Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2012)

Přidal: Přemek |

Září 20, 2012

Jonas Jonasson. Audiokniha nekrácená. Překlad Zbyněk Černík. Režie Helena Rytířová.

Čte Martin Stránský.

Natočeno 2012. Vydalo nakladatelství Panteon v září 2012 (1 CD mp3, 12:46:03).

Pozn.: V den, kdy se mají v přítomnosti různých hodnostářů slavit jeho sté narozeniny, vyleze Alan Karlsson z okna domova důchodců, a jak praví název knihy, zmizí. Zatímco je po něm vyhlášeno pátrání, dostane se jako slepý k houslím ke kufru plnému peněz, takže ho začnou honit jak zloději, kterým ho „ukradl“, tak policisté. On se ovšem se svými pronásledovateli postupně spřátelí, takže vše dopadne úplně jinak, než čtenář očekává.
Druhá dějová rovina mapuje Alanovy předešlé osudy, a tudíž i celé dějiny Švédska, Evropy a světa v průběhu dvacátého století. Jakkoli je totiž Alan člověk veskrze apolitický, během svého úctyhodně dlouhého života se setkal snad se všemi významnými politiky – od Harryho Trumana, přes Mao
Ce-tunga, Churchilla, Stalina, de Gaulla až po Kim Ir-sena – a navíc bezděčně ovlivnil významné historické události (např. sestrojení atomové bomby). Jak patrno, má přímo cimrmanovské rysy. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je kniha duchaplná, inteligentní a také velmi vtipná a zábavná. Švédsky vyšla poprvé na podzim 2009 a skoro okamžitě se stala čtenářským hitem.

Lit.: Cinger, František: Politické blázniviny stoletého staříka. In web Literarium.cz, říjen 2012 (recenze). – Cit.: Politické blázniviny stoletého staříkaV čem spočívá kouzlo literatury, která čtenáře zaujme a vede ho podle vlastních zákonů údolími vypravěčova umění? A co je třeba udělat, aby autor desetimiliónového národa oslovil celý svět? V tuto chvíli se totiž románová prvotina švédského novináře Jonase Jonassona (1961) Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, překládá do pětatřiceti zemí a chystá se filmová verze.

Český čtenář se může kochat šťavnatým překladem Zbyňka Černíka, nebo se rozhodnout pro vyprávění dr. House, pardon Martina Stránského, v celkové délce 12 hodin43 minut. V obou případech se v roce 2005 vydá na pouť se Švédem Allanem Emanuelem Karlssonem, narozeným v roce 1905 ve městě Yxhult, jenž před oslavou stoletých narozenin uteče z domova důchodců v Malmköpingu. Dostal se tam jako muž bez domova, který si vyhodil do vzduchu snad posledním experimentem s vynálezem Alfreda Nobela.
Náhoda tomu chce, že hochovi z gangu Never Again ukradne kufr, takže honička a rvačka o přežití, ba i o peníze je jedním motivem knihy. Druhým jsou Allanovy vzpomínky starého pyrotechnika, jehož náhodné známosti a postavení v pravou chvíli na tom správném místě zavedou k prezidentu Trumanovi, Stalinovi, Mao Ce-tungovi, k malému Kim Čong-ilovi, o dalších politicích a policajtech minulého století nemluvě.
Pro španělské republikány, třeba, vyhazoval Allan mosty do vzduchu, a když už toho měl dost, blížil se k tomu poslednímu omedailovaný muž, jehož vyhnal. Po výbuchu zjistil, že oním člověkem je generál Franco, který si oblíbil člověka, o němž byl přesvědčen, že mu zachránil život…
„Rozhodně mě ovlivnil Švejk. Když na něj přijde, nemůžete jistě říct, jestli to byl nejhloupější člověk první světové války, nebo jestli byl jediný, kdo rozuměl, o co tehdy šlo. To samé se dá říct o Allanovi. Možná je tam ještě podobnost s Donem Quijotem a Pipi Dlouhou Punčochou,“ prozradil Jonasson o svých oblíbencích. Ctitele filmového umění napadne zdánlivě jednoduchý Forrest Gump, který se v bláznivém světě dokáže pohybovat lépe, než protřelí mazáci.
O autorovi osobnosti vypovídá skutečnost, že po bolestném rozvodu žije se synem, kočkou a kuřaty na ostrově Gotland v Baltském moři. Odtud se mu svět musí jevit úplně jinak, než jako redaktorovi večerníku nebo televiznímu producentovi. Dokázal se dotknout živoucího nervu literatury, který posílá signály dalším čtenářům. Ti si o dobré knize řeknou bez ohledu na jazyk i zeměpisné souřadnice. Uvidíme, jak dopadne druhá kniha, která se má jmenovat Analfabetka, která uměla počítat. „Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“ říká v úvodu knihy Jonassonův dědeček vnoučatům. S vědomím paradoxu to je jedna z cest, jak vyvolat kouzlo literatury.

