Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Studio Ypsilon – Y=20 let s úsměvem (1985)

Vybral a sestavil dr. Vladimír Just. Průvodní slovo napsal Jan Schmid. Režie divadelního představeni Jan Schmid a Evald Schorm (Třináct vůní). Hudební aranžmá Miroslav Kořínek. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk Jiří Bartoš a Ivan Mikota. Střih a mixáž Jiří Bartoš. Režie gramofonové nahrávky Tomáš Vondrovic.
Účinkují Jan Schmid, Jiří Lábus, Bronislav Poloczek, Jana Synková, Miroslav Kořínek, Petr Popelka, Jaroslava Kretschmerová, Lenka Termerová, Marie Durnová, Jiří Wimmer, Adolf Kohuth, Ondřej Havelka, Rostislav Novák, Vlasta Průchová, Marek Eben, Vladimír Kratina, Jakub Schmid.
Hrají Miroslav Kořínek — klavír (1, 2, 3, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13), Vladimír Belatka — bicí (1,2,4,6, 7,8, 9,10,11,12), Jaromír Honzák — kontrabas (2,6,7,8,10, 11,12), Petr Karen — sopránsaxofon (1,2,9,10),  Zbyněk Malý — housle (1,7), Jiří Sušický — tuba (1, 4), Luboš Zajíček — trubka (1, 2, 9). Ondřej Erney
— kytara (2, 9), Marek Eben — klavír, kytara (4, 5, 7,11,12), Vladimír Kratina — kytara (14).

Nahráno a obecenstvem v prosinci 1984 při představeni ve Studiu Ypsilon. Vydal Supraphon v roce 1985 (1 LP , SUPRALONG 1218 3805 X-G).

Obsah: 1.strana
Vzpomínka na Carmen nejen podle Bizeta
(Schmid) 0:40
1 Kentucky
Little, Gillespie, Shay/Vodička
(zpívá Schmid) 1:35
Encyklopedické heslo XX. století s dovětkem
Schmid
(Schmid) 1:48
K tomu je potřebí dikce
(Schmid, Lábus, Poloczek) 1:50
2 Náměsíčník
Kalaš/Hrnčíř
(zpívá Lábus) 2:58
3 Neptej se proč
Stolz/Fifka
(zpívají Synková, Kořínek, Popelka) 0:30
O tom, jak ona
Schmid
(Ona: Synková, On: Popelka, Já: Schmid) 1:10
4 Hotel Viktoria
Bayer/Jurist
(zpívají Popelka, Kořínek, Synková, Kretschmerová, Termerová, Durnová) 2:27
Pánská jízda: Kolektivní improvizace
(Lektoři: Lábus, Popelka, Wimmer, Kohuth, Schmid) 5:53
5 Hvězdičky
Bendi/Sládek
(zpívají Kretschmerová, Popelka, Kořínek) 1:00
6 Lá, lá, je, je
Malina/Moravec
(zpívají Kretschmerová, Termerová, Durnová, Havelka) 1:12
Balada o Velkém kostlivci
Ghelderode/přel. Konůpek
(Špindíra; Synková, Vševyzuňk: Lábus) 3:55
7 Zakázané ovoce
Ježek/V+W
(zpívají Schmid, Kořínek, Synková, Termerová, Kretschmerová, Durnová) 2:13
Depeše a jiné na kolečkách
Schmid
(Schmid, Durnová) 0.20
8 Jeden den a Stonožka (Kořínkova Ježkovská koláž)
Ježek/V+W
(zpívají Lábus, Poloczek, Novák, Popelka, Kretschmerová, Termerová) 1:40
Depeše a jiné na kolečkách
Schmid
(Poloczek, Lábus, Schmid) 0:42
9 Týna
Davis, Conrad, Robinson/Schmid
(zpívají Schmid, Havelka, Kořínek) 2:27
10 Docela všedni obyčejný den
Hammer
(zpívá Průchová) 1:58
11 Já mám rád
Beneš/Tobis, Špilar, Mírovský
(zpívají Schmid, Eben, Kořínek) 1:19

2.strana
Předsazený úryvek ze Třinácti vůní
(Durnová, Poloczek) 0:13
12 Vím, že když mi zpíváš, Marju.
Bixlo/Vítová-Pospíšilová
(zpívají Schmid, Eben, Kořínek, Kretschmerová, Termerová, Durnová) 1:48
Třináct vůní
Schmid
(Maruška: Synková, Otec: Popelka, Matka: Termerová, Sláveček: Poloczek, Julinka: Durnová, Giga: Novák, Dědeček: Kohuth, Strýček: Schmid, Domovnice: Kretschmerová, Listonoš: Eben, Kluk pitomá: Kořínek).
13 Koláž dobových písni
Kořínek
(zpívají Novák, Poloczek, Popelka, Kořínek, Durnová, Synková, Kretschmerová, Termerová) 14:16
14 Po provaze jit (z Jiříkova vidění).
Kratina
(zpívají Kratina, Durnová) 1:10
Voni sou hodnej chlapec
Schmid (Hašek: Poloczek, Šura: Synková, Hašek ml.: Havelka, Jarmila: Termerová, Longen: Lábus, Neznámý: Wimmer, Štěpánek: Kohuth, Komisař: Popelka, Ríša: Schmid ml.).
15 Pivo, pivo — Odvahu a sílu — Vzpomeň sobě.
Kořínek/Schmid
(zpívají Havelka, Popelka, Lábus, Wimmer, Poloczek, Kohuth, Synková, Termerová) 19:35

