Úžasná Zeměplocha – Soudné sestry (2018)

Výsledek obrázku pro Terry Pratchett soudné sestry onehotbookTerry Pratchett. Kompletní audiokniha. Překlad Jan Kantůrek. Produkce Martin Pilař. Režie Jitka Škápíková. Obal CD Jindřich Loučka. Záznam a střih Karolína Škápíková. Mastering Pavel Krch.

Čte Zuzana Slavíková.

Natočeno 2018. Vydal OneHotBook 13. 5. 2018 (1 CD MP3; katalogové číslo AK185; celková délka 14 hod. 3 min.). Ukázka k poslechu zde.

Rozhovor s Martinem Pilařem, Jitkou Škápíkovou a Zuzanou Slavíkovou na festivalu Svět knihy 2018 zde.

Pozn.: Uprostřed Zeměplochy, placaté země putující vesmírem na zádech obrovské želvy, leží království Lancre, které je tak malé, že by ho kamenem přehodil. Přesto se o ně rozpoutal velký boj, jehož zápletka má leccos společného s hrou Macbeth z pera slovutného Shakespeara. Nesmějí tudíž chybět ani tři čarodějky, jimž se hrůzovláda nového panovníka nezamlouvá. Nebo to celé připomíná spíš Hamleta? Nechybí tu totiž ani kočovná herecká společnost, duch zavražděného monarchy a jeho syn, který je možná příliš citlivý, aby vznesl svůj nárok na trůn… Ovšem Bábi Zlopočasná, Stařenka Oggová a Magráta Česneková už dohlédnou, aby všechno dopadlo tak, jak má. (anotace)

Terry Pratchett (1948–2015)

Literární talent britského spisovatele se projevil už ve 13 letech, kdy mu ve školním časopise otiskli povídku Kšeft v Hádesu (The Hades Business, 1963). Studoval umění, historii a angličtinu, posléze začal se studiem žurnalistiky, které ovšem nedokončil, protože přijal nabídku pracovat jako novinář. Postupně působil v několika redakcích regionálních i celostátních novin, na začátku osmdesátých let se stal tiskovým mluvčím elektrárenské společnosti a od roku 1987 se plně věnoval pouze spisovatelské činnosti. První kniha s názvem Kobercové mu vyšla v roce 1971, ale důležitým zlomem v jeho kariéře bylo zejména vydání románu Barva kouzel ze série Úžasná Zeměplocha – následovaly další a série se rozrostla na více než třicet knih (do češtiny jeho dílo překládal Jan Kantůrek). V roce 1990 napsal spolu s Neilem Gaimanem humorně pojatý příběh o zrození Antikrista Dobrá znamení (Good Omens, 1990, česky 1997) .V roce 1998 mu britská královna udělila za literární dílo a „službu literatuře“ Řád britského impéria.

Zuzana Slavíková (* 1965)

Vystudovala herectví na brněnské JAMU, do roku 2007 byla členkou Mahenova divadla v Brně a poté dostala angažmá v pražském Divadle pod Palmovkou, kde působí dodnes. V letech 2002–2005 uváděla televizní soutěž Nejslabší, máte padáka!, díky které se dostala do širšího povědomí. V současnosti účinkuje hojně v seriálech (Detektiv Martin Tomsa, Četnické humoresky, Ordinace v Růžové zahradě, Přístav, Ulice), objevuje se ve filmech (Doktor od jezera hrochů, Teorie tygra), známá je díky práci v rozhlase a především z dabingu (dabuje např. Kate Winslet, Susan Sarandon nebo Julianne Moore).

