Písně zbožné, milostné a darebné. Hudba a poezie středověku (1997)

Přidal: Přemek |

Prosinec 9, 2008

Scénář a hudební realizace historického materiálu Pavel Jurkovič. Básně a texty k písním přebásnili a přeložili Gustav Francl (27, 28, 30), Emanuel Frynta (4, 15), Anděla Janoušková (20), Pavel Jurkovič (11, 14, 18, 26, 31, 34), Vladimír Mikeš (17, 23, 32, 37), Jaroslav Pokorný (2, 25), Miloslav Uličný (8, 10, 35). Hudební režie Vladimír Studnička. Zvukový mistr Luboš Výrek. Produkce Zlata Holušová. Režie a choreografie scénické realizace Eva Kroschlová.

Účinkují Pavel Jurkovič (zpěv, přednes, zobcová flétna, krummhorn, šalmaj, psalterium, gotická harfa, fidula, trumšajt, zvonkohra, bicí), Jitka Molavcová (zpěv, přednes, psalterium, loutna, zobcová flétna, trumšajt, bicí) a Alfréd Strejček (zpěv, přednes, zobcové flétny sopraninová, sopránová, altová, basová, loutna, bicí).

Natočeno 30. 6. – 3. 7. 1997 ve studiu ČRo Ostrava. Vydal © Český rozhlas Ostrava v roce 1997 (1 CD, ČRo O-0028 2 311).

Obsah: 1. Primo tempore 2. Píseň tvorstva, Svatý František z Assisi 3. Stella nuova 4. Kancóna o lásce (část), Dante Alighieri 5. Song of the Ass 6. Ach, toť jsem smutný i pracný 7. Dřevo sě listem odlévá 8. Prosím té, lásko, Rui Martinez do Casal 9. Como poden per sas culpas 10. Pomeranče, ty v mém háji 11. Mastičkář německý /z Carmina burana/ 12. Mastičkář český (část) 13. Ktoť sě večer opié 14. In taberna /z Carmina burana/ 15. Velikonoční čas, Bertrans de Born 16. Philippe künec here, Walther von der Vogelweide 17. Že je v tom světě tak poskrovnu pravdy. Airas Nunes 18. Paní svět, Walther von der Vogelweide 19. Santa Maria, Král Alfonso X. el Sabio 20. Modlitba k Panně Marii, Francois Villon 21. Buóh všemohúcí 22. Kalenda maya Raimbaut de Vaqueiras 23. Pán, paní Leonoro Rui Pais de Ribela 24. Cest la fin 25. Kdo zpíval by Giovanni Boccaccio 26. Voulezvous que Je vous chante 27. Quant je sul mis au retour / Jsem v dobrém čase narozena, Guillaume de Machaut 28. Královský tanec 29. Kol Limoges vedla cesta má, Guillem de Peitieus 30. lch was ein chint /z Carmina burana/ 31. U ohrady za kři v stínu, Marcabruns 32. Duktia 33. Ne, ano, Heinrich von Morungen 34. Jak bez ducha Jsem tady, Xulian Bolseiro 35. Dopis z Prahy do Salzburgu, Mönch Hermann von Salzburg 36. Nevím, která by tohle vydržela, Král Diniš Portugalský 37. Andělíku rozkochaný 38. Otep myrrhy 39. Tajná žalost 40. Selh que no vol, Raimon de Miraval 41. Žákovská koleda

