Neuvěřitelné příběhy žáků Kopyta a Mňouka (2008)

Přidal: Přemek |

Srpen 5, 2008

Miloslav Švandrlík. Hudba Jaromír Klempíř. Režie František Špergr.

Vyprávějí Tomáš Matonoha a Pavel Liška.

Nahráno ve studiu MI 91 v říjnu 2007 a v lednu 2008. Vydalo vydavatelství Fonia 10. 3. 2008 (2 CD, 59541-2, 2:24:44).

Pozn.: Slavná kniha Miloslava Švandrlíka Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka vznikala původně jako příběhy na pokračování pro dětský časopis s ilustracemi Jiřího Wintera-Neprakty. Od konce šedesátých let napsal spisovatel Švandrlík stovku humorných příběhů o nerozlučné dvojici žáků Kopyta a Mňouka, které vyšly několikrát knižně. Svěží, vtipné a napínavé čtení slavilo úspěchy u celé jedné generace školní mládeže. Nové knižní vydání v loňském roce se setkalo s nebývalým zájmem současných čtenářů a kniha patří k nejprodávanějším titulům uplynulých měsíců. (anotace)

Obsah: CD 1 – 1. Kluk z Prahy (20:48), 2. Fantastický objev (14:54), 3. Filmové hvězdy (15:58), 4. The Turkey – Cocks (20:21); CD 2 – 1. Obětavý zásah (11:09), 2. Svedená a opuštěná (13:44), 3. Přepadení malíře Neprakty (16:08), 4. Objevení filmového komika (15:56), 5. Jak dělat dobré skutky (16:46).

Lit.: Cinger, František: Pavel Liška načetl Švandrlíkovy příběhy žáků Kopyta a Mňouka. In web Právo, 7. 5. 2008 (rozhovor).

Lit.: Liška, Pavel: {Bez názvu}. In web Audiostory, Osobnosti a audiokniha (vzpomínka). – Cit.: S Tomášem Matonohou jsme už na akademii obdivovali rozhlasové umění takových velikánů jako byli Karel Höger, Radoslav Lukavský nebo Jiří Ornest. Milovali jsme Henkeho. Byli pro nás důkazem, jakou sílu může mít mluvené slovo. Přestože v této disciplíně k nám divákům přichází jako vjem „pouze a jenom“ lidský hlas a přijímají jen naše uši, přesto při jejich mistrovství se nám zjevovaly nejen konkrétní obrazy, ale i mimika oněch postav, jiskřičky v jejich očích, či cestičky slz na tvářích. Co nás však zcela ohromilo, a co nedokáže zprostředkovat ani filmové umění, my cítili vůně, potili se africkým horkem, aby v zápětí se třásli zimou nekonečné Sibiře. Ano, toto vše lze dokázat oním „pouhým“ mluveným slovem, když někdo mistrně toto umění ovládá.
Když jsme dostali nabídku s Tomášem k namluvení ……..žáků Kopyta a Mnouka, váhali jsme. Věděli jsme, že ony tak živé postavy Švandrlíkových příběhů, v jeho knize a našich fantaziích, jsou vlastně skuteční. Oživlí jeho rukopisem a zhmotnělí v našich představách. Žáci Kopyto a Mnouk zažívají mnohá dobrodružství v nejpestřejších prostředích, bojí se, pociťují vzrušení, milují, ale i někdy smrdí potem nebo koukají jen tak do blba. Báli jsme se, abychom o nic z toho posluchače neochudili, nechtěli jsme být průměrní. Seděli jsme s Tomášem v brněnské literární kavárně a rozebírali Nietzscheo a já pak odbočil a řekl „Tomáši, ale vzpomeň na Högera“, Tomáš na to „a na Lukavskýho“ a na to oba jsme zpontálně vykřikli „..a na Ornesta!“
Nu slovo dalo slovo, my podepsali smlouvy a tady je výsledek.

Mluvené slovo na zvukových nosičích