Ani mráčku na obláčku (2011)

Přidal: Přemek |

Listopad 16, 2011

Jiří Anderle. Výběr vyprávění z rozhlasového cyklu Láska za lásku.

Vydal Radioservis 29. 11. 2011 (1CD; CR0584-2 – EAN 8590236058422).

Obsah: Vzpomínání – Ani mráčku na obláčku – Nový svět – Sousedi a Bohumil Hrabal – Maestro Milovanský – Letadla a Gustav Mahler - Šedý mor – Pánové Čtverák a Sus - Dělové koule a lampář - Strašidla – Bady, postrach Hradčan - Marta – Když zmizí ze života.

Lit.: Pokorný, Milan: Cesty do ztraceného ráje. In Týdeník Rozhlas 18/2012 (článek). – Cit.: (…) V roce 2007 vydal Radioservis výběr z Lásky za lásku pod názvem Cesty. „Často se to mé putování minulostí podobá snu a při vypínání mikrofonu jsem překvapen, že od doby, o níž jsem vyprávěl, uplynul téměř celý můj život,“ napsal tehdy Jiří Anderle. Putovat vzpomínkami, prostorem mezi skutečností a snem, máme možnost nejen u rozhlasového přijímače, ale také u přehrávače cédéček díky novému titulu Ani mráčku na obláčku.
Opět je tu řeč o ztraceném ráji dětství a mládí – rodném Pavlíkově a pražském Novém Světě, který se Jiřímu Anderlemu stal od dob studií na dlouhou dobu druhým domovem. V Anderleho vzpomínkách není rozdílu mezi městem a vesnicí, tady i tam žijí lidé s dobrým srdcem a laskavýma rukama, lidé stateční a moudří i blázni a podivíni. Pokud jde o Prahu, Jiří Anderle udělal pro Nový Svět – malebné i bizarní prostředí v těsném sousedství velebných Hradčan – to, co jiní věhlasí umělci před ním pro Malou Stranu. Bohumil Hrabal o Novém Světě řekl: „To jsou kulisy pro divukrásný román, jen ho napsat.“ A Jiří Anderle jako by jeho přání vyslyšel, byť v jiných žánrových konturách, když po svém navazuje na tradici pražských humorných i hořkých obrázků počínající Janem Nerudou a pokračující Ignátem Herrmannem až třeba po Karla Pecku. I metoda „sběru“ motivů a jejich přetvoření v jen zdánlivě spontánním proudu autorského monologu, jenž je ve skutečnosti stylizovanou literární strukturou, odkazuje k Anderleho příteli Hrabalovi – a některými aspekty také k metodě a poetice „navrávaček“ Dominika Tatarky.
Rozhlasové vzpomínky Jiřího Anderleho – a zdaleka nejenom ty soustředěné na tomto cédéčku – jsou přehlídkou dojemných i úctyhodných postav s ostrou, výstižnou charakteristikou opřenou třeba o jediný detail, s přesně pointovanými příběhy. Ty příběhy jsou směšné i hořké, velkolepé i banální; stejně jako v jeho malířské tvorbě se tu střídá vysoké a nízké, profánní témata se prolínají s těmi, jež se – podobně jako často citovaná Mahlerova hudba – vztahují k nejzávažnějším filozofickým otázkám. Hudba vůbec hraje v Anderleho tvorbě důležitou roli. Zůstaneme-li u Lásky za lásku, neplní tu jen funkci rytmizace rozhlasového tvaru, ale stává se nezřídka i literárním tématem, integrální součástí děje – a v neposlední řadě pomáhá vyjádřit to, co jinak vyjádřit zkrátka nelze. (…)

Mluvené slovo na zvukových nosičích