Důvěrná sdělení – Else Lasker-Schülerová, modrý květ básnického expresionismu 1/5 (2011)

Přidal: Přemek |

Březen 12, 2011

Překlad Hana Žantovská. Připravila Maria Hammerich-Maier.Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Taťjana Medvecká, Maria Hammerich-Maier a Alena Zemančíková.

Natočeno 2011. Premiéra 7. – 11. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Obsah: 1. Touha po domově (9 min). – 2. Tibetský koberec.- 3. Přátelství v Praze.- 4. Bože, kde jsi? – 5. Modrý klavír.

Lit.: anonym: Důvěrná sdělení Else Lasker–Schülerová (5 částí). In web ČRo 3 Vltava, březen 2011 (článek). – Cit.: Cyklus německy psané poezie Důvěrná sdělení, který pro Rok německého jazyka na Vltavě připravují překladatelé, básníci a literární znalci z českých zemí, zejména z univerzit, ale i z Německa a Rakouska, začíná portrétem Else Lasker-Schülerové, extravagantní osobnosti období expresionismu. Na rozboru pěti jejích básní pochopíme autorčiny novátorské postupy a díky životopisnému pásmu i její život, neoddělitelně spjatý s uměním.

Else Lasker-Schülerová byla v první řadě básnířka. Byla ale také výtvarná umělkyně. Její kresby, perokresby a skici okouzlují svou expresionistickou barevností a pohádkovostí. Dnes bychom bezesporu charakterizovali Else Lasker-Schülerovou jako interdisciplinární umělkyni. Její umění platilo i v tehdejším, všemu novému otevřeném Německu, za extravagantní.

Narodila se v roce 1869 v židovské bankéřské rodině. Po smrti rodičů se odstěhovala se svým prvním manželem lékařem do Berlína. Zde se také seznamuje s literárním kruhem kolem Gottfrieda Benna a začíná psát první básně, které zveřejňuje v časopise ‚Společnost‘ (Die Gesellschaft). V roce 1900 se Else rozvádí a vdává podruhé. Její druhý manžel je spisovatel, nakladatel a komponista Georg Lewin, známý pod uměleckým pseudonymem Hewarth Walden. Else začíná psát i divadelní hry, nejznámější z nich‚ Die Wupper, má v roce 1919 premiéru v Berlíně. Stěžejní část její tvorby však tvoří její básnické sbírky, především Mé zázraky z roku 1911 a Hebrejské balady – z roku 1913. V roce 1932 dostává Kleistovu cenu za životní dílo a o rok později utíká před nacisty do Švýcarska. Švýcaři jí odmítají vydat pracovní povolení. Často cestuje do Palestiny, kam v roce 1939 přesídlí a kde v 76 letech v roce 1945 umírá.

Platí za svrchovanou berlínskou umělkyni dvacátých let, jedinou ženu mezi mnoha muži. Else se pohybovala v uměleckém kruhu Franze Marca a Emila Noldeho, přátelila se s literáty všech německy mluvících zemí – včetně těch pražských. Psala i kreslila imaginární exotické postavy a krajiny, aniž je spatřila na vlastní oči. Když konečně navštívila Palestinu, řekla: „Vlastně to všechno už znám ze svých knih…“