Pozn.: Hudba a poezie středověku – tohoto dnes vyhledávaného období – je velmi vroucná i odlehčeně veselá. Tento titul mapuje hudební a básnickou tvorbu od 12.do 15.století s autentickým prožitkem a radostí. Jitka Molavcová uplatnila naplno svůj zralý talent – je něžná, veselá, prostořeká, vážná, rozmarná, přísná. Pavel Jurkovič, (žák světově známého skladatele C.Orffa), je uznávaným znalcem a upravovatelem středověké hudby. Alfred Strejček se představuje jako suverénní recitátor, pokorný zpěvák i hráč na zobcové flétny.
Užíváme-li označení středověk pro cosi zpozdilého, temného, barbarského, je to nespravedlivé vůči období, které odvážně a přitom s bohabojnou pokorou vztyčilo k nebi nádherné katedrály, libovalo si v barevnosti, která je dodnes tak patrná na obrazech a iluminacích, povzneslo lásku jako základní příkaz uměleckého tvoření, vypořádalo se někdy nemilosrdně s kacíři, ale tolerovalo často projevy blízké rouhání, jež by mnohé pobuřovalo i dnes. Tuto bohatou podobu středověku nám přibližuje nejen výtvarné umění a stavitelství, ale velice výmluvně též poezie a hudba, které často v sesterské svornosti vyjadřují stav gotické duše, její výšiny i propasti, a svým přístupem k jedinci a společnosti, také však zálibou v básnické a hudební dovednosti, vytvářejí základy budoucí evropské kultury. A tak nám zaujaté zahledění do tohoto období odhaluje obraz pestrý a lákavý. Není divu, že kolébkou trobadorů, těchto prvních pěvců dvorné lásky, je jižní Francie, krajina, kde mají lidé od pradávna římské oči a galské ctnosti, jak to výstižně vyjádřil Vítězslav Nezval. Soutěživost v básnické virtuozitě je patrná už na počátku tohoto hnutí, jehož prvním zákonem je dvorná láska: „Má malou hodnotu ten, kdo se nezamiluje, neboť od lásky přichází radost a pohoda, láskou se člověk stává dvorným, láska dává urozenost a inteligenci.“(Raimon de Miraval) Pokud trobador nepatří k vladařské vrstvě, neboť básnění bylo pro aristokracii i zvláštním druhem zábavy, je spolu se svým hudebním souputníkem žakéřem závislý na mecenáši. A tak se na svých cestách dostane nejen do severní Francie, kde se zrodí už méně artistní píseň truvérská, ale také za Pyreneje do Kastilie a Portugalska, kde se obohatí o nové podoby, později pak do Itálie a do Německa, a tam všude vzbudí potřebu vyjadřovat se ne již jen latinou, ale národním jazykem, a to v duchu povahy národa, jeho dosavadní tradice a temperamentu.
Náš pořad v sobě zahrnuje hudební a básnickou tvorbu od 12. do 15. století, ale nechce být jen historickou retrospektivou. Kompozice má jakýsi vnitřní příběh. První část se ubírá od pokory a zbožnosti latinského žalmu a Písně tvorstva svatého Františka z Assisi, v jehož pohledu na svět je patrná láska ke všemu stvořenému, bratrství se vším živým i neživým, k nejbližšímu člověku či ptáčku i ke vzdálenému vesmíru.
Po procítěném milostném vyznání staročeském se ubírá dál přes rozpustilost, nevázanost a hříšnost vagantů a staročeského Mastičkáře k rytířskému zpěvu Walthera von der Vogelweide zpátky k pokoře, lítosti a pokání v mariánské písni Alfonsa X. a v modlitbě k Panně Marii složené F. Villonem pro svoji matku. Toto životní putování završuje závěrečný staročeský hymnus Buóh všemohúcí s vroucí prosbou o mír pro tuto zemi. Druhá část pak sleduje citové projevy milostné: střídá se v ní vagantské veselí, verše eroticky realistické až cynické, ale také hluboký milostný cit, zvlášť patrný ve verších a písních české provenience, rovněž však v ženských vyznáních, tak typických pro milostný zpěv španělský a portugalský. Přijde však ke slovu i taneční nota jako projev radosti i milostného obřadu. Český projev dvorského milostného zpěvu pocházející ze 14. století, oproti románskému více než o století zpožděný, je rovněž dokladem „počátků naší krásné literatury, kdy si český umělecký duch vůbec poprvé zcela jasně a programově uvědomuje svou náležitost evropskou.“ (Václav Černý)
Tento zvukový záznam má ve své původní verzi scénickou podobu vytvořenou pro pražskou Violu, ale též pro jiná prostředí, v nápadité, poučené a inspirující režii a choreografii Evy Kroschlové, s kostýmy Zuzany Klápšťové. Řazení jednotlivých čísel není postaveno na historickém sledu, ale na asociacích a proměnách nálad, aby tak hudba a poezie byly blíže k životu a vytvářely tak dobový obraz v pestrých obměnách.
Některé písně, zvláště ty rozsáhlejší, zpíváme v překladu, jiné pak v původní starobylé jazykové podobě, neboť si myslíme, že sama prezentace onoho zvláštního zvuku řečí mezitím značně proměněných nebo téměř zaniklých (jako třeba provensálská occitánština), přináší jedinečnou barvu, která se přirozeně snoubí s nezvyklými nápěvy, jimž bychom překladem ublížili a okradli je o jejich jednu výrazovou vlastnost.
je pochopitelné, že dnešní překladatel chce dostát původní básnické dovednosti, často velmi artistní, a zároveň pro nás dešifrovat některé dobové symboly.
Ten, kdo realizuje sporé hudební záznamy, obohacuje většinou jednohlasné písně o další instrumentální či vokální hlasy ve stylu tehdejších vícehlasých kompozičních technik. To prvotní je pro nás obsah básnického a hudebního sdělení, ať už v překladu či v původním jazyce. Někdejší středověký autor byl často básníkem, skladatelem i interpretem. My tu dnes stojíme ve službě žakéřské s potřebou ztotožnit se s uměním doby, jejíž umění jsme si zamilovali.
Pavel Jurkovič (sleevenote)

Mluvené slovo na zvukových nosičích