Požár na obloze (1987, 1988)

Přidal: Přemek |

Březen 23, 2009

coverext Jaromír Pelc. Scénická hudba Vladimír Mišík, Jaroslav Nejezchleba, Ivan Myslikovjan. Písně Vladimír Mišík. Hrají Vladimír Mišík (akustická kytara), Jaroslav Nejezchleba (violoncello), Ivan Myslikovjan (altsaxofon). Režie Tomáš Vondrovic.

Recitují Taťjana Medvecká, Michal Pavlata.

Nahráno v listopadu 1987 v pražském studiu Lucerna. Vydáno ve spolupráci se Svazem českých spisovatelů, LP Supraphon 1988 (11 0217-1811 G).

Obsah: 1. strana – 1) Zůstala sama (zpívá Vladimír Mišík) – 2) Závan vůně – 3) Šém (zpívá Vladimír Mišík) – 4) Víš o něčem takovém? – 5) Milují se protože se milují (zpívá Vladimír Mišík) – 6) Znova a načisto – 7) Krátký záchvat – 8) Nahoru, dolů – 9) „Nový partner“ – 10) Propast nad hlavou – 11) Rozvod – 12) Rozvedeni.

2. strana – 13) Švýcarská (zpívá Vladimír Mišík) – 14) Spiknutí ltd. – 15) Někomu jinému – 16) Partir – c’est toujours mourir un peu (zpívá Vladimír Mišík) – 17) Něžná noc – 18) Čára štětcem (zpívá Vladimír Mišík) – 19) A přece – 20) Hluboká zeleň – 21) Bylo to nádherné – 22) Čisto – 23) Zavřené oči (zpívá Vladimír Mišík).

Pozn.: Požár na obloze – s podtitulem „Zaklínání na téma láska a rozvod“ uvedla v režii Vladimíra Merty pražská Viola v roce 1986 jako scénický tvar autorovy básnické sbírky Kufr kouzelníka Boska. Gramofonová deska dává trvalou zvukovou podobu této Pelcově knize, která se řadí k předním v nové české poezii. Nejde tedy o zachycení jevištního tvaru – se všemi nezbytnými klady i zápory, vymykajícími se, nebo přímo odporujícími zákonitostem gramofonové desky – ani o pouhý „přednes z knihy“. Je to hledání svébytné zvukové autenticity poezie určitého druhu; slovo i ve volném verši přejímá hudební, někdy vysloveně písňové formální znaky, hudba, která na jedné straně tomuto slovu slouží jakožto „scénická“, je však současně významově zatížena jak poetickým kontextem, tak i nárokem na svůj vlastní, ucelený tvar. Je to myslím pochopitelné, že způsob i míra propojení slova s hudbou jsou dány především charakterem předlohy. Pro poezii „klasickou“ (byť v nejmodernějším slova smyslu) by takováto cesta byla těžko přijatelná. A tak nezbývá autorovi, hudebníkům, interpretům i režisérovi než věřit, že i tato forma bude, zejména pro mladé posluchače, dostatečně nosná i čitelná a že splní to, co jsme si předsevzali, totiž vytvořit v této „trvalce“ živý, nekonvenční tvar „slyšené“ poezie. (sleevenote, Tomáš Vondrovic)

Jaromír Pelc (* 23. května 1952 v Praze) je český básník, autor parafrází rockové poezie (Roger Waters, Tom Waits, Neil Young, Leonard Cohen, Bob Dylan), knih o Osvobozeném divadle Jiřího Voskovce a Jana Wericha, o výtvarném umění (Kamil Lhoták a Skupina 42), editor (Antonín Sova, Konstantin Biebl, Václav Hrabě).