Důvěrná sdělení – Bertolt Brecht, básník revoluce 1/5 (2011)

Přidal: Přemek |

Prosinec 5, 2011

Básnický portrét legendy německé kultury 20. století. Překlad Ludvík Kundera. Připravil Jiří Stromšík.

Natočeno 2011. Premiéra 5. – 9. 12. 2011.

Obsah: 1. Nebohý BB. (10 min) – 2. Parafráze. – 3. Děkovný grandchorál. – 4. Budoucím. – 5. Maska zla.

Lit.: Stromšík, Jiří: Bertolt Brecht, básník revoluce. In web ČRo, prosinec 2011 (článek). – Cit.: Brecht dnes figuruje v dějinách literatury jako zejména dramatik a politický autor. Tento obraz však neplatí pro jeho celou tvorbu, podstatnou složkou jeho díla je lyrika. Vytvořil na 2000 básní, v nichž ovládl i popřel nejrůznější formy. Mnohé z jeho veršů známe jako songy z jeho divadelních her, jiné Brechtovy básně jsou miniatury, některé jsou myšlenkově přesné jako definice, jiné jsou dlouhými veršovanými esejemi. Brechtova poezie obstojí mimo jakákoli politická či ideologická hlediska.

Bertolt Brecht se narodil v roce 1898 v městě Augšpurku v rodině ředitele papírny. Studoval medicínu a filosofii v Mnichově, ale víc než studiu se věnoval literatuře a bohémskému životu v prostředí literárních kabaretů a divadla. Na literární a divadelní scénu vstupoval Bertolt Brecht kolem roku 1918, ale nereagoval na historický zlom idealistickým voláním po „novém člověku“ nebo vizemi revoluční změny společnosti, nýbrž vypjatým individualismem, anarchismem a spontánní revoltou, která chtěla vyvrátit z kořene všechny iluze o společnosti i člověku.

Kolem roku 1926 se Brecht ponořil do studia marxismu a této filosofii se upsal na celý život (třebaže formálně se nikdy nestal členem komunistické strany). Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 musel odejít do exilu v USA, z něhož se vrátil do Evropy roku 1947. Po ročním pobytu v Curychu se rozhodl pro návrat do Berlína – samozřejmě do jeho východní zóny – a až do své smrti v roce 1956 žil a působil v NDR. Jeho divadlo – Berliner Ensemble – se stalo pro své novátorské inscenační postupy jednou z předních evropských divadelních institucí a dlouhá léta (i po jeho smrti) fungovalo jako jeden z vývěsních štítů kultury (ale i režimu a ideologie) komunistického státu.

Brechtova pozice v kultuře NDR je plná rozporů a jeho básnická produkce je stejně rozporná jako jeho politické postoje. Jednak psal agitační a „budovatelské“ básně, jednak (a především) rozvíjel linii osobní i reflexivní lyriky v básních, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, co kdy v poezii vytvořil. V jeho pozdních textech čteme i sarkastickou kritiku poměrů v socialistickém státě.

Bertolt Brecht byl revoluční nejen svým politickým přesvědčením, ale také – a zejména – svým přístupem k umění, k divadlu i k poezii. Básnický portrét legendy německé kultury 20. století z překladů Ludvíka Kundery připravil Jiří Stromšík.

Literární pásma