Ikarův pád (1977, 1980)

Přidal: ixi |

Duben 18, 2008

Jiří Hubač. Výběr pro gramofonovu desku a televizní režie František Filip. Hudba Jiří Malásek a Jiří Bažant. Filmový symfonický orchestr Praha řídí Štěpán Koníček. Odpovědný redaktor desky Tomáš Vondrovic. Zvuk František Černý. Úprava gramofonového snímku Ivan Mikota (převzato ze zvukového záznamu Čs. televize Praha z r. 1977).

Osoby a obsazení: otec (Vladimír Menšík), matka (Jana Hlaváčová), Ondřej (Jaromír Hanzlík), strýc (Čestmír Řanda), Lenka (Regina Rázlová), dr. Houdek (Josef Vinklář), Miluška (Iva Janžurová), předseda ZV ROH (František Hanus), číšník (Vítězslav Jirsák).

Přetočeno z TV záznamu 12. – 13. 9. 1979. Vydal Supraphon v roce 1980 (1 LP SUPRALONG 1218 0444 X-F; 37 + 37 min.).

Pozn.: Pro gramofonovou desku upravená zvuková stopa televizního filmu.

Sleeve-note: Čas prověřil, že záměr vydávat zvukové záznamy televizních filmů a inscenaci na deskách je záslužný a veřejností vítaný. Zájem o tyto nahrávky napovídá, že je hodně těch, kteří chtějí mít doma gramofonovou desku, při níž by si oživili zážitky z někdejšího televizního vysílání, a to kdykoliv, podle vlastního přání a nálady.
Mojí první zkušeností s převodem televizního filmu do gramofonové verze byla úprava Hubačova Lístku do památníku. Po této zkušenosti i po příznivé odezvě jsem nyní pro gramofonovou desku upravil další televizní film, shodou okolností natočený opět podle Hubačova scénáře, Ikarův pád.
Při zrodu televizního filmu samozřejmě nikdy nemyslím na to, že by jeho zvuk byl někdy schopný svébytné umělecké existence na gramofonové desce. Lístek do památníku mě však přesvědčil, že vzniká-li televizní dílo podle scénáře vysoké literární kvality, je pak i samo slovo schopno zaujmout a uspokojit i náročného posluchače. A nejen to; zvuk bez vizuální složky nabízí vnímavým zájemcům nový, jinak zajímavý a jinak působivý zážitek.
Při úpravě Ikarova pádu jsem si tuto zkušenost znovu ověřit Hubačův text je už sám o sobě dobrou, silnou a poctivou literaturou. Jeho síla je ve zdánlivě prostém konkrétním lidském příběhu, který se dovede nenásilně, jakoby mimochodem dobrat pocitů a pravd obecnějších a všeplatnějších. Ikarův pád zdaleka není jen příběh notorického alkoholika, který se nerad a dlouho rozhoduje pro léčení. V Hubačově scénáři je za tímto zdánlivě prostým a jednoduchým příběhem silný myšlenkový náboj, řada podnětů k přemítání o lidské slabosti i velikosti, o soužití rodičů a dětí, o síle a účinnosti synovské lásky, o sounáležitosti i vzájemné spoluzodpovědnosti všech lidí, kteří sdílejí společný život. Tyto myšlenky samozřejmě ve scénáři nejsou přímo formulovány. Jak už to u dobré literatury bývá — všeplatnější a obecnější pravdy vystoupí na pozadí příběhu samy.
Kvality Hubačova scénáře vycítili i všichni herci, kteří na realizaci Ikarova pádu spolupracovali. A podníceni silným, pravdivým textem, odevzdali i mimořádně silné a pravdivé herecké výkony. Při úpravě desky jsem si ověřil, že silný herecký prožitek nezanikne ani v pouhém zvukovém záznamu. Oproštěn od obrazu, dokonce tím více doceňuji mistrovské herecké výkony Vladimíra Menšíka, Jany Hlaváčové, Jaromíra Hanzlíka, Čestmíra Řandy, Reginy Rázlové, Josefa Vinkláře, Ivy Janžurové a Františka Hanuše. Domnívám se dokonce, že Vladimír Menšík měl v Ikarově pádu svou největší příležitost předvést šíři, osobitost a neopakovatelnost svého velikého hereckého talentu, kterou také mistrovsky využil.
Domnívám se, že Ikarovu pádu převod z podoby televizního filmu do podoby gramofonové nijak neublížil. Že naopak dostal nový, svébytný život a dech. Zvuk byl zkrácen, text soustředěn. Jak vyžaduje gramofonová deska. Navíc si člověk může příběh poslechnout v intimitě domova v pravou chvíli, kdy se cítí nejlépe disponován a kdy má právě náladu k poslechu a vnímání něčeho lidsky prostého, inspirujícího a posilujícího.
Přál bych si, abych se v těchto úvahách nemýlil a aby poslech této desky mohl být připočten k hezkým, nepromarněným chvilkám života. (František Filip)