Ivan Blatný recituje své verše (1978, 2013)

Přidal: Přemek |

Únor 10, 2014

Ivan Blatný. Editace zvukového záznamu a mastering Petr Mayer (červen 2013). Přepis Bronislav Šmíd (duben 2013). Zaznamenal Jan Šmarda.

Hovoří Ivan Blatný a Jan Šmarda.

Natočeno 4. 8. 1978 na přenosný kazetový magnetofon v Ipswichi. Přepis a editace duben, červen 2013. Vydalo nakladatelství Galén v roce 2013 (1 CD, G 13 051 2) jako přílohu knihy prof. Jana Šmardy Ivan Blatný v mých vzpomínkách.

Obsah: 1. Úvod (00:23) – 2. Cigareta (00:56) – 3. Skupina 42 (01:12) – 4. Vídeň (00:22) – 5. Lichtenštejnsko (00:27) – 6. Jaro (00:26) – 7. Odkud jsme přišli (00:55) – 8. Zvon (02:23) – 9. Vánoce (02:54) – 10. Podzim (02:08) – 11. Jitro v září (00:45) – 12. Sonety (01:19) – 13. Pochoutka (00:54) – 14. The Count (00:47) – 15. Sherry (02:27) – 16. (***) Zatímco krajina se chvěla v modré kápi… (02:21) – 17. Pozdrav (00:06).

Pozn.: V roce 1948 se mladý a nadějný básník, výrazný člen Skupiny 42, rozhodl k osudovému kroku: požádal o politický azyl ve Velké Británii. V Československu se poté rozvinula skandalizační kampaň, básník byl odsouzen ke ztrátě majetku a občanských práv. Následně bylo básníkovo jméno na mnoho let vymazáno z oficiálního kontextu české moderní poezie. Blatný v emigraci žil v psychiatrických zařízeních, znovu se však cele oddal poezii. Publikace popisuje návštěvy, které uskutečnil Jan Šmarda u Blatného v letech 1969 a 1978, přináší ukázky z dopisů, jež si Blatný se Šmerdovými vyměňoval, líčí i další zajímavé okolnosti básníkova exilového života a tvorby. Přílohou publikace je CD s audionahrávkou, na níž Ivan Blatný recituje své vlastní verše (nahrávka pořízena Janem Šmardou v Ipswichi roku 1978).

Brněnský lékař Jan Šmarda v knize Vzpomínky na Ivana Blatného poprvé popisuje dosud málo známé okolnosti ze života svého bratrance, významného českého básníka Ivana Blatného (21. prosince 1919 – 5. srpna 1990): od dětství v kulturní, dobře situované brněnské rodině, přes Blatného první básnické pokusy se dostává ke zlomovému okamžiku, kdy Blatný, výrazný člen Skupiny 42 a autor několika klíčových knih poezie, využije po únoru 1948 své cesty s delegací českých spisovatelů do Anglie a 30. března se v Londýně rozhodne pro život v exilu. Poté, co v Čechách proběhne jeho ostudné skandalizování, na kterém se výrazně podílejí i přátelé a ochránci jemu nejbližší, Josef Kainar, Vítězslav Nezval a mnozí další, se nad ním v jeho vlasti rozhostí mlčení. O tom, jak byl přijat cizinou a zda pokračuje ve své tvorbě, nebylo téměř dvacet let nic známo ani jeho rodině, a zrovna tak se nevědělo o jeho duševní chorobě. Janu Šmardovi se teprve v roce 1969 podařilo vyhledat Blatného v Ipswichi, kde básník po předchozích pobytech v několikerých psychiatrických léčebnách získal na delší dobu existenční zázemí a pocit bezpečí; vzhledem ke svému psychickému stavu zůstával však ponořen do samoty a odkázán na péči okolí. Návštěva blízkého člověka, připomínka domova a milovaného Brna prolomila básníkovu životní pasivitu a navyklou obrannou nehybnost: Blatný znovu našel motivaci, začal soustavně psát – a psaní se oddával s až manickou posedlostí. Současně sporadicky udržoval písemný vztah s rodinou Jana Šmardy; různými cestami, zajištěnými bratrancem a zdravotnickou pracovnicí Frances Meachamovou, která vstoupila do jeho života v roce 1977, posílal do Brna dopisy i básně a navázal též kontakty s Josefem Škvoreckým, Jiřím Kolářem a řadou dalších svých literárních příznivců žijících v cizině. Dvě sbírky básní vzniklé v exilu jsou výsledkem jednak Blatným urputně hájeného prostoru pro pracovní proces, tedy psaní (ipswichským ústavem bylo schváleno namísto obvyklé terapie manuální prací), jednak dílem obětavosti a organizačních schopností Frances Meachamové: v roce 1979 vycházejí v Torontu v nakladatelství Sixty-Eight Publishers v ediční přípravě Antonína Brouska Stará bydliště a o pět let později Pomocná škola Bixley.
Jan Šmarda, detailně zachycující, jak obě sbírky vznikaly, se opírá o obšírné dopisy Frances Meachamové, Josefa Škvoreckého a dalších, především ale o svá vlastní setkání s Blatným: v časovém oblouku let 1919-1990 tak vkládá do historie cenné osobní svědectví o tom, že život za zdí nezničil sílu básníkova slova.
Součástí knihy je navíc audioCD se záznamem hlasu Ivana Blatného z roku 1978. (anotace)

Mluvené slovo na zvukových nosičích