Lichožrouti (2010)

Přidal: Přemek |

Červenec 28, 2010

licho Pavel Šrut. Audiokniha. Zvuk Radek Veselý, Miloš Kot. Záznam a střih Jitka Kundrumová. Hudba Jiří Šlupka Svěrák. Ilustrace Galina Miklínová, 2010. Režie Aleš Vrzák.

Čte Barbora Hrzánová.

Nahrávka byla natočena ve studiu Českého rozhlasu v roce 2010. Vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka ve spolupráci s ČRo 3 Vltava a vydavatelstvím Tympanum v roce 2010 11. 8. 2010 (1 mp3 CD, 5 h 53 min.).

Pozn.: Je to nejobratnější lupič všech dob a dosud nikdy nebyl dopaden. Možná i vám se včera nebo právě v této chvíli ztratila ponožka. Kdo za to může? Lichožrout! Záhadný tvor, který žere ponožky a z párů dělá licháče. Do jejich tajemného světa pronikla autorská a ilustrátorská dvojice Pavel Šrut – Galina Miklínová a vynořila se s napínavým a vtipným příběhem jedné lichožroutí rodinky, starého mládence pana Vavřince a malého nešiky lichožrouta Hihlíka. (anotace)

Lit.: Marky48: Dokonalá interpretace | Lichožrouti – RC review. In web Books Are My Life, 4. 1. 2016 (recenze). – Cit.: Posloucháno: 7. – 11. prosince 2015.

O čem to je?
Už se vám někdy ztratila jedna ponožka z páru? V téhle knize se dozvíte, kdo za to může! Malí tvorečkové zvaní lichožrouti, kteří se u vás zabydlí a živí se tm, že vám zanechávají v šuplíku „licháče“, vám doma můžou nadělat pěknou paseku… Dokonce to může zajít až tak daleko, že si každý den budete muset kupovat ponožky nové! Pojďte se o lichožroutech dozvědět něco víc!

Hodnocení
Lichožrouti jsou sice původně příběhem pro děti, ale nezní vám ten nápad naprosto úžasně? Idea malých zvířátek v našich šuplících mi připadá geniální a mou pozornost přitáhla na první pohled. V knížce se autorovi opravdu povedlo tenhle podnět rozpracovat a lichožrouti byli světu představeni jasně a bezchybně…

Oproti tomu příběh, který Pavel Šrut o lichožroutech napsal, se mi nelíbil vůbec. Byla to zmatená slátanina pokusů o vtip a dramatické zápletky, kterou mě nebavilo poslouchat. A o co byl příběh zmatenější, o to se mi zdál tuctovější a nijaký a v každém případě divný. Nemám ve zvyku tohle slovo v recenzích používat, ale tohle bylo zkrátka divné.

Říkali mu Hihlík, i když v lichožroutím kalendáři je plno vznešených a hrdinských jmen. Třeba Ramese nebo Tumor. (Tak se jmenovali jeho dva příšerní bratranci.) Za to, že Hihlíkovi začali říkat Hihlík, si může sám.

Lichožrouti jsou zaškatulkovaní mezi pohádky nebo knihy pro děti. Já bych řekla, že se tento titul nehodí ani pro děti, ani prod dospělé. Aspoň já bych nechtěla, aby moje neexistující děti četli o tom, jak se někdo „sjíždí“ na ponožce namočené v pivu, jak Číňan prodává ponožky a jak jsou Ukrajinci chudí. Zkrátka a dobře předsudky a závislosti podle mého do knih pro děti vážně nepatří. Pro dospělé je to zase příběh nezáživný a, opět, příliš (po)divný.

O co více se nezdařila kniha, o to lepší byla interpretace. Barbora Hrzánová mě ustavičně rozesmívala ať už skvělým napodobováním ukrajinského nebo čínského přízvuku nebo jen ukázkovým přednesem s důrazem na to, co se patří. S textem, který dostala do ruky, udělala ještě více, než mohla, a předvedla naprosto ukázkovou interpreatci se vším všudy. Hned po doposlouchání jsem si vyhledala další audioknihy v jejím podání a přidala je na svou poličku k poslechnutí.

Hudební doprovod nebyl nijak hvězdný, ale tím, že písně zpívala opět Barbora Hrzánová, dostaly novou úroveň. Přesto mě v poslouchání občas rušilo břinkání činelů nebo příliš dlouhé mezihry, keré se zmateně opakovaly stejně jako se zmateně odvíjel příběh.

Názor na obálku
Obálka je velmi povedená a atraktivní a k příběhu se opravdu hodí. Stejně jako v původním vydání knihy ilustrace i obálka pomáhá čtenářům všeho věku představit si, jak lichožrouti vypadají. Jsem ráda, že jsem před čtením obálku viděla, protože jinak bych asi měla problém si o těch malých stvořeních udělat obrázek.

Shrnutí
Psát o lichožroutech byl naprosto geniální nápad, ale příběh, který Pavel Šrut vytvořil, se mi nelíbil. Zdál se mi nijaký, tuctový, zmatený a nezajímavý. V knize se také objevilo několik podnětů, které podle mého názoru do knihy pro děti opravdu nepatří. Oproti tomu zpracování se povedlo na jedničku a Barbora Hrzánová mě rozesmívala každou minutou víc a víc…

Mluvené slovo na zvukových nosičích