Páteční večer – Thomas Bernhard: Rakouský experiment (2002)

Přidal: Přemek |

Leden 19, 2012

Setkání s proslulým rakouským spisovatelem připravil Tomáš Dimter a Jiří Kamen. Použitá hudba Johann Sebastian Bach (Goldbergovy variace). Uvádí Jiří Kamen.

Hovoří Jean-Marie Winkler, vedoucí nadace Thomase Bernharda, Manfred Mittermayer, autor spisovatelovy monografie, Martin Huber z archivu Thomase Bernharda v Gmundenu, Peter Fabian, nevlastní spisovatelův bratr, Radovan Charvát, překladatel do českého jazyka, J. A. Pitínský, divadelní režisér a další. Ukázky z románů Ztroskotanec, Staří mistři, Mýcení a povídku Je to komedie? Je to tragédie? čte Jiří Ornest.

Hosté budou hovořit mimo jiné na témata: Bernhard v Rakousku, u nás a v Evropě, Bernhard a politika, Bernhard a román 20. století, Bernhard jako mediální osobnost.

Natočeno 2002. Premiéra 12. 4. 2002 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).
Lit.: Minks, Pavel: Thomas Bernhard: Rakouský experiment. In web ČRo, duben 2002 (článek). – Cit.: „Pryč z Vídně s tím darebákem!“ Těmito slovy vyzýval v roce 1988 známý rakouský politik Jörg Haider veřejnost k zapuzení dramatika Thomase Bernharda (1931-1989). V Burgtheatru se totiž právě chystala premiéra Bernhardovy hry Náměstí hrdinů. Některé pasáže textu byly před premiérou publikovány, rozpoutaly vášně a premiéra musela být odložena. Uskutečnila se sice opožděně, ale skončila triumfálním úspěchem. Bernhardovi bylo něco přes sedmapadesát let a čekalo ho už jen několik měsíců života…

Málokterý evropský autor způsobil v posledních třiceti letech tolik rozruchu jako právě tento rakouský dramatik, prozaik a básník. Říká se o něm, že spílal všem a všemu, a nejvíc své vlasti. Nesnášel zlo, které se tváří počestně, a napadal všechny formy pokrytectví. Jeho morální nesmlouvavost pramenila z jeho traumat z dětství, kdy jako nemanželské dítě zažil mnoho ústrků. Bernhard nikdy nepoznal svého otce, když mu bylo 9 let, jeho otec spáchal sebevraždu. Matka si s ním nevěděla rady, a tak byl v 11 letech „deportován“ do nacionálně socialistického výchovného ústavu, pak postupně pobýval na několika internátních školách a zdravotní potíže si zase vynutily pobyty v plicních sanatoriích. Při tom se však už v mládí vzdělával v hudbě i výtvarném umění. Dominantním se stalo psaní, které pro něj začalo představovat jediný účinný způsob, jak se s tíživými zážitky vyrovnávat.

Bernhardovu první celovečerní hru Slavnost pro Borise uvedl v roce 1970 režisér Claus Peymann v hamburském Schauspielhausu. Tehdy také začala autorova mnohaletá spolupráce s věhlasným režisérem. Téměř s železnou pravidelností dodával pak Bernhard Peymannovi, který byl dvanáct let ředitelem vídeňského Burgtheatru, každou sezónu novou hru, často psanou nejen pro tohoto režiséra, ale i na tělo vynikajícím hercům.