Fenomén Günter Eich (2006)

Přidal: Přemek |

Leden 26, 2007

Pásmo věnované německému básníkovi, autorovi rozhlasových her a také „krtků“ připravila Tereza Semotamová. Režie Eva Řehořová. V pořadu zazní pasáže z dosud nezveřejněných překladů Eichových rozhlasových her, básně, „krtci“ a promluví překladatelka Michaela Jacobsenová, germanistka Jana Hrdličková, režisérka Helena Glancová a rozhlasový redaktor Vilém Faltýnek.

Společně připravilo ČRo Brno a ČRo 3 Vltava. Premiéra 28. 1. 2007 (Vltava, 20:00 – 21:02 h.; 60min.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Semotamová, Tereza: Fenomén Günter Eich. In web ČRo 3 Vltava, 28. leden 2007 (článek). – Cit.: Pořad Terezy Semotamové je věnovaný německém u básníkovi a tvůrci rozhlasových her, od jehož narození uplyne 1. února 100 let. Jeho rozhlasová hra Sny z roku 1951 bývá považována za milník v dějinách rozhlasové hry. Tereza Semotamová vysvětlí, co jsou v Eichově tvorbě tzv. krtci – malé básně v próze. V pořadu zazní dosud nezveřejněné Eichovy texty a hovoří v něm překladatelka Eichových básní a „krtků“ Michaela Jacobsenová, režisérka Helena Glancová, která jevištně realizovala Eichovy hry „Sny“ a „Sabeth“, germanistka Jana Hrdličková a rozhlasový redaktor Vilém Faltýnek. Pořad natočila v brněnském studiu Českého rozhlasu režisérka Eva Řehořová.

Jméno německého spisovatele Güntera Eicha, který se narodil 1.února 1907, v českém kontextu není příliš známé. Ovšem těm, kdo se s jeho dílem blíže setkali, se nesmazatelně vryl do paměti. Český čtenář či posluchač se mohl setkat se dvěma sbírkami básní a tzv. „krtků“ a třemi natočenými rozhlasovými hrami.

To není mnoho vzhledem k tomu, že Eich je podepsán pod asi padesáti rozhlasovými hrami včetně her pro děti, fragmentů a adaptací. Patnáct Eichových her přeložila do češtiny Jitka Bodláková, avšak kromě těch natočených Českým rozhlasem a také vydaných Dilií se nedostaly na veřejnost. Přitom Eich bývá v kontextu německé rozhlasové hry označován za jejího zákonodárce, jeho hra „Sny“ z roku 1951 dokonce znamenala milník v dějinách rozhlasové hry. Přestože tvorba rozhlasových her byla pro Eicha především zdrojem obživy (stejně jako pro mnoho dalších básníků té doby), přistupoval k ní vždy originálně: neustále volil nové výrazové prvky a zabýval se detailně kompozicemi svých her. Bývá-li v odborné literatuře o rozhlasové hře zmiňováno, že rozhlasová hra je blíže spíše poezii než dramatu, pak je Eich dobrým důkazem tohoto tvrzení. Odrazovým můstkem k rozhlasové hře pro něj totiž byla právě poezie.

Eich byl duší básníkem. Nebylo to pro něj jen zaměstnání, ale způsob jak vnímat svět – řečí. Náplní básníkovy práce je dle jeho slov neustálé překládání skutečnosti, aniž by měl k dispozici originál, a cílem pak co nejvěrnější překlad. Nejdříve byl spojován s autory přírodní lyriky, ale po přečtení několika Eichových básní musí být každému jasné, že tato přírodní lyrika je jaksi „jiná“, a to především svým jazykem.

Jazyk jakožto nástroj k překládání skutečnosti by totiž nesnesl žádné kudrlinky přírodní lyriky, neboť jeho charakteristické rysy jsou strohost, věcnost, zkratkovitost a neustálá snaha o redukci slov na minimum. Eichovy texty jsou lákavé svými otazníky, čtenářským kamenem úrazu se však stává příliš velké množství těchto otazníků. Čtenář, potažmo posluchač, se v textu ztrácí a čeká na autorovo stéblo trávy, které by jej zachránilo. Stéblem trávy pro autora i příjemce jeho tvorby jsou pak „trigonometrické body“, různé bójky, které označují kurs v neznámé ploše. Ve chvíli, kdy se zdálo, že Eich už nemůže ničím překvapit, začal psát naprosto ojedinělým a „osobním“ způsobem, pomocí tzv. „krtků“. Jedná se o krátké básně v próze, které dovolují zachytit myšlenku, kterou autor třeba na větší ploše nechce rozvádět.

V rozhlasovém pásmu „Fenomén Günter Eich“ zazní dosud nezveřejněné texty Güntera Eicha, jím samotným sepsaný životopis, který předčítal před svými literárními čteními, mimo jiné scéna z pozoruhodné rozhlasové hry „Já a ta druhá“, jeho úvahy nad žánrem rozhlasové hry či úryvek z nedávného rozhovoru s jeho manželkou Ilse Aichingerovou. Na všemožné „bójky“ v Eichově díle nás upozorní překladatelka Eichových básní a „krtků“ Michaela Jacobsenová, režisérka Helena Glancová, která jevištně realizovala Eichovy hry „Sny“ a „Sabeth“, germanistka Jana Hrdličková a rozhlasový redaktor Vilém Faltýnek.

Sám Eich své texty považoval nikoli za materiál pro literární vědce, určený k interpretaci, ale za materiál k meditaci. Vyslyšme tedy Eichovy prosby, přestaňme analyzovat a pojďme vstříc meditativním zážitkům nad jeho dílem. . . (…)

Literární pásma