„Není nic, čemu bych rozuměl a co bych chápal“ (2010)

Přidal: Přemek |

Leden 14, 2011

Literární pásmo o životě a díle francouzského spisovatele čínského původu Gao Xingjiana, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Z vlastních překladů připravil Denis Molčanov. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Kamil Halbich, Jan Novotný, Jiří Hromada a Zdeňka Sajfertová.

Natočeno 2010. Premiéra 9. 1. 2011 (60 min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 18. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Čínské dny a Schůzky s literaturou; 24. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin).

Lit.: Molčanov, Denis – Bezdíčková, Vladimíra: Není nic, čemu bych rozuměl a co bych chápal. In web ČRo 3 Vltava, 18. únor 2018 (článek). – Cit.: Literární pásmo o životě a díle francouzského spisovatele čínského původu Kao Sing-ťiena, nositele Nobelovy ceny za literaturu.

Narodil jsem se v roce 1940, před příchodem komunistické moci. V době nastolení režimu mi bylo deset let. To znamená, že mám jakoby ještě jednu paměť: vzpomínky na život před nástupem komunismu…

…říká v rozhlasovém pořadu Kao Sing-ťien, čínsky píšící prozaik, dramatik, básník a malíř.

Co se výchovy ke kultuře týká, vyrůstal v liberální rodině, neboť tatínek byl vášnivý čtenář klasických čínských románů i literatury západního světa a Sing-ťien měl ke všem knihám příštup už jako malý kluk.

Vystudoval na pekingském Institutu cizích jazyků, obor francouzština a překladatelství. V té době už psal pohádky pro děti, básně, měl za sebou pokus o filmový scénář, deset divadelních her, řadu esejů a reflexí o estetice, filozofii, umění a hlavně literatuře. V době propuknutí Kulturní revoluce Kao Sing-ťien pracoval jako překladatel. Po čase byl poslán spolu s desítkami miliónů studentů a intelektuálů do vnitrozemí na práci na venkově. V té chvíli už jeho „křehkou rodinu“ téměř zlikvidovali, autor celé své dosavadní dílo zničil.

V roce 1975, rok před Maoovou smrtí, se mohl z venkova vrátit do Pekingu a začít znovu pracovat jako překladatel. V roce 1980 se stal hlavním dramaturgem a scenáristou Pekingského lidově-uměleckého divadla. To začne uvádět autorovy hry, jejichž úspěch odpovídá pozdvižení i pohoršení, které svým novým přístupem vyvolávají. V roce 1986, v době plné přípravy nové hry Druhý břeh, dochází k zákazu jejího uvedení a Kao je vyzván ke „konstruktivnímu pohovoru“ na náležitých místech. Automaticky je zaškatulkován jako příživník bez práce, podezřelý z rozvratné ideové činnosti. Roku 1988 Čínu opouští.

Vydá se po nejasných stopách Hory duše, přičemž vzniká text, který původně nebyl určen k vydání – sloužil jako útočiště a úložiště prožitků a poznatků z cesty. Na konci ročního putování ovšem čekal na autora exil. Od roku 1988 žije a tvoří ve Francii. Svou emigrací přestal v Číně existovat, navíc v roce 1997 získal francouzské občanství a čínské ztratil. Od prvního vydání na Taiwanu r. 1990 je tento experimentální, mnohovrstevnatý a složitý román přeložen do více než třiceti jazyků a roku 2000 vynesl autorovi Nobelovu cenu za literaturu.

Literární pásma