Magorův sbor – Labutí písně (2009)

Přidal: Přemek |

Duben 3, 2010

Ivan Martin Jirous. Vězeňská poezie. Režie Tomáš Trumpeš. Zvuková režie Martin Dušek.

Účinkuje Divadlo Naboso: Jan Bařinka, Lída Odehnalová, Tomáš Soldán, Alena Vítková (sólisté), Eva Tajovská, Marek Šmerda, Michaela Svobodová, Nikola Král, Kristýna Sedláková, Veronika Janíková, Anna Dudková, Ondřej Ženatý, Leona Herzánová, Lukáš Koudelka, Eliška Toufarová (sbor).

Natočeno 17. 1. 2009 ve studiu Matoušek v Jevíčku. Vydalo Guerilla Records v roce 2009 (1 CD + bonus – videozáznam).

Lit.: Trumpeš, Tomáš: Magorův sbor. In web Naboso, 2009 (anotace). – Cit.: Což nutně když se básník dusí
exodus následovat musí?
Labuť divný pták zpívá umírajíc
přece stejně krásně z naší strany hranic

Toto čtyřverší vetkl básník Ivan Martin Jirous řečený Magor jako motto své sbírky Magorovy labutí písně. Sbírky, jejíž vznikl provází jeden z nejpozoruhodnějších příběhů v dějinách české literatury. Autor ji napsal v Litoměřicích, v Ostrově a ve Valdicích, kde si jako politický vězeň postupně odpykal mezi lety 1973 a 1989 celkem osm a půl let nepodmíněných trestů. Text psaný na vězeňských motácích propašoval ven z vězeňských zdí v ústech Jiří Gruntorád a sbírka si tak mohla nejprve alespoň v samizdatu nalézt svou cestu ke čtenářům.

Kromě jediné úvodní básně, která pochází z jiné Jirousovy sbírky, se právě texty Magorových labutích písní staly základem recitačního pásma MAGORŮV SBOR. Je však třeba upřesnit, že toto cca dvacetiminutové recitační pásmo nevzniklo zcela obvyklým způsobem. Na počátku naší práce v podstatě neexistovala pevná a hotová podoba textu ani konkrétní představa o jeho interpretaci. Jirousovými texty jsme se prostě po dobu jednoho roku pátek co pátek intenzivně a z mnoha hledisek zabývali a společně se tak na výsledné podobě představení teprve podíleli, společně ji vytvářeli. V tom snad náplň dramatického kroužku splnila svůj pedagogický účel: jsem přesvědčen, že jsme se mnoho naučili o těch nejzákladnějšícj věcech jako je slovo a jeho zvuk, text a jeho význam a rytmus. Tomu jsme se důsledně věnovali, protože to je prvním a nejdůležitějším předpokladem divadelní práce. Teprve poté by teď mohlo přijít na řadu gesto a vůbec divadelní prostor.

Lit.: Kubíčková, Klára: Magor teskně zpívá své vězeňské Labutí písně. In Mladá fronta Dnes, 7.2.2012 (recenze). – Cit.: Jako audioknihu načetl Ivan Jirous svoji sbírku, kterou napsal ve valdickém vězení mezi násilníky. Nahrávka působí ještě silněji než původní dílo.

Jsou knihy, které má smysl číst pořád dokola, vracet se k nim, listovat jimi a nechávat se znovu prostupovat jejich jedinečností, drásavým sdělením, jehož naléhavost se jinak než literárně předat nedá. K takovým patří Magorovy Labutí písně, které psal ve valtickém vězení. Sbírka z něj byla propašovaná do exilu a vyšla poprvé v roce 1986 v Mnichově. Čeští čtenáři se k famózní básni dostali až v roce 1990. Teď vychází jako audiokniha, kterou načetl sám autor dva roky před svou smrtí.

Valdice jako očistec

Jirousem načtené cédéčko je snad ještě silnější než samotná kniha – jeho hlas znovu prožívá utrpení vězeňské cely, frázuje smutek, samotu, nezlomnost, pátrá po božím záměru ve svém osudu, vzpomíná na manželku a na dcery. „Jenom to, Pane, vědět ještě chci, jestli už teď jsem v očistci.“

Čtyři roky mezi vrahy a násilníky ve Valdicích byly zničující. „Magor Valdice přežil. A dokonce ve vězení zazpíval, ne ovšem jako ptáček, kterého lapli a zmáčkli a zakroutili mu krkem. Vydal bájný zpěv na způsob labutě, jež podle pověsti poprvé v životě zazpívá až v hodině smrti,“ píše Jan Štolba v úvodu k Labutím písním. A definuje Magorovy básně jeho rabiátskostí, jež však byla neoddělitelná od něhy.

Přesně tohle je slyšet v každém nádechu mezi verši, které Jirous čte. Můžete mě zavřít, ale svobodu mám v sobě, tu mi nevezmete. Můžete mě zlomit, ale to, čemu věřím a o čem píšu, je nezlomné. „Víš ty, Bože, vůbec o mně, žes mě zavřel v tomto domě?“ ptá se Ivan Martin Jirous na nahrávce v první části Labutích písní. Jako by o Bohu nikdy nepochyboval, jen se snažil pochopit svoje místo v jeho pozemském záměru.

Mezi pivem a slivovicí

Nahrávka má téměř hodinu a dvacet minut. Nahrávalo se v lednu¨v roce 2009 v divadle v Lounech, kam byli pozvaní jen zasvěcení přátelé, o nichž se vědělo, že nebudou nahrávku rušit a budou Magorovu čtení jen tiše a pokorně naslouchat. Číst do prázdného sálu nebo jen u mixážního pultu Jirous nechtěl. „Martin se při čtení posilňoval pivkem, občas ho proložil slivovicí, jak bylo jeho zvykem, a za dvě hodiny bylo hotovo,“ popisuje vznik desky Vladimír Lábus Drápal z Guerilla Records.

Mluvené slovo na zvukových nosičích