Dopisy Olze, dopisy od Olgy aneb Ivane, je to opravdu tak? (2013)

Autorkou scénáře i režisérkou pořadu se stala čerstvá absolventka Divadelní fakulty JAMU Tereza Adámková, která pásmo sestavila z dopisů Václava Havla Olze, ale i z dopisů Olgy Havlové, Václavova bratra Ivana Havla, Zdeňka Neubauera a dalších přátel z okruhu českého disentu. Účinkují Petr Jeništa, Jiří Vyorálek a Erika Stárková. V dramaturgii Aleny Blažejovské vyrobila Tvůrčí skupina Brno.

Dopisy dnes už notoricky spojované se jménem Olgy Havlové byly více než jen soukromou korespondencí a setkávat se s nimi je o to zajímavější, že jejich vydání původně nebylo plánováno. Vězeň Václav Havel využíval svých dopisů jako jediné možnosti intelektuálního pohybu a kontaktu s vnějším světem.

Jak napsal Martin C. Putna: „Václav Havel proměnil dopisy manželce ve filosofický traktát o hlubším rozměru vězeňské zkušenosti, o niterném prožitku tajemného řádu světa a o pocitu odpovědnosti, jež plyne z tohoto prožitku. Dopisy Olze črtají filosofickou etiku odpovědnosti pro vězení, pro disent – a obecněji pro dobu a společnost neetickou a neodpovědnou.“

V dopisech ale paradoxně o Olgu vůbec nejde. Řečeno s Putnou: „Pokud čtenář v textu Dopisů Olze nesleduje jen tok Havlových myšlenek, ale i „provozní“ informace kolem nich, může vytušit, že reálný kontext, v němž dílo vznikalo, byl ve skutečnosti složitější: že Dopisy Olze nebyly tak docela monologem.“

Před třemi lety vydala Knihovna Václava Havla knihu Dopisy od Olgy, která tento, veřejnosti dosud neznámý, aspekt Havlovy vězeňské korespondence rozkrývá.

Na začátku vězeňského pobytu jsou ještě Havlovy dopisy manželce orientované na praktické informace a úkoly. Posléze v létě 1980 se jejich charakter proměňuje.

„K úvahám, formulovaným velmi abstraktním jazykem, mu Olga, tedy osobnost velké vnitřní síly a přirozené inteligence, avšak spíše „konkrétního“ zaměření, nemohla být adekvátním partnerem. Místo ní však nastupuje jiný korespondenční partner. Dopisy jsou adresovány Olze – ale ten, kdo odpovídá na jejich myšlenkový obsah, kdo je protějškem v dialogu – je autorův bratr Ivan,“ vysvětluje v knize Dopisy od Olgy Martin C. Putna.

Ivan Havel se vlastně do korespondence pouští již se záměrem Václava na dálku intelektuálně stimulovat a podnítit ho ke psaní reflexivního charakteru. „Tak se mi zdá, že se opět po nějaké době budu muset věnovat korespondenci s Tebou, abys nám tam duševně nezakrněl,“ napsal bratrovi v dopise z 15. června 1979.