Chrám i tvrz (1971, 1984)

Přidal: Přemek |

Srpen 8, 2006

Pavel Eisner. Ukázky z knih Chrám i tvrz a Čeština poklepem i poslechem. Scénář Věra Kovaříčková. Hudební dramaturg Miloš Šafránek. Použitá hudba Bohuslav Martinů. Realizace desky Jiří Šrámek. Technická spolupráce ing. Jiří Svoboda, Václav Roubal a ing. Erich Kunze. Sleeve-note Jiří Kutina. Cover Marta Sonnbergová, 1971. Sleeve-note Dr. Jiří Kutina, 1971. Odpovědný redaktor obalu Jana Řehořová, 1971. Režie Věra Kovaříčková.

Účinkuje Karel Höger.

Natočeno 3. 5. 1971 ve studiu pražského Divadla hudby. Vydal Supraphon v roce 1971 (1 LP; Su stereo 1 18 1157 G). Z repertoáru Lyra Pragensis. Reedice 1984.

Obsah: 1. Chrám i tvrz – Úvod. – 2. Čeština poklepem i poslechem. – 3. Chrám i tvrz – O slovesném vidu. – 4. Zavírka všeho.
Lit.: Kutina, Jiří: Chrám i tvrz (sleeve-note). – Cit.: Eisnerova cesta ke kořenům, studánkám, tajemstvím i vonicím květenstvím češtiny vedla přes jeho nesmírné poctivou dělnost, která zasáhla do tolika oborů kultury vůbec, a to nejen kultury české. V Eisnerovi stoji před námi v nesmírné složitém historickém období osobnost, která na křižovatce osudových cest národů s neutuchající trpělivostí a vytrvalostí navazovala kontakty mezi kulturami a nic nedbala na to, že jí je běs války rozmetal.
Vyberme si z tolika Eisnerových činností aspoň Eisnera spisovatele, překladatele a novináře jako profese pro pochopení významu knihy Chrám i tvrz nejvíce významné. To jsou totiž stezky a pěšiny, po kterých se nejlépe proniká na vyhlídky, odkud je vidět do šíře i dáli jazyka, kudy dojdeš i do houštin a na paseky, kde zrají nejšťavnatější plody řeči. Těmi třemi profesemi připomíná Eisner Karla Čapka, příbuzenství najdeme i mezi knihou Chrám i tvrz, která vyšla v r. 1946 u nakladatele Podroužka, a Čapkovými novinářskými boji za čistotu jazyka a proti frázi, které vycházely v r. 1918 a objevily se v roce 1971 v pořadu Lyry pragensis v pořadu „V zajetí slov“. U Čapka jde o jednotlivé postřehy, u Eisnera o soustavné objevováni krás češtiny, vtělené do řady knih.
Čapek studoval na českých školách, Eisner byl vzdělán dvojjazyčně; po české reálce a doplňovací zkoušce na gymnasiu vstoupil na německou universitu v Praze, kde studia slavistiky, germanistiky a romanistiky zakončil doktorátem v r. 1918. A tento bilingvismus, jak se učeně říká, tvořil základy jeho další činnosti. Na jedné straně pracoval před válkou pro německý pražský deník Prager Presse, na druhé spolupracoval se všemi čelnými českými literárními časopisy, ať to byl Kmen, Rozpravy Aventina, Čin, Kritický měsíčník, později Literární noviny, psal i do denního tisku a přispíval do odborného tisku v zahraničí. Jeho jazyková zdatnost mu umožňovala překládat stejně mistrovsky z němčiny do češtiny (Goethe, Schiller, Büchner, Kleist, Heine, Storm, H. Mann, vynikající překlady stěžejních děl Th. Manna, pražští autoři – F. Kafka, R. M. Rilke, M. Brod, F. Werfel) jako z češtiny do němčiny (Vrchlický, Halas, Březina, Sova, Seifert, muzikologická díla Šourkova a Voglova), stejně jako převádět do češtiny vrcholná díla jiných literatur.
„Chrám i tvrz“ je po knížce esejů „Bohyně čeká“ a „Sonetech kněžně“, které vyšly v roce 1945, dalším výrazem hlubokého, citlivého a nesmírně zasvěceného vztahu k češtině, když ediční činnost Pavlu Eisnerovi na řadu let předtím přerušila okupace a rasová diskriminace, kdy před persekucí musel své články a překlady halit do nejrůznějších pseudonymů. Je tu vzácná kniha, ve které se hned první heslo zachytí v čtenářově zájmu drápkem a pak mu umožní putovat zákoutími češtiny podle alfabetických zatřídění jeho vlastních nápadů a lačné zvědavosti. A pak už se na potkání může volat Heuréka, protože čtenář a posluchač nalézá stále nové poklady, vyplouvá znovu a znovu k tajuplným souostrovím v krajině už zdánlivě dopodrobna zmapované. Čteš, obracíš stránky a z vtipného a láskyplného pohledu ti najednou roste hrdost na řeč, kterou ti jako nejtrvalejší dar dala matka a kterou v tobě tříbili kantoři i básníci a spisovatelé. Eisner ti ji osvítí a ještě půjčí lupu srozumění, připadáš si jako o Velikém pátku, kdy se otvírají poklady země. Kolik to bylo autorského zamyšlení, kolik sbírání materiálu, než se z toho všeho mohly maltou autorského zápalu a zanícení dostavět „Chrám i tvrz“.
Eisner ukázal i další důležitou věc: o věcech skutečně velkých a v nás zažitých je možné mluvit s vtipem a humorem, aniž by na jejich velikosti něco ubylo. Spiše vřelosti, srdečnosti, důvěrné blízkosti a zaujetí se tím dolije.
Neváhal jít na češtinu poklepem* a poslechem, jak konečně sám do titulu další knihy napsal, jen aby ji přišel na kloub, aby se dostal ke všemu zatím skrytému a objevil pro nás kouzelné plochy, které nám v ruchu a kvapu všedního dne nutně unikají. Dokázal se nejen pokochat sám, opojit věčné jarým a svěžím vzduchem české jadrnosti, ale byl natolik altruistou, aby se o toto kochání podělil s bližními svými, označkoval nám cesty za niternou krásou češtiny, abychom se za nimi ve chvilkách synovského zájmu mohli vydat kdykoliv sami.
Dalo by se říci, že nás naučil něčemu, co snad nedovedeme ani slovy docenit. Naučil nás pochutnávat si na češtině, válet její chuť labužnicky po půnebí a znovu si ťuknout sklínkou naplněnou perlící se češtinou až po okraj.
Zajímavý je v těch souvislostech jeho vztah k Máchovi nejen jako k prvnímu českému modernímu básníkovi, ale jako k autorovi, jehož první básnické „okusy“ byly psány německy. V tom je další doklad Eisnerovy schopnosti sestupovat do kořenů a podhoubí, aby byl pochopen majestát nadzemského tvaru. Eisner byl člověk s širokým rozhledem po cizích literaturách, jeho znalost jazyků dávala mu možnost srovnávat kvality, tím cennější je výsledný vztah k češtině.
Je nám blízký, i když je to více než desítka let, co odešel. Nad jeho Chrámem i tvrzí si připomínáme, že na něho často zapomínáme a při četbě jeho mistrovských překladů si neuvědomujeme jeho neustále živý vklad rodnému jazyku. Chrám i tvrz je kniha zasvěcená a optimistická zároveň, je z nejroduvěrnějších, které byly kdy napsány, je jiskřivá jak víno našich stráni, v jehož chuti byla vždy pravda a síla této země, ze které jsme vyšli a s níž jsme spojeni i rodným jazykem.