Deník staré paní (2011)

Přidal: Přemek |

Červen 24, 2011

Jiřina Šiklová. Hudba Petr Mandel. Úprava textu Magdalena Čechlovská. Zvuk, střih a mastering Tomáš Gsöllhofer. Produkce Karel Černošek a Michal Plzák. Obálka Viktor Karlík. Design Ondřej Fučík. Režie Hana Kofránková.

Čte Nina Divíšková.

Natočeno vydavatelstvím Tympanum ve spolupráci s nakladatelstvím Kalich v září 2011 ve studiu DAMU v Praze. Vydalo Tympanum 11. 11. 2011 (1 CD/ 80 min.).

Pozn.: Kniha oblíbené socioložky formálně napodobující deníkové zápisky jedné staré ženy představuje svébytnou reakci na problém stárnutí populace. Stará paní tu není alegorií Stáří, které chrlí abstraktní a nudné poučky o tom, jak se snadno a rychle vyrovnat s mnohými obtížemi, jež stárnutí přináší, ale je živou postavou, která se ke svým poznatkům prodírá cestou mnohdy velmi obtížnou. Posluchačům budou jistě její mnohdy popuzené, až křečovité reakce na průvodní jevy současné doby blízké. I proto má deník takovou naléhavost a působivost. Je možno jej považovat za praktický návod k použití pro seniory i lidi na sklonku produktivního věku. Učí nás přijímat stáří nikoli jako pouhý úbytek sil a schopností, ale jako období zralosti, jako fázi náležející k plnosti lidského života. Zároveň přitom zcela věcně a nesentimentálně upozorňuje na řadu kroků, jež mohou těžkosti, které mohou stáří provázet, usnadnit nebo jim dokonce předejít.

Jiřina Šiklová (1935) vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Aktivně se podílela na tzv. Pražském jaru, a proto byla po vstupu vojsk 21. srpna 1968 propuštěna ze zaměstnání. Od počátku sedmdesátých let zajišťovala tajnou výměnu korespondence, odesílání rukopisů a přijímání publikací a knih vytištěných v exilu. V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, která je v Bruselu udílena ženám, jež přispěly k integraci Evropy. V roce 1999 jí prezident Václav Havel udělil medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku. V únoru 2000 jí byla předána medaile Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v České republice. V nakladatelství Kalich vydala úspěšné tituly Deník staré paní (2003), Dopisy vnučce (2007), Matky po e-mailu (2009) a knihu rozhovorů Bez ohlávky (2011).

Nina Divíšková (1936) | vyrůstala v Brně, herectví vystudovala na DAMU v Praze. Na studiích se seznámila se svým manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem, s nímž má tři děti. Hereckou dráhu začala v Ostravě, poté se na 35 let stal její domovskou scénou Činoherní klub v Praze. Po odchodu ze stálého angažmá získala řadu výrazných rolí v menších pražských divadlech. Hrála ve filmech jako Setkání v Paříži (1981) či Máj (2008). Televizní diváci ji dobře znají ze seriálů jako Ulice (Libuše Šmídová) nebo Vyprávěj (babička Běta).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Artefakty. Deník staré paní. In web A2, 7/2012 (recenze). – Cit.: (…) Připadá vám někdy, že se vaše matka nebo babička začíná s věkem chovat jinak – podrážděněji, popuzeněji, nespravedlivě? Kniha oblíbené socioložky Jiřiny Šiklové formálně napodobující deníkové zápisky jedné staré ženy představuje svébytnou reakci na problém stárnutí populace. Sama autorka o Deníku napsala: „Doma jsem se starala o tehdy skoro devadesátiletou maminku a naši sousedku a denně jsem poslouchala stížnosti jak starých lidí, tak jejich dospělých dětí na problémy soužití. Jedni i druzí často nespravedlivě obviňovali své blízké – vlastně za to, že sami si nedovedli uspořádat své vztahy a hlavně nevěděli, jak a čím naplnit poslední dekády svého života. A když jim člověk řekl přímo, v čem chybují, urazili se. Když jsem jim ale jejich vlastní chyby a zbytečná obviňování předvedla v podobě vyprávění o druhých, zasmáli se a často řekli: Na to si musím dát pozor, abych to taky nedělala!“ Audiokniha, ve vynikajícím podání herečky a spisovatelčiny vrstevnice Niny Divíškové, před posluchači rozehrává obraz vzdělané, moudré ženy, kterou však stáří občas donutí k nepěkným reakcím na své okolí, jež si však uvědomuje a snaží se s nimi něco dělat. Jak se píše v nakladatelské anotaci, je Deník staré paní „možno považovat za praktický návod k použití pro seniory i lidi na sklonku produktivního věku. Učí nás přijímat stáří nikoli jako pouhý úbytek sil a schopností, ale jako období zralosti, jako fázi náležející k plnosti lidského života.“ Režijně CD připravila Hana Kofránková.

Mluvené slovo na zvukových nosičích