Zápisky Hypnovy (2008)

Přidal: Přemek |

Únor 14, 2008

René Char. Literárně-hudební pásmo z válečných záznamů francouzského básníka. Překlad Anna Kareninová. Připravil Petr Turek. Použitá hudba David Darling. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Jan Vlasák a Rudolf Kvíz.

Natočeno 2008. Repríza 8. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h.; 58 min.). Repríza 8. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Turek, Petr: Zápisky Hypnovy – trvalá nálož poezie. In web ČRo 24. 2. 2008 (anotace). – Cit.: „Tyto zápisky nemají co dělat se sebeláskou, není to vyprávění ani mravouka, ani román. Byly psány v napětí, hněvu, strachu, řevnivosti, pocitu hnusu, za kličkování, chvilkového rozjímání, v iluzi o budoucnosti, přátelství, lásce,“ píše francouzský básník René Char v úvodu své knihy Zápisky Hypnovy, souboru z let 1943-1944, kdy pod krycím jménem kapitán Alexandre velel oddílu Hnutí odporu v jihofrancouzských horách.

237 krátkých záznamů dedikoval autor svému příteli Albertu Camusovi. Básník a překladatel Ludvík Kundera o Charových Zápiscích Hypnových napsal: „Je to jedno z oněch výjimečných ‚nezařaditelných’, ‚nedefinovatelných‘ děl 20. století: ani román, ani esej, ani aforismy, ani poezie, ani samostatná fabulační jádra, ani básně v próze, ani filozofie, ani zpráva či svědectví – nic z toho a zároveň to všechno. A trvalá nálož poezie navíc.“

René Char (1907-1988) se narodil v městečku L’Isle sur la Sorgue v jihofrancouzském kraji Vaucluse. V deseti mu zemřel otec a z jeho smrti chlapec z nepochopitelných důvodů nepřímo vinil matku jakožto představitelku nenáviděného měšťanstva. V těchto tíživých mladistvých zážitcích vidí literární historikové zdroj pozdější básníkovy agresivity a nesmiřitelnosti. Poezie mladého tvůrce zprvu fascinovala svou schopností vyjádřit destruktivní sílu, což Chara zákonitě dovedlo mezi surrealisty. Po roce 1935 se od surrealistů odpoutal a vrátil se do rodné Provence. Začal zde objevovat to, co dosud racionálně nevnímal: jihofrancouzskou přírodu, vyprahlý, ale životadárný kraj, kde „za velkého žáru a jasu bývá slunce někdy temné. Kolem druhé hodiny, kdy výheň vrcholí, pokrývá krajinu černý opar…“

Literární pásma