Nápady laskavého čtenáře (2010)

Přidal: Přemek |

Květen 18, 2010

Michal Viewegh. Hudba Dan Fikejz. Režie František Špergr.

Čtou Jiří Lábus a Michal Viewegh.

Natočeno 2010. Vydal Supraphon 28. 5. 2010 (1 CD; SU 6108-2).

Pozn.: Mladý Michal Viewegh vydal po svém zdařilém debutu Názory na vraždu a úspěšném románu Báječná léta pod psa v roce 1993 svou třetí knihu Nápady laskavého čtenáře, „soubor rozverně nactiutrhačných literárních parodií“. Zkusil si, jak píší autoři Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Zdeněk Svěrák, Ernest Hemingway, Nikos Kazantzakis, Erich Segal a Raymond Moody. Vieweghovi se v úsporných komických povídkách podařilo satirickou zkratkou upozornit na podstatu stylu jednotlivých parodovaných literátů. Navíc je schopný sebeironie, paroduje také sebe samého v poslední povídce, kterou proto sám načetl. Ostatní originálně absurdní minipříběhy interpretuje sečtělý Jiří Lábus. Pavel Tigrid nazval Viewegha „rozeným humoristou“.

Obsah: 1. Předmluva – 2. Prosincové tornádo /Bohumilu Hrabalovi/ – 3. Další truchlivý žert /Milanu Kunderovi/- 4. Prima večer (text o nejdůležitějších věcech v Kostelci) /Josefu Škvoreckému/ – 5. Jára Kindermann, pedagog /Zdeňku Svěrákovi/ – 6. Ztracená generace a já /Ernestu Hemingwayovi/ – 7. Co hulákají věci (syžet neorealistické povídky) /Albertu Moraviovi/ – 8. Zorbas aneb Jak se zbavit Buddhy /Nikosu Kazantzakisovi/ – 9. Love story (příběh jednoho zápasu) /Erichu Segalovi/ – 10. Váženej pane doktore Moody /Raymondu Moodymu Michal Viewegh/.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Recenze Nápady laskavého čtenáře. In web Audioknihy.net, 29. 9. 2010 (recenze). – Cit.: Mladý Michal Viewegh vydal po svém zdařilém debutu Názory na vraždu a úspěšném románu Báječná léta pod psa v roce 1993 svou třetí knihu Nápady laskavého čtenáře, „soubor rozverně nactiutrhačných literárních parodií“.

V roce 1993 vydalo brněnské nakladatelství Petrov útlou knížečku spisovatele Michala Viewegha Nápady laskavého čtenáře. Autor sám ji charakterizoval jako sborník „rozverně nactiutrhačných literárních parodií“ a zařadil se tak k tradici parodií na autorský styl českých i světových spisovatelů (u nás tuto tradici „prošlapávali“ především Jiří Haussmann, Milan Schulz, Václav Lacina či Josef Hiršal).

Žánr literární parodie je samozřejmě vděčný, obzvlášť, je-li spojen s detektivním pátráním čtenáře: koho to autor tentokrát paroduje? Poznám sám jeho styl? Viewegh nám ovšem tuto snahu ulehčuje tím, že parodovaného autora sám prozradí hned v názvu, ale nešť – i přesto to může být příjemná hra.

V době vydání knihy recenzenti mladému autorovi shovívavě naznačili, že „jak už to bývá, jedna karikatura vyjde lépe, druhá hůře“ a že by nebylo úplně fér srovnávat jeho pokusy s klasiky žánru. Kritické hrany však čas obrousil – a Supraphonem vydané CD s čtenou verzí knihy je snad ještě ztupí.

Čtení devíti přiznaných literárních persifláží bylo režisérem Františkem Špergrem svěřeno Jiřímu Lábusovi a samotnému autorovi. U Jiřího Lábuse není třeba pochybovat o tom, že bude Vieweghovy texty interpretovat s vervou i nadhledem a skutečně se mu to daří. Úspěšný je však i samotný Viewegh – tomu pomohla velká zkušenost s autorskými čteními, které již několik let pravidelně provozuje na velmi profesionální úrovni.

Ostatní složky (hudba Jana Fikejze, režie Františka Špergra) se na nahrávce nijak výrazněji neprojevují, což nemusí být vždy na škodu (porovnáme-li tuto Špergrovu práci například s totálním nezdarem při inscenaci Psa baskervilského).

Audioknihu Nápady laskavého čtenáře tak nelze než doporučit, máte-li rádi klasickou „německou“ variantu nezkrácených čtení, nota bene i v autorském provedení.

Mluvené slovo na zvukových nosičích