Zahrada (1962, 1986, 1994, 2007)

Přidal: Přemek |

Listopad 29, 2005

Jiří Trnka. Odpovědný redaktor nahrávky Tomáš Vondrovic. Zvuk Ivan Mikota. Režie Miloslav Disman.

Čte Karel Höger.

Natočeno 6. 3. 1962 ve studiu AR. Vydal Supraphon v roce 1986 jako Kocourovy pohádky (1 LP, 1 MC, 18 283817, mono). Reedice Bonton Music v roce 1994 (1 MC, 71 0199-4, 60 min.). Reedice Supraphon 18. 5. 2007 (1 CD, SU 5845-2; 76:30 min., remasterováno).

Obsah LP (1986): Strana A – 1. Seznámení s pěti kluky a kocourem, 2. Kocourova jízda, 3. Šípková Karkulka; Strana B – 4. Kocourovo bolení břicha, 5. Kocourovy blechy.

Obsah MC (1994): 1. Seznámení s pěti kluky a kocourem (9:15), 2. Kocourova jízda (14:07), 3. Kocourovo bolení břicha (17:58), 4. Kocourovy blechy (18:38 min.).

Pozn.: Poslední vydání na CD znovu obsahuje také příběh Šípková Karkulka (mezi K. bolením břicha a K. blechami).

„… Hercova interpretace souzní s autorovým textem, když mistrně rozehrává nuance nevysvětlitelných záhad kouzelné zahrady, takže poslech může být zážitkem nejen pro děti, ale i jejich rodiče. Fantazijní příběh má pět dětských hrdinů, dále pět slonů, jednoho zlomyslného kocoura, jednoho trpaslíka a spoustu psů, kteří si do tajemné zahrady, kde se dějí zázraky, chodí pít psí víno. Sloni zde klukům sehrají divadelní představení s názvem Šípková Karkulka, se psy zažijí kluci veselý večírek, ale především si užijí zábavy s potměšilým a poťouchlým kocourem. Pohádkový příběh mohou znát děti i z animovaného filmu Břetislava Pojara.“ (text distributora, 18. 5. 2007)

Lit.: Högerová, Eva: Faustovské srdce Karla Högera – Z dochovaného archívu K. Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Praha : Mladá fronta, 1994 (reakce režiséra). – Cit.: Když národní umělec Jiří Trnka namaloval (promiňte, napsal!) svou Zahradu, byl kolektiv naší literárně dramatické redakce pro děti a mládež u vytržení! Ale je vůbec možné tuto kouzelnou zahradu oživit — vymalovat do dětské fantazie pouhým mluveným slovem? Bez obrázků? Högerovo „Poslyšte, to je to pěkný…“ rozhodlo — a jeho ústy promluvila nejen akademická velryba za folianty učeností, ale i kamenný trpaslík! Jak to ten kouzelník Höger dělá? — Vždycky si spolu chvíli popovídáme o dětech. Zatím naši technici připraví stroje a prostředí studia tak, aby během natáčení nic nenarušilo příjemnou atmosféru kolem mikrofonu. Jak to Höger dělá…? Má rád děti, asi je při četbě stále v duchu vidí schoulené v klubíčku před přijímačem… Nezapomíná však, že dětem jen nejlepší…! Proto přichází rozdávat rozhlasovou radost dětem, jen když může při přátelském podání ruky vyslovit své zaklínadlo: „Poslyšte, to je to pěkný…!“
(M. Disman, Československý rozhlas 16. 6. 1969)

Mluvené slovo na zvukových nosičích