Přísně tajné (1969, 2019)
Výběr z cyklu rozhlasových pořadů o „muži, který leccos ví“. Připravili Vladimír Ježek a Arnošt Sever. Výběr a úprava pro gramofonovou desku Zdeněk Svěrák. Režie Jan Fuchs.
Hovoří Miloš Kopecký.
Vydal Supraphon v roce 1969 (1 LP; (Su 0 18 0626 F). Reedice Supraphonline, únor 2019 (MP3).
Obsah: Strana A: 1. Straník č. 16 – 2. Bílé místo na mapě. – Strana B: 3. Jak se krade generál – 4. Klamné letiště.
Lit.: Svěrák, Zdeněk: Přísně tajné (sleeve-note). – Cit.: Frontální útok literatury na budovy všech nakladatelství neminul ani Československý rozhlas. Výsledkem zteče bylo i to, že do našich přijímačů neděli co neděli přesně ve 14 hodin 50 minut připlouval po středních vlnách „muž který leccos ví“. Jeho znělka s přísně tajným razítkem a vzrušujícím hudebním motivem dodávala nedělní siestě nejen trochu napětí, ale i něco humoru, což nebývá v žánru válečné a špionážní historie obvyklé. Muži zasvěcenému do zákulisí druhé světové války propůjčil svůj hlas herec Miloš Kopecký. Když se pořad v armádní redakci Čs. rozhlasu rodil a když se uvažovalo o nápadu obsadit všechny role jedním interpretem, byla myslím volba Miloše Kopeckého trefou do černého. Být přítomen natáčení znamenalo sledovat režiséra Jana Fuchse, jak přemýšlí, odkud ještě by mohl herec mluvit, když už byl jeden mikrofon na chodbě, druhý ve studiu a třetí na zahradě. Tu Kopecký, kterého přebíhání sem a tam přestává bavit, přijde na nápad podržet si nos a další barva hlasu je na světě. Fuchsův režijní přístup k těmto válečným příběhům bych nazval uvědomělým naivismem. Když se mluví o výbuchu, proč by se neměl ozvat, když je řeč o letadle, ať přeletí. Režisér jde vědomě ilustrativní metodou a posluchač cítí, s jakou radostí mu nabízí pestrobarevnou škálu zvukových a hudebních efektů,které líčení rytmizují, zařazují do prostředí, či náhle posouvají do jiné významové roviny. To vše je v souladu s Kopeckého lehkým převtělováním z generála v listonoše nebo z Mussoliniho v lodního telegrafistu. Napínavá historie je tu nazírána s odstupem a jemnou ironií. Ale to už je čas na jméno autora. Vladimír Ježek, z jehož pera pochází velká většina přísně tajných příběhů, je vzděláním historik a zaměstnáním pracovník rozhlasového archivu zvukových dokumentů. Novum jeho pojetí špionážní literatury je v tom, že našel úhel pohledu, z něhož vidí své agenty, ministry, admirály a šedé eminence jako postavy v neposlední řadě i komické, třebaže účinkují ve hře tak vážné, jakou byla válka. Domníváme se, že výběr z relací “ Přísně tajné“ na gramofonové desce bude pro leckterého rozhlasového posluchače milým uchováním toho, co bylo určeno pouze pro jediný průlet éterem.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Dobry Vecer,
toto vysielanie je jedna cast mojho detstva a strasne rad by som vedel, ci sa tie zaznami mozu niekde vypocut ci kupyt, alebo akosi zohnat.
s pozdravom, Ruppert Russo