Důvěrná sdělení – Volker Sielaff: uvnitř a venku 1/5 (2011)

Přidal: Přemek |

Listopad 9, 2011

Připravil brněnský básník, bohemista a germanista Zbyněk Fišer.

Připravilo Brno v roce 2011. Premiéra 31. 10. – 4. 11. 2011 (5 x 10 min.).

Lit.: anonym: Volker Sielaff: uvnitř a venku. In web ČRo, říjen 2011 (článek). – Cit.: Pro programovou řadu Českého rozhlasu 3-stanice Vltava Důvěrná sdělení připravil brněnský bohemista, germanista, překladatel, básník a pedagog tvůrčího psaní doc. PhDr. Zbyněk Fišer pětidílný cyklus s názvem Volker Sielaff: uvnitř a venku.

Básníka Volkera Sielaffa, který se narodil v roce 1966, představí prostřednictvím vlastních překladů do češtiny. Básně přitom překládal převážně již z rukopisů připravovaných sbírek, které mezitím vyšly pod názvy Postkarte für Nofretete, v roce 2003 – česky asi jako Lístek pro Nefertiti – a Selbstporträt mit Zwerg, v roce 2011 – česky Autoportrét s trpaslíkem.
Jak autor cyklu uvádí ve svém průvodním slově: V rukopisné básni Ulice, uvnitř a venku píše básník Volker Sielaff, že je pouze kronikářem: „Za krémovou záclonkou / se stávám kronikářem, který jen zapisuje /co vidí.“ A skutečně, bezprostřední pozorování všednodenností jsou pro Volkera Sielaffa, esejistu a nezávislého kulturního žurnalistu z Drážďan, zřetelnou inspirací. Jevy a předměty tohoto světa jsou však jen rámcem pro hledání podstaty pod povrchem. Mnohem víc zajímá básníka Sielaffa svět uvnitř. Naznačují to například již tituly některých básní: Ulice, uvnitř a venku; Hlas, uvnitř a venku; Slova, uvnitř a venku. Vnitřní svět, to jsou nejen citlivá pozorování, ale i prožívání vzpomínek a pátrání po jejich významech. Drobná vzpomínka se Sielaffovi stává oporou v životě i psaní. Sám na sebe prozrazuje, že intimita a neopakovatelnost chvíle je pro něj to nejdůležitější.

A jinde přiznává, že všechno to vnitřní, důvěrné, intimní se ani nedá celé slovy vypovědět, tedy ani vyčíst z napsaných slov. V básni Slova, uvnitř a venku píše v závěru: „Jakmile je přečteš / trochu přestávají být tím, /čím byla. Sielaffovy básně mohou na čtenáře působit jako mozaika zpomalených či pozastavených záběrů, kde znějí úlomky hlasů, vět a mlčení. Asi proto, že se k básnickému prostoru tohoto světa uvnitř nelze tak snadno dostat. A protože jsou to okamžiky prchavé, pokouší se je básník, který to velmi dobře ví, zachytit ve svých obrazech.“

Literární pásma