Lit.: Smolíková, Klára: Jeviště placatého světa. In web Naposlech.cz,  4. 6. 2018 (recenze). – Cit.: Zeměplocha vyplula na svou vesmírnou pouť před třiceti pěti lety. Britský spisovatel Terry Pratchett ji s hravostí sobě vlastní umístil na hřbety čtyř slonů, a ještě je podložil krunýřem obrovské želvy. O deset let později se představil první zeměplošský příběh českému publiku, a i díky geniálním překladům Jana Kantůrka si humorná fantasy rychle získávala věrné čtenáře. Soudné sestry jsou šestou knihou odehrávající se na Zeměploše, místu ne nepodobnému jevišti světa. Bláznivý fantasy svět, ve kterém si pro mrtvé chodí Smrť, šaškové se učí jen cechem schválené vtipy a lupiči vám vydají na přepadení stvrzenku, si nyní můžeme v češtině také poslechnout.

Fanoušci Terryho Pratchetta se jistě ohradí, že příběhy promlouvají už řadu let. Jan Kantůrek totiž k velké radosti čtenářů z knih při různých setkáních procítěně předčítal a svým přednesem velmi přispěl k popularitě Zeměplochy. Před deseti lety se pak statečně ujmul role narátora a pět knih načetl. Hrozí tedy, že část skalních příznivců bude mít problém se od zažité kantůrkovské interpretace odpoutat. Je dobře, že vydavatelství OneHotBook vybralo přednostně titul, který se do staršího výběru audioknih nedostalo.

Dalším prubířským kamenem, se kterým se musí novinková zvuková kniha popasovat, je slavná inscenace Divadla v Dlouhé, která se úspěšně hrála po třináct sezón. Stažení hry z repertoáru mnozí, včetně autorky této recenze, na derniéře oplakali. Divadelnost je totiž základní esencí Soudných sester, které se otevřeně hlásí k Shakespearovi a umně žonglují s odkazy na Hamleta a Macbetha.

Zkušená režisérka Jitka Škapíková se evidentně snažila najít vlastní klíč, jak přistoupit ke zvukové interpretaci knihy. Možná je to škoda, protože Pratchettova slova jsou plná divadelní nadsázky, kterou herci z Divadla Dlouhé v téměř dvou stovkách repríz vybrousili do dokonalosti. V barevném kouři vtipů a narážek, nánosy líčidel, zakryty příčesky a špičatými klobouky se skrývají hluboké myšlenky, které si se silou poselství klasických děl nezadají. A tak je posluchač svědkem prvotního tápání Zuzany Slavíkové, která se rozhlíží na území neznámého žánru a zvažuje, jak moc je text myšlen vážně a jakou stylizaci si může pro tři ústřední čarodějky a panoptikum dalších postav dovolit.

S každou další kapitolou se hlasové projevy jednotlivých postav vybrušují a posluchač doslova cítí, jak režisérka s narátorkou přicházejí příběhu na chuť. Bábi Zlopočasná získává ostrost a odměřenost, Stařenka Oggová se vyjadřuje s čím dál příznačnější rozšafností a Magráta Česneková balancuje na laně napnutém mezi upejpavostí a bojovností ekologické aktivistky. Čarodějky jsou zkrátka skvostné. Znalci možná budou postrádat ještě přesvědčivější projev šaška, trpaslíka Mášrechta či Smrtě. Je však třeba uznat, že v jednohlasé nahrávce právem dostaly přednost ženské party, pro které má Zuzana Slavíková dispozice a široký hlasový rejstřík.

Pro posluchače neznalého Pratchettovy tvorby jsou Soudné sestry povolanou pozvánkou do příběhů Zeměplochy a zasvěcení brzy na brblání zapomenou a nechají se unášet skvělým příběhem. Audioknihu doslova pro celou rodinu rámují hravé hudební předěly evokující brnkání hudebníků najatých kočovným divadlem. Virbl bubeníka, veselé tóny pištců a zvuk trianglu nás ujišťují, že vše je jen jako. Sledujeme herce deklamující pod širým nebem a zašifrovaná poselství se nám do hlavy stěhují maskovaná výbuchy smíchu. Až zjistíte, co vše vám napoprvé uniklo, garantuji vám, že si, a to s nemenším požitkem, pustíte Soudné sestry znovu.

Lit.: -nel-: William Shakespeare trochu jinak. In Naše rodina 28/2019 (9. 7. 2019) (recenze).

Na obrázku může být: text

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)