Sleeve-note: Kdykoliv se setkávám s poetikou dříve liberecké nyní pražské Ypsilonky, mívám zpravidla hřejivý pocit něčeho právě teď a tady vznikajícího (byť třeba opakovaného!), něčeho stále nedefinitivního a dokonale nedokonalého. A tedy i lidského. Představuji si nikoliv autora v literárním nebo herce v činoherním slova smyslu,nýbrž spíše výtvarníka-kolážistu, který s rozkoší vystřihuje, lepí a kombinuje důvěrně známé útržky reality a dává Je do nových souvislostí. Sleduje se studijním zájmem, co to udělá — a neudělá-li to nic, klidně koláž zase smaže či roztrhá, aby vzápětí lepil znovu a Jinak. Přibližně totéž dělá se slovy a s větnou i situační syntaxí principál Ypsilonky Jan Schmid. Založil Ypsilonku k obrazu svému v roce 1964. A hned od počátku poznamenal svou nakažlivou „kolážovou“ optikou, svým viděním věcí, slov i situací v pohybu (a v rozporu, paradoxu a permanentním střihu) celý herecký soubor. A herec Y-u má od té doby styl. Nemusí se nám ten styl vždycky líbit, může nás i pobuřovat nebo nechávat lhostejnými, ale nemůžeme popřít, že Jiří Lábus, Bronislav Poloczek, Petr Popelka, Jiří Wimmer, Ondřej Havelka, Jana Synková, Jaroslava Kretschmerová, Lenka Termerová, Marie Durnová — stejně jako dříve Luděk Sobota, Václav Helšus či Karel Novák — mají (resp. měli) cosi společného. Řekl bych, že je to vidění v pohybu. Slova, situace, větné kadence mluvené i zpívané (tady přiznejme nehynoucí zásluhu hudebnímu principálovi souboru Mirkovi Kořínkovi), to vše Jako by potvrzovalo hegelovskou definici dialektiky: vše co existuje, Je hodno zániku, vše co se rodí, umírá. Herec Y-u Je na scéně Jen proto, aby tu vzápětí nebyl a všechno, od výpravy přes herectví až k hudbě, Je v podání Y-u poznamenáno trvalým stavem Jakési silně zmateční až jankovité dezorganizace. Herec nám nepředvádí postavu, nýbrž svůj zápas o postavu, repliku, gag. Zápas plný omylů, breptů, oklik a komentářů. A tyto odbočky, tyto cesty k pointě jsou zpravidla nepoměrně zajímavější než pointa sama. To všechno Je třeba mít na paměti, slyšíme-li dramatický text této líhně.
Dvacet let s úsměvem je název retrospektivního divadelního představení, ve výběru pro gramofonovou desku obohaceného Ještě o Třináct vůní (premiéra 1975, režie Evald Schorm) a Voní sou hodnej chlapec aneb anabáze Jaroslava Haška (premiéra 1983, režie Jan Schmid). Obě hry patří k tzv. trvalkám (Třináct vůní se pak objevilo ještě na několika dalších scénách mimo Y a stalo se jedním z nejúspěšnějších dramatických počinů sedmdesátých a osmdesátých let) a obě spojuje aktuální společenské téma. Podle slov autorových „až národopisný zájem o mentalitu českého myšlení a o českou povahu… o živočichopis měšťáka jako brzdy vývoje, stojaté vody jeho lhostejnosti nebo vyčkáváni, jeho specifických, alibistických, jindy konformistických postojů, jeho nenápadných únikových salt před nejdůležitějšími společenskými problémy…“ (dr. Vladimír Just)