Lit.: Gregor, Lukáš: Stoletého staříka jedině ve zvuku. In web Knihožrout, 18. 12. 2012 (recenze). – Cit.: Stoletý stařík vylezl oknem a zmizel. Tedy pouze na obálce knížky švédského spisovatele Jonase Jonassona. Ve skutečnosti byl chvíli všude – na plakátech v metru i výlohách knihkupectví, ve vyskládanách hromadách knih za výlohou i na trailerech na youtoube. A stále okupuje přední příčky žebříčků prodejnosti. Alan Karlsson, hlavní hrdina Jonassova superúspěšného románu, zkrátka není obyčejný důhodce. Nejenže narazil na obrovské bohatství a připletl se snad ke všem důležitým událostem 20. století, ale taky se skvěle prodává. A to nejen ve své domovině, jak bylo naznačeno výše, rekordy trhá i u nás.

Ve stejné době, kdy Stařík oblehl pulty knihkupců, objevila se nejprodávanější švédská kniha posledních dvou let i jak nahrávka. Za zvukovým zpracováním stojí Audioteka.cz. Zmíněný e-shop má sice za sebou pouze jeden rok existence, během něhož však však zvládl oživit (či spíš probudit?) zájem Čechů o nákup audioknih.
Stránský jako sázka na jistotu

Audioteka.cz našla svého „maskota“ v herci Martinu Stránském. Zatímco jeho tvář široká veřejnost nejspíš znát nebude, jeho hlas ze seriálu Dr. House rozpozná snad každý. Právě Stránskému Audiotéka svěřila načtení novinek jako je Larssonova trilogie Milénium (zatím jsou venku první dva díly), biografie Steva Jobse či dračí fantasy Eragon. Sázka na Stránského se vyplatila. Jeho hlas se dobře poslouchá, herec nesklouzává do monotónnosti. Stěží tak budete při poslechu poklimbávat. Na druhou stranu se mi zdá, že by Stránského projevu semtam neuškodilo ubrat na osudovosti – zdá se pak totiž, jako by každá třetí věta měla v ději sehrát zásadní roli.

To ale nemusí být vždy na závadu. Z Milénia dle mého názoru vyždímal Stránský více napětí, než bylo v předloze, u biografie Steva Jobse se postaral o kongeniální dramatično a dodal audioknize charisma, koneckonců charisma byla jedna z klíčových devíz zakladatele Applu.

Byl jsem proto zvědavý, jak se vypořádá Stránský s adaptací Staříka, který představuje spíše oddechové počtení a byť zakopneme o nejednu mrtvolu, má kniha především bavit absurditou, ne vyvolávat zimotřasy.

Kniha se ve Stránského podání opravdu dobře poslouchá. Přesto se nevyhnu pochybnostem nad tím, jak zvládá Stránský přímou řeč. Výborně se herec vypořádal s ženskými postavami: rozpoznáte pohlaví a přitom se interpret obejde bez nadbytečné ironie či dokonce úsměšku. To s hlasem stařičkého Alana je to složitější. Stránský má dostatečný chraplák a když zahraje unaveného stoletého důhodce, trochu mi tím dere uši. I přes drobné výhrady se domnívám, že Martin Stránský pozvedl knihu Jonase Jonassona o stupínek výš a proto –pokud se na ni chystáte, radím zvolit zvukovou verzi.

Utíkej, Alane, utíkej!

Román samotný je totiž podle mě problematický. První kapitoly mě vyloženě nadchnuly. Měly dynamiku a provokovaly zvědavost, kudy se bude ubírat dobrodružná cesta staříka, který v den svých stých narozenin „uprchl“ z domova důhodců. Alan Karlsson měl skvěle našlápnuto. Děj na sebe nabaluje další postavy a Alanovi na záda kromě policie záhy dýchají i gangsteři. Linie, která je tak trochu parodií na detektivky, má šmrnc a to i přesto, že neobsahuje tolik zásadních zvratů. Jenže…

Jenže to by ji nesměl autor rozporcovat. Do staříkova útěku totiž začne vkládat retrospektivní mapování Alanova života a jiných dobrodružtví. Ty už s detektivkou nemají nic společného, zkrátka jde o to, ž Alan Karlsson byl expert na výbušiny a taky šťastlivec, který se nachomýtl u všelijakých důležitých událostí minulého století.

Nejednou jsem si musel vzpomenout na Forresta Gumpa. Pochopitelně jde o jiné médium, ale nápad je to velmi podobný. I na pozadí života Gumpa sledujeme důežté dějinné události. Jenže Forrest, hnaný vnitřní touhou běží za vytčeným cílem, Alan Karlsson se pasivně přesouvá či spíše šourá z místa na místo, ze státu do státu, z kontinentu na kontinent. Potkává diktátory, vládce, odbojáře, známá i neznámá dítka světových dějin, někdy jim pomůže (třeba s výrobou atomové bomby), jindy je podráží (vyzraje na Stalina).

I když se Stránský snaží, aby kniha neplynula, ale cválala tryskem a podbarvuje hlasem místa, která by měla být absurdní, vtipná č i částečně napínavá, měl jsem pocit, že jsem se vydal na procházku se stoletým staříkem – a to doslova.

Hrdina, nebo žoldák?

Procházka to byla notně utahaná a čím dál víc se vlekla. Těšil jsem se na pasáže ze součsnosti, kdy Alan se svým týmem (i se slonicí!) prchá před gangstery, jenž tyto kapitolky byly nepoměně kratší než pohledy do minulosti. A v nich došel autorovi velmi brzy dech.

Dost možná se mi netrefil Jonasson do vkusu, je to dost pravděodobné, uvážíme-li, že z knihy se stal takový trhák. Jenže já si nedokázal vybudovat pozitivní vztah –a to k žádné postavě! Alan by mě být hrdinou, jenž po první hodině poslechu jím pro mě přestal být. Možná tak ještě antihrdinou. Alan je expert na výbušiny, ze kterého se stal de facto žoldák, je mu sice roztomile ukradená politika, ale přesto politiku ovlivňuje a v samotném závěru kývne na nabídku, s níž mám etický problém (neprozrazuji).

Ostatní postavy jsou figurky, které rychle vyblednou a jejich dobrodružná „road movie“ ve výsledku vlastně nikam moc nesměřuje a vyústí nakonec do bezradnosti.

Díky za každý nový zvuk

A proto ještě jednou zvolám, ještě že existuje zvukové zpracování. Z knihou bych to do závěru nevydržel, s audioknihou, resp. Martinem Stránským, mi i ty nudné pasáže plynuly svižněji. Jestli vám to stačí jako doporučení, pak směle do toho.

Lit.: Kamberský, Jakub: Absurdní výsměch všem papalášům světa. In web Naposlech, 6.11.2012 (recenze). – Cit.: Je chvályhodné, ať už jde o jakékoli vydavatelství, že se s vydávanými audioknihami tak říkajíc roztrhl pytel. Jsem nadšen, že vydavatelství navazují na věhlas, s jakým v dobách minulých vycházela spousta gramofonových desek, později magnetofonových kazet, CD.

Dnes také vycházejí na CD, ale často v rozšířeném a oblíbeném formátu mp3, který je pro deseti a více hodinové opusy čím dál víc nezbytným. Vydávané premiéry, reedice starších nahrávek a rozhlasová tvorba ve vysílání skýtá možnosti výběru. Tento model vidíme jako ideální pro řadu sociálních skupin. Matky s dětmi, samotné děti, řidiči na cestách, studenti, lidé manuálně pracující, senioři a v neposlední řadě i nevidomí spoluobčané, pro něž je mnohdy zvuková nahrávka jedinou možností, jak se k takovému dílu dostat. Proto je třeba ocenit, že vydavatelé začínají reagovat na poptávku trhu a převádějí do audio podoby žhavé novinky, jak tomu je i v případě Stoletého staříka.

