V hlavní roli Mánička. S+H 8 (1972, 1974, 1997)

Přidal: Martin |

Září 28, 2010

Miloš Kirschner & Vladimír Straka. Zvukové efekty Aurel Lesák, hudební efekty z archívu Divadla S+H (1). Zvuková režie Ing. Adolf Řípa (1). Střih a mixáž Jiří Bartoš (1). Sleeve-note Pavel Grym, 1972. Ilustration Olga Franzová, 1997. Design Johana Vojnárová, 1997. Editor Magda Lášková, 1997. Režie Jiří Šrámek (1).

Osoby a obsazení: Spejbl a Hurvínek (Miloš Kirschner), Mánička a Bábinka (Helena Štáchová), Žeryk (Miroslav Černý), Drsňák (Josef Větrovec), Fanny (Gabriela Vránová), Louda (Jiří Lír), velitel požárníků (Jiří Bruder), požárníci (Svatopluk Skládal, Jan Řeřicha), hlas z rádia, megafonu (Mila Mach, Jana Andresíková), tanečnice v maskách (Jiřina Sevastová), duch (Tomáš Topfer), ženský a dívčí hlas z rádia (Jana Hermachová).

Nahráno (1) 10.-14. 4. 1972 v pražském studiu Lucerna a (2) 27. 2. – 21. 3. 1974. Vydal Supraphon v roce 1997 (1 CD, SU 5136-2 811, 1 MC, SU 5136-4 811).

Původně vydáno (1) na LP Mánička v pasti (1 LP, 1972, Stereo 1118 1330G, Stereo 1 18 1330G) a (2) na SP Mániččina sprcha (1 SP, 1974, 0 88 0497).

Obsah: 1. Mánička v pasti, 2. Mániččina sprcha. V hlavni roli Manicka (1997)

Pozn.: Všechno to vlastně začalo tím, že se taťulda Spejbl s bábinkou rozhodli potrestat Hurvínka za to, že se po večerech toulá. Proto na něho připravili past, Bábinka se převlékla za lupiče, odnesla Hurvínkovy hračky a schovala je na půdě školy; místo nich nechala Hurvínkovi jen výhružný dopis s podpisem „Vousatí“. Hurvínek tušil, že je to jenom hra a léčka, kterou připravili dospělí, aby ho vystrašili, a proto se směle vypravil do školy. Proklouzl potají kolem školníka a začal na půdě hospodařit po svém. Jenomže najednou se všechno pořádně zamotalo. Do hry se připletl další lupič, tentokrát opravdový a převlečené bábince k nerozeznání podobný. Místo na bábinku narazil Hurvínek na neznámého vousáče. Navíc se taťulda Spejbl převlékl za medvěda a Hurvínka i Máničku důkladně poplašil. Nakonec ovšem všechno dobře dopadlo – ale dobrodružství Hurvínka, Spejbla, Máničky a bábinky tím zdaleka neskončila… Miloš Kirschner a Vladimír Straka o tom napsali dobrodružnou i veselou hru PAST NA HURVÍNKA, která se od podzimu 1971 hraje v divadle Spejbla a Hurvínka v Praze. Poslední dobrodružství oblíbených hrdinů to však opravdu nebylo.

Bábinka si doma na památku schovala vousatou masku lupiče Drsňáka, ačkoliv nemohla tušit, jak se jí jednou bude hodit. Jednoho dne se totiž neztratil Hurvínek, ale Mánička, a Hurvínek se Spejblem a bábinkou se znovu museli utkat s proslulým Drsňákem a jeho bandou, která Máničku unesla.

A tak vznikla nová hra Miloše Kírschnera a Vladimíra Straky, MÁNIČKA V PASTI, která se ještě před svým jevištním provedením dostává k posluchačům v podobě dobrodružné hry na gramofonové desce.

MÁNIČKA V PASTI je první ucelená hra se Spejblem a Hurvínkem na gramofonové desce, dokonce ve stereofonní formě, a tak je to prvenství hned dvojnásobné. V natáčení dialogů a výstupů oblíbených loutek, které má už dlouholetou tradici (první desky se Spejblem a Hurvínkem se natáčely už ve třicátých letech), je to tedy podstatný krok vpřed. K populárním hrdinům se vedle Máničky a Žeryka připojuje trochu ztřeštěná, v podstatě však dobrosrdečná bábinka, takto učitelka přírodopisu; také další barvité postavičky nepochybně přispějí k tomu, aby si příběh unesené Máničky získal přinejmenším stejnou pozornost jako veselé příběhy a rozpravy oblíbeně dvojice.

Je to skoro neuvěřitelné, ale ti dva mílí holohlaví hrdinové si pozornost malých i velkých diváků udržují už bezmála půl století. Spejbl vstoupil poprvé na scénu roku 1920 a Hurvínek jen o šest let později. l když původně patřili jen divadlu a jejich spolutvůrce q první interpret, národní umělec prof. Josef Skupa, snad ani zpočátku nemyslil na větši uplatnění, gramofonová produkce jejich popularitu ještě znásobila. Nezalekli se ani filmu, úspěšně zakotvili v rozhlase, ožilí i na stránkách knížek a časopisů, sklízeli vavříny v zahraničí a úspěšně vstoupili i na televizní obrazovky doma i za hranicemi. Na stovkách představení jim tleskalo obecenstvo v celé Evropě, vypravili se až do Indie, na africké pobřeží a zabrousili i za moře, do Kanady. Doma, v Čechách a na Slovensku, odehráli tisíce představení. Nikdy nestárnou, nikdy nikoho nezarmoutí. Dovedou mluvit k mladým i starým. Jejich příběhy dovedou dojmout, vzrušit i rozesmát a jejich dobrodružství jsou opravdu nevyčerpatelná; vždy se najde ještě něco nového, co na vlastní kůži nezkusiti a s čím se musí po svém, 3 vždy s nezdolným optimismem vypořádat.

MÁNIČKA V PASTI je tedy prozatím posledním, nejnovějším, rozhodně však ne posledním dobrodružstvím pana Spejbla a jeho „rodinky“. Příště se mohou 1 ocitnout třeba v říši pohádek a snů, na mořském dně, v cirkusové manéži, na břehu rybníka nebo na Marsu;, kdo ví, kam ještě je na svých křídlech zanese pani Fantazie…

Sleeve-note Pavel Grym, 1972

Mluvené slovo na zvukových nosičích