Lit.: Hevrle, Vít: 20 let s úsměvem. In Gramorevue, 1985 (recenze). – Cit.: Dramaturgie Supraphonu má významný a nelehký úkol zmapovat pomocí zvukových snímků historii i současnost českého a slovenského divadla. Nahrávky z této oblasti nejsou jen dokumenty, ale žijí svým samostatným životem. Než si společně připomeneme něco z historie Studia Ypsilon, zmiňme se o zdařilé desce, zachycující vzpomínkové představení na historii Ypsilonky (Y=20 let s úsměvem, 1218 3805), která doplňuje pohled na toto divadlo ukázkami z her Třináct vůní a Voni sou hodnej chlapec. K výběru je nutné podotknout, že více než padesát procent plochy desky patří písním, a to poněkud ubírá místo pro samotné ukázky z inscenací. To je ovšem věc dramaturgické koncepce a přijmeme-li ji, budeme osvěženi proudem jiskřivého humoru. Představení typu Dvacet let s úsměvem může být v divadle obměňováno, případně doplňováno o hostující umělce. Gramofonová deska je trvalým, neměnným tvarem.
Ale vraťme se k samotnému Studiu Ypsilon, malému divadlu, které zahájilo svoji činnost v roce 1963, tehdy v rámci Naivního divadla v Liberci. Zakládající členové tohoto Studia se rekrutovali z řad výtvarníků, loutkářů, herců i ,neherců‘ (jak čeština paradoxně překládá výstižný ruský termín naturščik). V historii divadla nalezneme řadu příkladů prospěšnosti takovéto umělecké koexistence ve vzájemné inspiraci, rozšiřující spektrum vidění světa a jeho ztvárnění do uměleckého díla.
V roce 1966 se na repertoáru studia Ypsilon objevuje představení, které naznačilo cestu souboru i v dalších inscenacích. Byla to Carmen nejen podle Bizeta, ve které se objevilo pro Ypsilonku charakteristické pozorování daného tématu z různých úhlů a v mnoha souvislostech. Představení vychází z Bizetovy Carmen i Carmen autorky českého překladu libreta Elišky Krásnohorské a samozřejmě neopomíjí ani tvůrce literární předlohy Prospera Meriméa. Tento inscenační postup se objevil v dalších představeních. (Giuseppe Verdi—Alexandre Dumas—Jan Schmid: La Tra-viata — Pobloudilá (s kaméliemi) a dalších.
Divadlo hledalo a nalezlo svoji poetiku v dalších inscenacích, kde je výchozí inspirací obraz, slovníkové heslo i pevný literární či dramatický tvar, ovšem vždy zpracovávaný a stylizovaný až k svébytné interpretaci předlohy. Jmenujme namátkou Návštěvu na výstavě 1899, inscenaci Picasso a jeho Touha chycená za ocas, Lásku k bližnímu.
Zhruba po deseti letech se soubor dostal do povědomí pražského obecenstva a nastoupil cestu ke svým nejvýznamnějším inscenacím — Dvanáct křesel, Makbeth, Život a smrt K. H. Máchy, Michelangelo, Kovář Stelzig, Dům na písku. Konečný tvar těchto inscenací je svou propracovaností naléhavý a účinný, spojuje v sobě prožitek i komentování postavy zvnějšku, psychologické ztvárnění lidské bolesti, vášně a zrady s okamžitým odstupem, věcně pronesenou poznámkou a odlehčením. Pohled na zápas člověka o právo vyslovit svou uměleckou pravdu a prožít svůj život svobodně a důstojně stojí v ostrém kontrastu s jinými úhly pohledu. Inscenace vyslovují závažnou výpověď o lidském svědomí a kritizují lidskou lhostejnost.
Je na čase jmenovat alespoň některé členy souboru. A to nejen šéfa Studia Ypsilon, herce a výtvarníka Jana Schmida, režiséra většiny inscenací, ale i tragicky zesnulého člena souboru — Karla Nováka — herce s výraznou hlasovou kulturou, který měl charakteristický způsob práce v Ypsilonce dokonale zažitý, a nynějšího člena divadla F. X. Šaldy v Liberci, Václava Helšuse, charakteristického svým humorem a jakoby chlapecky rozpačitou komikou. Oba zanechali v souboru výraznou stopu a s jejich přispěním Ypsilonka vykrystalizovala do své nynější podoby.
Nelze ani připomenout všechny ostatní, kteří v sezóně 1977/78 neodešli do Prahy se Studiem Ypsilon k trvalému působeni Nelze se zastavit ani u všech jeho současných členů. Svoji příležitost dostává široký rejstřík Jiřího Lábuse a Bronislava Poloczka, kultivovaný projev Marie Durnové i promyšlené herectví Rostislava Nováka s jeho pečlivou přípravou drobné herecké akce či jediné věty. Zřetelný a výjimečný komediální talent Jaroslavy Kretschmerové by měl v souboru rozvinout všechny své aspekty. Ve výčtu osobností divadla Ypsilon nemůže chybět jméno Jany Synkové, o které je možné říci totéž, co o Karlu Novákovi v souvislosti s jeho plně vžitou specifickou poetikou divadla.
Nové tituly inscenací jsou současností souboru a bude třeba jistého časového odstupu, aby se mohl plně zhodnotit jejich význam pro růst studia Ypsilon (Outsider, Voni sou hodnej chlapec a hra Matěj Poctivý, která je ve středu zájmu návštěvníků). Právě tak i přínos nových členů pro divadlo — Vladimíra Kratiny, Lenky Termerové, Ády Kohúta či Oldřicha Kaisera — budeme moci zhodnotit až po čase.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů