Povídání o pejskovi a kočičce 2 (2000)
Josef Čapek. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech. Úprava a režie Jiří Šrámek. Hudební improvizace Jaromír Klempíř. Zvuk, střih, mix Ivan Mikota.
Osoby a obsazení: vypravěč (Petr Štěpánek), kočička (Jitka Molavcová) a pejsek (Lubomír Lipský).
Nahráno ve studiu „MI 91″ v lednu 2000. Vydala Pražská vydavatelská společnost v roce 2000 v edici Království pohádek č. 43 (1 CD, PVS 0007, 47:27).
Obsah: 1. Jak našli panenku, která tence plakala (13:43), 2. Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo (12:37), 3. Jak si pejsek roztrhl kaťata (9:21), 4. Jak to bylo na Vánoce (12:46).
Lit.: Fajmon, Kamil: Kompletní pejskové a kočičky. In web Naposlech.cz, 22. 4. 2018 (recenze). – Cit.: V letošním roce vznikly hned dvě zvukové verze Čapkova Povídání o pejskovi a kočičce. Oblíbených zvířecích hrdinů se pochopitelně audioknižní vydavatelé chopili v minulosti již několikrát, a tak než se pustím do hodnocení obou aktuálních nastudování, podívejme se, proč bychom jim měli věnovat pozornost.
Druhá audiokniha je od té předchozí diametrálně odlišná. Vydavatelství OneHotBook se rozhodlo přistoupit k látce úplně jinak než jeho předchůdci. V režii Jitky Škápíkové vzniklo vícehlasé pojetí, které děti bez problémů přijmou. U dospělých naopak hrozí, že si pod vlivem starších záznamů budou k rozdílnému zpracování chvilku hledat cestu.
Klasičtější prvek zprostředkovává Ivan Trojan v roli vypravěče, moderně jsou pojaty dialogy. Jaroslav Plesl pejska ztvárňuje jako hodného laskavého hafíka, jehož charakter se nijak výrazně nemění. Štěkot naznačuje vyrážením a odsekáváním slov od sebe. Kočka Veroniky Khek Kubařové je praktická, temperamentní a dominantní bytost, u které není předem jisté, jak bude reagovat. Kočičí mňoukání znázorňuje Kubařová mírným protahováním samohlásek. Kromě hlavních představitelů se v epizodních postavách objevují i další herci Dejvického divadla. Josefa Čapka ústy Miroslava Krobota vnímám coby introverta, pro něhož je při dlouhém mlčenlivém vysedávání za psacím stolem obtížné se rozmluvit, a proto reaguje jemným šepotem. Panenka Marthy Issové je už starší ubrečená holčička, slepice Lenky Krobotové ve svých partech kvoká – dodejme, že v tomto případě postupoval stejně i Václav Vydra. Poněkud matoucí mi připadá účinkování Václava Neužila v pozici více dětí. V nefunkčních dialozích je jeho postava z mého pohledu velmi abstraktní, neurčitá a nekonkrétní.
Záměrem vydavatele bylo držet se co nejvíce původní předlohy. Až na pár dramaturgických úprav, které jsou ovšem tak nepatrné, že ději nijak neubližují, je text nezměněn. Určitý problém spatřuji v již zmíněných dialozích. Zatímco v drobných roličkách je pro srozumitelnost potřeba vědět, kdo promluvil, u pejska a kočičky to už nutné není. Plynulost dialogů mezi hlavními hrdiny brzdí vypravěčovo opakování uvozujících výrazů, kdo co a jak řekl. Informace o nositeli postavy a její emoce přitom obsáhl už samotný představitelův hlas.
Radost všem milovníkům kvalitní a precizní zvukařiny dělá stereo báze Karolíny Škápíkové. Ta nespočívá jen v rozhození hlasů do levého či pravého kanálu, ale zaznamenává celý prostor. Ve veselých přechodových skladbách od jedné pohádky ke druhé je možné slyšet i příčnou flétnu.
Obě nové audioknižní verze Povídání o pejskovi a kočičce považuji za zdařilé, ctí předlohu a jsem přesvědčen že se dětem budou líbit. Teď už záleží jen na vás, zda potomkům představíte tradiční pojetí, nebo kreativní nahrávku, která boří vytvářené mýty, o tom, že na klasiku se nesahá.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku