Deset malých černoušků (2007, 2008)

Přidal: Přemek |

Květen 3, 2008

Agatha Christie. Překlad J. Z. Novák. Hudba Petr Mandel. Produkce Karel Černošek a Josef Burkovský. Zvuk, střih a mastering Radek Veselý. Ilustrace a design Ondřej Fučík. Režie Dimitrij Dudík.

Čte Vladimír Čech.

Natočeno prosinec 2007 ve studiu Bystrouška. Vydalo Tympanum 3. 4. 2008 (7 CD, EAN 8594072275128; celkem 8 hod. 12 min.).

Pozn.: Nezkrácená četba románu. „Klasické dílo první dámy detektivního žánru Ten Little Indians. V neúprosném rytmu známého popěvku o deseti malých černoušcích ubývá hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah?“ (anotace)

Lit.: Kočkomilka Jana: Umělecké dílo vraždy … In web Cat without Work, 10. 12. 2015 (recenze). – Cit.: Přestože miluji toho maličkého Belgičana a slečna Marplová je mi velice sympatická, nikdy neodolám a sáhnu po klasice v podobě Deseti malých černoušků.

Kdysi dávno jsem četla knihu, tedy jsem věděla, kdo je vrah. Jak jinak – zahradník :) Ale bez legrace. Ačkoliv jsem věděla proč (zemřeli), zapomněla jsem jak (zemřeli). Děkuji tedy Audiotéce, že mi audioknihu poskytla, neboť mi poskytla i vzrušující zážitek. A svým způsobem způsobila závislost na audioknihách …

Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm.
Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedum.
Sedm malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo sbírat med,
čmelák píchnul jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, a zůstali jen tři.
Tři malincí černoušci šli lovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden v moři utonul, a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil – a tak nezbyl žádný.

Někdo velice bohatý a zámožný koupí bájný Černochův ostrov a sezve na něj 10 lidí. V první možné společné chvíli klidu a míru jim pustí nahrávku, na které je všechny obviní z vraždy. Jedné, dvou či deseti nebo dvaceti … A pak to začne …

V jednom domě na malinkém skalnatém ostrůvku stojí na stole deset porcelánových figurek, které mizí tak, jako umírají lidé … To asi nebude jen shoda náhod …

Pokud se na dílo podíváme z pohledu kritického laika, nenajdeme žádnou chybu. Hlas vypravěče Vladimíra Čecha je dokonale souzvučný s dramatickou situací na ostrově. Mezikapitolová hudba graduje stejně jako děj díla. A vy stále nevíte, kdo vraždí. Prostě dokonalé!

A jak to, že nevíte, kdo vraždí? Přestože, nebo možná právě proto, je vypravěč vševědoucí, všechno ví, všechno zná a všem vidí do mysli i deníčků. Tedy v průběhu krásně chronologicky jdoucího děje a básničky o malých černoušcích se čas od času pěkně vrátíte v myslích jednotlivých postav do minulosti a dozvíte se tak, zda-li vážně vraždili či nikoliv. Shledáte, kdo je jak morálně zatížen, kdo si klade kolik viny. A pak jen sledujete, jak mizí figurky ze stolu … A nemůžete vůbec nic dělat, protože pokud nejste abnormálně všímaví či citliví, nezjistíte až do poslední chvíle … A co vlastně nezjistíte? Kdo je vrah? Vždyť jsou všichni mrtví, tak jak … ?

Mluvené slovo na zvukových nosičích