Řetězová reakce (2019)

Všechny tři díly se odehrávají v době po několika jaderných válkách na zničené Zeměkouli, z níž přežily snad jen Praha, Brno a Japonsko. Tři romány plné nápadů, které Kotletův nádherně chorý mozek chrlí jeden za druhým, nenechají čtenáře vydechnout, a v audioknižní podobě si může posluchač užít skvělý výkon brněnského rozhlasového moderátora Borka Kapitančika umocněný přiměřenou nadsázkou i – což je u Kotlety mluveného solidní problém většiny interpretů – skvěle pojatými, autorem klasicky nadužívanými citoslovci nejrůznějších zvuků střelby, bičování, startování motorů či bodání do lidských těl.

Problém trilogie vznikl později: Kotleta totiž dobře rozvrženou a především uzavřenou trojici knih po dvou letech doplnil o další díl. Jmenuje se Řetězová reakce a pro vydavatelství Epocha ji načetla herečka a šansoniérka Markéta Burešová.

Ústřední postavou byl doteď hodností nejvýše postavený žijící důstojník české armády plukovník Michálek, jemuž sekundovala jeho pobočnice Alice. Právě ta se po Michálkově smrti stává hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu, v němž se z Brna, jemuž velí a které je poslední výspou civilizace minimálně v Evropě, vypravuje do Prahy, aby zde sjednala příměří. Ač sama z Prahy pochází, skoro ji nepoznává – město ovládá pětice šéfů svých klanů, bují násilí, hlad, otroctví… Alice je ale namísto vyjednávání unesena do Hamburku, který žije podobně jako Praha, zde prodána do otroctví a z náznaků a pozorování pochopí, že Pražané hodlají Brno jednou pro vždy zničit. A rozhodne se pro zoufalý pokus tomu zabránit.

Kotletovi nelze upřít některé dobře vykonstruované nápady a pár vtipných situací, ale také mu je nutno přičíst na vrub vykrádání sebe sama, nestálý (místy podivně zrychlený a místy nudně popisný) rytmus vyprávění a nepřiměřené množství erotických scén, které u autora obvykle dobře fungují, zde však s textem dělají jediné – brzdí spád, ba dokonce dokáží děj zastavit a posluchač se následně musí podrobnými popisy (tentokrát výhradně lesbických sexuálních praktik) doslova protrpět.

Z promyšlené trilogie se tedy stala „postapokalyptická tetralogie“ a Kotleta ani Burešová neposkytují příliš vodítek, zda onu postapokalypsu hledat v plytkém a na Kotletu nebývale nudném textu či v unylém a k uzoufání monotónním načtení, částečně alespoň kořeněném velmi příjemným zpěvem à cappella. Burešová je totiž mnohem lepší zpěvačkou než herečkou, sice čte bez manýry, ale také bez zájmu a největší záhadou její interpretace je otázka, proč extrémně často dělá mezi větami tak dlouhé pauzy, až se posluchač musí leknout, zda mu neodešlo přehrávací zařízení. Absence předělové hudby je tudíž skoro týráním publika, protože alespoň pár taktů čehokoli by mohlo upozornit, že zrovna tahle dlouhá pauza byla přestávkou před další kapitolou.

Zkrátka jde o nepříliš dobrý, v audioknižní podobě extrémně nepovedený titul. Jeho jedinou výhodou je, že na něj lze v klidu zapomenout a ponechat si v paměti (případně zakoupit a poslechnout) původní tři výborné díly Kotletovy v tom nejlepším smyslu slova fantasmagorické postapokalyptické fantasy.