Kniha Stoletý stařík přináší barvitý a skoro až neuvěřitelný fiktivní příběh jednoho nedůležitého človíčka, který se rozhodne, že nehodlá oslavit sté narozeniny v domově pro seniory, vyleze si z okna, jde na autobus a odjede; je mu jedno, kam. Náhodou před odjezdem potká gangstera s kufrem plným peněz, náhodou se kufru zmocní a ujede, shodou okolností narazí na dalšího výlupka, se kterým se spolčí, společně jen tak mimochodem vyřídí okradeného gangstera a časem ještě druhého a málem i třetího, se kterým se skamarádí, najmou si za osobního šoféra majitele osamělého stánku, do hry časem přizvou jednu sprostě se vyjadřující ženštinu, která jim v jednu chvíli poskytne azyl… Mezitím jsme svědky policejního honu na gangstery, počínání státního zástupce, který se chce zviditelnit, aby nakonec získal z ostudy kabát, chaotické a manipulativní práce médií a davové hysterie. Mimochodem, právě scéna, kdy se skupinka na útěku rozhodne svou verzí příběhu ošálit státního zástupce, je typicky švejkovská. Stoletý stařík Allan se totiž svými vytáčkami a odbočkami do historie svého bohatého života projevuje jako náš známý Haškův Švejk.

Právě odbočky, či spíš rekapitulace Allanova dlouhého života je zde druhou linií příběhu. Ta je snad ještě víc neuvěřitelnější, než ta reálná. Poznáváme Allana coby zdatného pyrotechnika, který se nachází snad u všech závažných světových milníků a potká se snad se všemi zásadními lidmi oněch dob. Proto snad nikoho nepřekvapí, že Allan svými pokusy vyhodí vlastní dům do povětří, dostane se za své vylomeniny – ať už způsobené „hraním si“ s pyrotechnikou nebo svou prořízlou pusou – do vězení, vyhnanství, gulagu atd.

Allan se nikdy nevymezuje vůči žádnému politickému uskupení a směru. není proto divu, že v jednu chvíli stojí ve Španělsku na straně republikánů, aby posléze přešel k Frankovi. V Americe jen tak mimochodem pomůže Oppenheimerovi objevit atomovou bombu, je vyznamenán prezidentem Trumanem, stanou se z nich kamarádi, nato se ocitne v Číně, za pár let se dostane do Moskvy, kde v podnapilém stavu prozradí sovětům princip atomové bomby, urazí Stalina, uteče z gulagu, dostane se k vůdci severní Koreje, jen díky přítomnosti Mao Tse-Tunga, jehož ženu kdysi zachránil, unikne popravě, s tučnou odměnou zakotví na patnáct let v Indonésii, aby se roku 1968 potkal v Paříži s prezidenty de Gaulem a Nixonem.

Autor Jonas Jonasson nenechává posluchač ani na chvilku vydechnout; to je ostatně typické pro severské autory, jejichž knihy dosud u nás v audio podobě vyšly (Stieg Larsson či nově Lars Kepler).

Stoletého staříka kongeniálně načetl herec Martin Stránský, který byl dosud výhradním čtecem severských děl. Na ploše bezmála třinácti hodin dokazuje, že umí s hlasem pracovat, že umí číst poutavě. Jeho projev nenudí, je plný všech nutných nuancí, jakými jsou štiplavá ironie, spravedlivé rozhorlení, možnost na některém místě přidat a na jiném zase ubrat, temporytmus vyprávění. Je jistě zážitkem držet knihu v ruce a sám si v n í číst, ale já se nebojím říct, že audioverze zde nefunguje jako čirá náhražka knihy, ale jako doplňující a nezanedbatelný prvek.

Proto Stoletého staříka doporučuji všem, kteří si oblíbili drsný severský humor, okořeněný naším Švejkem a plný absurdního výsměchu všem papalášům světa.

Mluvené slovo na zvukových nosičích