Rýč (2004)

Přidal: Přemek |

Únor 14, 2008

Heaney Seamus. Literárně-hudební kompozice z veršů irského básníka a nositele Nobelovy ceny. Překlad Zdeněk Hron. Připravil Miloš Doležal. Hudba Dave Spilan a Jan Hrubý.

Účínkují Petr Pelzer a Jiří Ornest.

Natočeno 2004. Repríza 23. 4. 2006 (Vltava, 9:32 h) v cyklu Souzvuk; 28. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Lit.: anonym: Seamus Heaney: Rýč. In web ČRo 3 Vltava, duben 2006 (článek). – Cit.: V Souzvuku hudby a poezie tentokrát zavítáme do Irska – a to společně s irským básníkem a nositelem Nobelovy ceny za literaturu Seamusem Heaneyem. Významný irský spisovatel se narodil v roce 1939 v ulsterském hrabství Derry a dětství prožité na farmě a venkovský život vázaný na půdu je jedním z podstatných pramenů jeho poezie. Proto se také náš Souzvuk jmenuje prostě: „Rýč“.

Významný irský básník a nositel Nobelovy ceny Seamus Heaney se narodil roku 1939 v ulsterském hrabství Derry jako nejstarší z devíti dětí obchodníka s dobytkem. Vyrůstal na farmě a venkovský život vázaný na půdu měl být v budoucnu jedním z podstatných pramenů jeho poezie.

Ve dvanácti letech udělal zkoušky na katolické gymnázium sv. Columby ve městě Derry, později studoval angličtinu na Queen´s University v Belfastu. Zde také žil až do roku 1972, kdy se kvůli zostřujícím se nepokojům mezi katolickou a protestantskou komunitou přestěhoval do Dublinu v Irské republice.

V pozdějších letech hodně cestoval a přednášel mimo jiné na Oxfordské univerzitě a na Harvardu. Roku 1995 byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Jeho manželka Mary Heaneayová je autorkou známého převyprávění irských pověstí Over the nine Wales (čes. Za devíti vlnami; Apsida, Praha 1999).

Básně začal skládat na začátku šedesátých let jako mladý učitel v Belfastu. Prvotina Death of a naturalist (Přírodozpytcova smrt) vyšla roku 1966. Za nejvýznamnější dílo je považována sbírka North (Sever) z roku 1975. Mimo poezie se věnuje také psaní esejů.

Seamus Heaney jde ve stopách irského národního barda W. B. Yeatse, ve svých dílech reflektuje osudy své země a jejích obyvatel, nepřehrabuje ve svém nitru, neřeší složité psychologické problémy v jeho poezii nenajdeme individualismus; zabývá se spíše životem na venkově, vztahem člověka a přírody, ale také keltskou i předkeltskou minulostí Irska. Zvláštní vztah chová k „Severu“, píše o Britských ostrovech, o Islandu i Dánsku, o tajemném světě vikinských válečníků, o mytických zásvětních říších. Řadu básní zasvětil irské krajině – zejména mořskému pobřeží v kontrastu s podmáčenou rovinou rašelinišť.

V oceánu nechává ožít mořskou pannu, užasne nad poklady zjevenými rašelinou – nad tělem obětovaného muže, nad dávnou mrtvolou dívky, nad výtvory předků. Kromě tajemstvími protkané země se bez sklonů k primitivnímu ruralismu věnuje také životě a práci prostých venkovských lidí (už první báseň jeho první sbírky se jmenuje Rýč). Verše se nenechávají svazovat formální stránkou, jeho jazyk je tvrdý, nevyumělkovaný.

V tvorbě Seamuse Heaneyho se odráží také současný severoirský náboženský konflikt; básník, ačkoliv se v duchu svého uměleckého zaměření i svých kořenů kloní ke katolicismu a k představě jednotného Irska, odsuzuje všechno nesmyslné násilí; vysloužil si tak nepochopení a odpor v radikálních táborech na obou stranách barikády. Spolu s dalšími umělci se už léta aktivně zapojuje do mírotvorného procesu.

V češtině vyšel výbor z prvních pěti sbírek pod názvem Přezimování pod širým nebem (Odeon, 1985), několik básní bylo otištěno také v antologii Ostrovy plovoucí k severu (1989). Poslední dvě sbírky Seeing Things (1991) a The Spirit Level (1995) byly vydány pod názvy „Vidiny“ a „Vodováhy odvahy“ ve výboru Jasanová hůl (1998). A nejnověji se lze s Heaneyho poezií setkat v antologii irské poezie Vzdálené tóny naděje (Host, Brno 2000).

Literární pásma