Libeňští psychici (2010)

Přidal: Přemek |

Únor 26, 2010

Ze života a díla surrealisticky orientované básnické skupiny založené na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Připravila a komentáře čte Ivana Myšková. Hovoří Stanislav a Vladimír Vávrovi. V pořadu jsou použity záznamy, které v roce 1995 natočil Jiří Vondráček. Účinkují Vladimír Javorský a Martin Hofmann. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2010. Premiéra 28. 2. 2010 (60min.).

Lit.: Myšková, Ivana: Zádušní mše za psychiky. In Týdeník Rozhlas 8/2010 (anotace).

Lit.: Myšková, Ivana: Zádušní mše za psychiky. In web ČRo, únor 2010 (anotace). – Cit.: Vedli dva životy. Životy, které se navzájem vylučovaly. Ale jeden by patrně nemohl existovat bez druhého. Kdyby neprožili mládí v době tuhého socialismu a mohli si svou životní cestu vybrat sami, možná by netoužili po bohémském uměleckém životě a cestě do Paříže, možná by je francouzský surrealismus nezasáhl s takovou razancí. Kdyby je neobklopovala estetika továrních komínů, kdyby nepoznali každodenní upocenou všednost a strach z porušení norem, možná by se nepokoušeli pronikat za tento svět, možná by nepodlehli kouzlu snové imaginace tak vášnivě. Radiomechanik, knihař, lakýrník a knihovník se večer co večer proměňovali v básníky…

Jedinečné záběhlické, později libeňské literární uskupení Libeňští psychici vzniklo na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Dva zakládající členové – Vladimír Vávra a Jiří Šmoranc – se potkali za války v magdeburských kasárnách. Později se seznámili se Zdeňkem Buřilem, nakonec přibrali o devět let mladšího Vladimírova bratra Stanislava. Zprostředkovat nadšení, které se jich zmocňovalo, když v antikvariátech a knihovnách hledali první výtisky překladů prokletých básníků, André Bretona či Sigmunda Freuda nebo společně psali automatické texty v hausbótu u Buřilových na zahradě, nedokážeme.

Další díl vltavského cyklu Schůzky s literaturou představuje zatím takřka neznámou literární skupinu Libeňští psychici až s odstupem více jak padesáti let, především z perspektivy posledního žijícího člena Stanislava Vávry. V pořadu jako by vedl neuskutečněný dialog se svým bratrem Vladimírem, jehož hlas ještě v roce 1995 zachytil redaktor Jiří Vondráček.

Život skupiny bohužel neměl dlouhého trvání. V roce 1952 byl právě Vladimír Vávra odsouzen za výrobu vysílaček pro Zelenkovu protistátní skupinu a uskupení Libeňští psychici se pomalu začalo rozpadat. Zbyly jen texty. Mnoho textů – na jízdenkách a útržcích papíru, na účtenkách… Stanislav Vávra, pověřen Bohumilem Hrabalem, se už tehdy pokoušel sestavit sborník. Ale okolnosti rozhodly jinak. Teprve před několika lety, povzbuzen znalcem samizdatové literatury, editorem Martinem Machovcem, se rozhodl učinit druhý pokus. A v loňském roce konečně vyšla antologie z let 1945–1959 v nakladatelství Concordia. Přestože některé texty nezapřou úsilí vyrovnat se slavným předchůdcům, mnohé si podržely svěžest a sílu, a čtenáři se tak před očima objevují čtyři velmi osobité poetiky, které si zasluhují hlubší přezkoumání. Poezie Libeňských psychiků totiž svědčí o době, kdy tvorba umožňovala přežít, byla revoltou proti ubíjejícímu totalitnímu zřízení a vlastně jedinou cestou ke svobodě.

Literární pásma