Cesta – Nesvítí, jenom bliká (2001)

Přidal: Přemek |

Únor 7, 2006

S mikrofonem po skrytých stopách osudů. Dokument o básníkovi hOMEROVI alias Pavlu Ambrozovi. Příběh o životě s alkoholem a blížící se smrtí. Hudba Idiot Crusoe, King Krimson. Autor, střih, režie Dora Kaprálová. Portrét brněnského undergroundového básníka Pavla Ambroze – Homéra. Dramaturgie Jitka Škápíková.

Realizováno v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky DIFA JAMU Divadelní fakulta JAMU, Brno v roce 2001. (40 min.)

Premiéra 10. 11. 2001 (13:00 h.).

Pozn.: Veřejná produkce tohoto dokumentu se odehrála 22.11.2001 v Brně, Mahenův památník, 18:00 h. K poslechu zde.

Pozn.: Jeden den v životě skutečného undergroundového básníka Pavla Ambroze Homéra. Frontman kapely Idiot Crusoe mezi ďáblem, lupenkou a kočičími anděli. Nesvítí, už jenom bliká. Posměváčkům na cestu. (anotace)

Lit.: Maňas, Dominik: Růže pro hOMÉRA. In web Vítrholc, b. d. (recenze). – Cit.: Rozhlasová stanice Vltava uvedla v sobotu po obědě v premiéře dokument Dory Kaprálové nazvaný Nesvítí, už jenom bliká. Hlavní slovo měly básně a myšlenky básníka, člena undergroundové kapely Idiot Crusoe, hOMÉRA.

Kromě chytrých a nevykalkulovaných hOMÉROVÝCH básní o Ambrozovi vyprávěli muzikanti z kapely Idot Crusoe – Miroslav Švejda a básník a zpěvák Carlos, novinářka a básnířka Jana Soukupová a člověk, který se může pochlubit, že schraňuje tisíce hOMERÓVÝCH básní – básník a publicista Luboš Vlach.

Rozhlasový dokument se pokusil vytvořit portrét krále tuzemského undergroundu. A jak to dopadlo? Není mnoho cest, jimiž by šlo posluchačům hOMÉRA zprostředkovat. Zvláště pak, když ho média vcelku úspešně drží před společností v izolaci. Při srovnání s Magorem (Ivanem Martinem Jirousem), jemuž vycházejí knihy a jenž tu a tam v novinách rozpráví s redaktory, je to těžké. Srovnání neexistuje. Vedle hOMÉRA všichni neučesaní umělci (Krchovský, mladí Topolové, Váša a další) vypadají jako spořádaní a nezajímaví maloměšťáci.

Dora Kaprálová se pokusila o nemožné. Její dokument o hOMÉROVI má shodnou poetiku s portrétem o dalším básnickém exotovi – Leoši Baconovi Slaninovi, v rovině objevování jde ve stopě s dalším Kaprálininým pořadem o slepé básnířce Pavle Šuřanské. Až potud je dramatický nápřah Dory Kaprálové zřetelný. Leč hOMÉR je přece jen rozsochotější osobnost. Svědčí o tom například i výpověď Miroslava Švejdy, který tvrdí, že hOMER není alkoholik. Proč si to myslí, však už z rádia nezaznělo. Nakolik dobře ho vlastně znají lidé z okruhu přátel a známých? A co si o něm myslí například lékaři, sousedé? hOMÉR v dokumentu vystupuje jako komunikativní a svérázný týpek, jenž vnucené osamění a chmury splachuje pivem.

Je těžké omezit lidský osud pouze na básně a na bohémství. hOMÉRA znají i starší fanoušci brněnských fotbalistů, „zbrojováci“. Oni však v dokumentu nedostali prostor stejně jako rockeři, které básničky zas až tak moc nezajímají – a přesto hOMÉRA znají.

I samu Doru Kaprálovou na hOMÉROVI vlastně zajímá taky jen něco. A to něco vykradlo z druhé části pořadu napětí a spád. A proto Nesvítí, už jenom bliká je jistě záslužným opeřencem, který možná něco věští. Je to jen taková růže pro hOMÉRA. A pokud ne, hOMÉROVI to nijak neublíží. Underground je totiž taky vyrovnaný klid a samota.