Sakury rozkvetly i na onom břehu (2004)
Kobajaši Issa. Literárně-hudební pásmo z básnické skladby Můj Nový rok japonského básníka z přelomu 18. a 19. století. Z japonských originálů přeložila Zdenka Švarcová. Pro rozhlas připravila Jana Doležalová. V pořadu zazní části ze symfonie Turangalila a z Kvartetu na Konci času Oliviera Messiaena. Režie Petr Adler.
Účinkují Jana Franková a Alfred Strejček.
Natočeno 2004. Premiéra 21. 11. 2004 (ČRo 3 Vltava, 9:03 h.) v cyklu Souzvuk. Repríza 21. 8. 2005 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.); 4. 9. 2011 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 56 min.) v cyklu Souzvuk; 26. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: -md-: Poezie v rozhlase - Sakury rozkvetly i na onom břehu. In Týdeník Rozhlas 33/2005 (8. 8. 2005), s. 16 (článek). – Cit.: Japonský básník a prozaik Kobajaši Issa (1763?1827) pocházel ze „sněhové země“, z horské vesnic Kašiwabara. Ve svých zápiscích vzpomíná, jak celé dny pracoval na čajových polích a na učení a čtení mu nezbýval čas. Zkušenost z dětství vtiskla jeho tvorbě pečeť smutku a soucitu s malými a bezbrannými. Věnoval se skupinové tvorbě řazené básně, dařilo se mu skládat hokku, což byla v jeho době už samostatná forma haiku.
Jeho prózy kombinované s verši mají zpovědní charakter. Poslední z nich – Ora ga haru (v překladu Můj Nový rok) z roku 1819 – se řadí k nejlepším textům japonské zápiskové literatury. Je to poetický deník, inspirovaný Bášóovou Úzkou cestou do vnitrozemí. O symbolickém významu názvu existuje mnoho dohadů, a znamená doslovně „Mé jaro“. Jaro podle lunárního kalendáře splývá s Novým rokem a staří Japonci věřili, že přináší novou energii do života i osvobození od temných sil zimy a smrti. Titul tedy může naznačovat cosi jako „Vesna mého života“, doufání v životní obrat. „Můj nový rok“ je však poetické rekviem za básníkovu dcerku Sato, která v útlém věku zemřela na neštovice (trápení však Issu neopouštělo – následovala smrt manželky, rozvod s druhou ženou, požár v otcovském domě).
Formální rámec skladby tvoří tradičně čtvero ročních dob a kromě reminiscencí obsahuje i osobní verše a drobné příběhy. I když někteří kritikové vytýkali Issovi zahlcení vlastním trápením, musí mu přiznat opravdovost a téměř zbožné zanícení, s nímž psal o všech drobných a zranitelných tvorech, dětech, koťatech i vrabčácích.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Zdá se, že premiéra byla už v roce 2004 (nebo snad i dříve?)
V programu TR 47/2004 (str. 14) – 21.11.2004 je tento stručný text (bez uvedení režiséra a účinkujících):
9.30 SOUZVUK. Kobajaši Issa: Sakury rozkvetly I na onom břehu
Literárně-hudební pásmo z básnické skladby Můj Nový rok japonského básníka z přelomu 18. a 19. století.
Z japonských originálů přeložila Zdenka Švarcové, pro rozhlas připravila Jana Franková.
Oprava data reprízy z roku 2011: správně je (neděle) 4. září 2011
Rok natočení 2011 je samozřejmě nesmysl.