Tři kamarádi (2020)

Přidal: Premek |

Listopad 20, 2020

Book cover Erich Maria Remarque. Kompletní audiokniha. Překlad Věra Houbová a Karel Houba. Hudba Karel Heřman. Zvuk Jan Neruda. Režie Michal Bureš.

Čte Hynek Čermák.

Natočeno 2020. Vydal OneHotBook, listopad 2020 (2 CD MP3, katalogové č. AK240; EAN 8594169482408; celková délka nahrávky 13 hodin 20 minut). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: „Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.“

Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti.

Za výpad proti Hitlerovi v románu z roku 1936, který směl tehdy vyjít jen v Nizozemsku a nejnázorněji dokládá Remarquovu spřízněnost s velikány „ztracené“ generace Hemingwayem a Fitzgeraldem, vystupňovali nacisté represe vůči tvůrci, vedené proti němu už od převratu v roce 1933. Filmovou verzi románu přesto hollywoodský režisér Frank Borzage natočil už v roce 1938 s Margaret Sullavanovou v roli Patricie, která byla za tento výkon nominována na Oscara.

„Koňak tekl jako zlato, džin zářil jako akvamarín a rum byl sám život. (…) Bezútěšnost nevlídných nájemních pokojů, jež nás očekávaly, a zoufalství bytí byly zapomenuty, barový pult se proměnil ve velitelský můstek života a my jsme bouřlivě vyplouvali do budoucnosti.“ – ukázka z knihy

Erich Maria Remarque (1898–1970)

Syn knihvazače z dolnosaského Osnabrücku byl z lavice učitelského ústavu odvelen do zákopů první světové války, kde byl záhy vážně raněn a zbytek bojů proležel v lazaretu. Frontové trauma mu dlouho nedovolovalo zapojit se plně do dění v poválečné Výmarské republice, a tak střídal různé profese i zájmy. Pocity poválečné „ztracené generace“, jejíhož klíčového německého spisovatele představuje, památně zachytil v románech Na západní frontě klid (1929), Cesta zpátky (1931) a Černý obelisk (1956). Po nástupu nacismu v roce 1933 se za humanistické přesvědčení ocitl na seznamu zakázaných autorů a jeho knihy se pálily. Perzekuce autora se vystupňovaly po holandském vydání Tří kamarádů (1938), kdy byl režimem označen za židovského zrádce. O rok později stačil emigrovat do USA, kde získal americké občanství, což se bohužel nepodařilo jeho sestře, jejíž krutý koncentráčnický osud Remarqua přiměl k napsání románu Jiskra života (1952). Hrůzy nacismu vylíčil i v prózách Miluj bližního svého (1941), Vítězný oblouk (1946) či Noc v Lisabonu (1962).

Hynek Čermák (* 1973)

Po studiu DAMU prošel mimopražskými činohrami až na jeviště Dejvického divadla, kde září od roku 2010. Objevoval se v rolích drsňáků s něžným srdcem (Muži v naději, Santiniho jazyk, Ve stínu, Cirkus Bukowsky ad.), nicméně nejvýraznější příležitost mu poskytla role majora Kuneše ve dvou řadách seriálu Rapl a na opačné straně zákona dilogie Gangster Ka a Gangster Ka: Afričan. Za postavu policisty ve filmu Nevinnost získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Další polohy prokazuje v seriálech Dabing Street, Čtvrtá hvězda či Zkáza Dejvického divadla nebo ve filmech Americké dopisy, Svatá čtveřice, Národní třída a Poslední aristokratka.

Mluvené slovo na zvukových nosičích