Šest století s Krakonošem (2005)

Přidal: Přemek |

Září 5, 2006

Jaroslav Havel. Literární pásmo o historii a vývoji postavy Rübenzahla – Rýbrcoula – Krakonoše. Úryvky (Johann Karl August Musäus: Volksmärchen der Deutschen, Johannes Paul Praetorius: Daemonologia Rubinzalii Silesii, Havel Žalanský: O zlých anjelích neb ďáblích, Bohuslav Balbín: Rozmanitosti z historie království českého, Václav Matěj Kramerius: Rýbrcol na krkonošských horách nebo Zakletý a vysvobozený princ, Václav Kliment Klicpera: Krkonošská kleč, Ženský boj, Česká meluzína, K. H. Mácha: Předlka, Marie Kubátová: Hořký bejlí, Alois Jirásek: Pan Johannes,Otfried Preussler: Moje knížka o Krakonošovi, Jan Weiss: Přišel z hor) čtou Jiří Hromada, Zdenka Saifertová, Milena Steinmasslová a Josef Somr. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2005.

Pozn.: Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný horský duch Krkonoš. Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví horalé jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš. Toto jméno nejspíše pochází stejně jako název hor od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios.

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům.

Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Do psané slovesnosti se Krakonoš dostal až koncem 17. století v roce 1662, kdy jej uvedl Johannes Praetorius (1630 – 1680, bakalář a mistr univerzity v Lipsku) v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. (Zdroj: Wikipedia)

Další pozn.: Krásnou legendou Krkonoš je horský duch, který se vynořuje kdesi ze středověku ve fantazii lidí. Krakonoš, Rýbrcoul, Libercou, Rüberzahl, alt také pan Jan, pan Johanes, Zlatohlav, Řepočet, a zase Rubikal, Repicul, Rupizul, ale i Hrubykal a řada dalších jmen je dosazena za přírodní jevy a zvláštnosti Krkonoš. A pátrat po původním označení jakéhosi pohanského božstva nám nepřísluší. I tak jde vždy o oblast fantazie. Onen Ur-Krakonoš musel však být pro člověka potřebným, když v jeho pověstech našel živnou půdu. Do všeobecné známosti se dostal Rübezahl díky bakaláři lipské univerzity Janu Pavlu Praetoriovi (1630 – 1680), který začal vydávat krkonošské příběhy jako jarmareční čtení. Je pravdou, že se v této literatuře objevují přepisy faustovských látek, které opět vycházely ze starých slovesných podání, v nichž vystupoval kouzelník Žito. Pro známost Krkonoš a Krakonoše však vykonal spisovatel Praetorius velký kus práce. České jméno Krakonoš se objevuje později, až v 19. století. Jde o zřejmou odvozeninu od názvu horského pásma a jako první je do literatury uvedl spisovatel a dramatik V. K. Klicpera ve své básni Krkonošská kleč. Jméno krákonoš (psáno s malým k) se objevuje i v básni K. H. Máchy “Předlka”. Je pravdou, že toto jméno, ač umělé, velice rychle nahradilo různé Johany, Zlatohlavy či Řepočety a dostalo se do lidového podání. Tak vznikla v minulém století nejenom umělá literatura, ale i řada pověstí a lidových vyprávění, jejichž centru stál dobrý i zlý horský vládce Krakonoš.

Literární pásma