Harry Potter a Kámen mudrců (2001, 2008)

Kámen mudrců

V roce 2001 byla na osmi magnetofonových kazetách vydána četba prvního dílu řady, Harry Potter a Kámen mudrců. Zatímco dnes jsme už zvyklí na rozsáhlé audioknihy, tehdy se k posluchačům dostávaly tituly jen v minimalistické stopáži na co nejmenším počtu zvukových nosičů. Ondřej Müller, který čaroděje pro české čtenáře objevil, však připravil s dalšími tvůrci nezkrácenou audioknihu. Úctu si v současnosti ale stále zasluhuje její neobvyklé provedení. Jediný interpret, Jiří Lábus, namluvil v režii Jana Jiráně desítky modulačně odlišených postav. Nezvykle pestrý hudební doprovod Zdeňka Zdeňka nejen že podbarvoval obrovské množství situací, ale kromě nich spolu se zvukovými efekty téhož autora tvořil mozaiku rozličných ruchů.

Projekt se ve studiu Svengali připravoval půl roku, což už samo o sobě je v aktuální době pro komerční vydavatele jen těžko představitelné. Velké časové možnosti přípravy pomohly sestavit dílo do co největších podrobností. Došlo na propracovanou stereobázi, zařazování hrdinů do konkrétních zvukových prostředí probouzejících představivost chodeb, velkých místností, sportovního utkání či Zapovězeného lesa. Cit pro detaily ukázalo například i zahaprování mikrofonu komentátora famfrpálového utkání.

Zedníčkova Tajemná komnata

O tři roky později vyšla u nakladatelství Albatros na osmi MC také Harryho Tajemná komnata. Interpretace se ujal pod vedením dalšího významného rozhlasového a audioknižního režiséra Jana Fuchse Pavel Zedníček. I když nahrávka hudební složku neobsahovala, ve srovnání s první částí se však nedalo říci, že by se jednalo o nepovedené zpracování. Zedníček se rovněž pustil do náročné práce vytvoření charakteristických hlasů zúčastněných, komnatu doplnila rovněž pestrá ruchová ambaláž. Neotřelým a pokud mě paměť neklame, i nikdy více nezopakovaným prvkem představovalo výrazné šustění papírových stránek oddělující od sebe jednotlivé kapitoly, které by s dnešním pojmem „audiokniha“ souznělo ještě mnohem lépe než dříve.

Reedice a následující díly

15. 9. 2008 se uskutečnilo předání platinové desky za Kámen mudrců a zároveň křest téže nahrávky vydané poprvé na CD. Od dalšího dne až do začátku prosince bylo možné zakoupit u prodejců novin a časopisů postupně celý snímek, z kapacitních důvodů rozložený na 12 nosičů. Možná se ptáte, proč byl zvolen tento způsob prodeje – některé nahrávky mluveného slova se tehdy běžně distribuovaly do trafik na audio CD s minimální prodejní cenou. Rozšíření formátu mp3 přišlo na trh s audioknihami až později. Komu se ovšem nechtělo běhat každý týden do stánků pro další pokračování, mohl si v následujícím roce pořídit titul v jednom kompletu, v současnosti již neprodávaném.

Tajemná komnata se bohužel reedice nedočkala a zůstala pouze na magnetofonových kazetách. Ostatní díly už Albatros nenatočil. Nabízelo by se sice řešení vydat snímky Macanovy knihovny v podání Jana Hyhlíka, nejsem si ale jistý, že by před posluchači obstály. Knihovna nemá ambice vyrábět plnohodnotně umělecké tituly, jejím cílem je svými silami jako služba zprostředkovat zrakově postiženým co nejvíce literatury. Tomu odpovídá i úroveň kvantitativně nahrávaných zvukových knih.

A co na to letošní výročí?

Nové vydání Kamene mudrců a Tajemné komnaty či dotočení ostatních částí se neplánuje, protože, jak nám bylo nakladatelstvím Albatros sděleno, „z autorsko-právních důvodů reedice prvních dvou nahrávek HP nemůžeme připravit a případné dotočení dalších dílů ve složení, v jakém jsme natočili první knihu, též nechystáme.“ Bohužel.

Lit.: Bojda, Tomáš: Lábusův Harry Potter je skutečně kouzelný… In web RadioDock, 28. 11 2017 (recenze). – Cit.: Četba prvního dílu Harryho Pottera Kámen mudrců vzbudila už v době svého vzniku (2001) velký ohlas v řadách odborné i dětské posluchačské veřejnosti. Čtecem Rowlingové kouzelnické fantasy byl Jiří Lábus, herec, který text povýšil na úroveň interpretační exhibice, zachoval přitom principy žánrové výstavby, vztahových konfliktů, idey i nadpřirozeného rozměru potterovského světa. Pokusme se pár slovy zamyslet nad tím, jak se to Lábusovi podařilo.

Metoda hlasového „přeskakování“ mezi jednotlivými postavami, s tím související prudké změny rytmu a především témbru hlasu, je složitým nárokem na hercovu technickou výbavu. Vyžaduje přitom také dokonalou znalost textu, charakterů jednotlivých postav, jejich motivací. Jiří Lábus se s nesnadnou úlohou popasoval nevídaně plasticky a to navzdory tomu, že právě v Potterovi musel obsáhnout také množství žen či nadpřirozených bytostí. Lábus svůj výkon opřel o svůj mimořádný cit pro rytmus a neuhasitelný temperament, ochotu improvizovat, tvořit v krátkých intervalech intenzivní významové vrcholy. Pružná hlasová virtuozita ovládá dynamické dialogy, přechody mezi postavami se postupem času stávají tak přirozené, že posluchač nezkoumá, „jak to herec dělá“, ale přijímá řečené repliky v lineární následnosti zcela bez výhrad.

Tohoto náročného cíle Lábus docílil zejména naprostým pochopením a následně obsáhnutím žánrové polohy. Bylo zapotřebí, aby herec své jazykové i dechové výrazivo otevřel rétorice Rowlingové postav. Aby peripetie, jakkoli šablonovité mohou být ve své literární výstavbě, přijal jako rámec, do nějž integroval osudy jednotlivých hrdinů. Lábus dosáhnul toho, že vytvořil nejen komplexní svět čar a kouzel, ale také dovedně vystihl konkrétní hlavní i vedlejší postavy. Vystačil si často s charakteristickou modulační zkratkou, symbolickým zabarvením hlasu, aby jasně identifikoval jednotlivou postavu. Maximálně zrychlené artikulace herec suverénně balancuje i na malém prostoru, dokáže intonací vymezit závažnost situace, konflikt. Cit pro nejmenší detail odhalují pestré škály výrazových proměn již jen během famfrpálového utkání (projev komentátora zápasu).

Když v dialogu přechází mezi obrem Hagridem a profesorkou McGonagallovou, je komika hlasových proměn o to efektnější, čím samozřejměji v Lábusově provedení funguje. Posluchač nezískává dojem čehokoli nuceného, nepřirozeně přeexponovaného. Veškeré výrazové změny, zdánlivě nejednotné frázování a rytmus jsou ve skutečnosti promyšlenou kostrou, v níž každá kůstka stojí přesně na svém místě a v sebejisté strojírně Jiřího Lábuse získává svébytný smysl i estetickou funkci.

Není divu, že hned po sedmi letech od premiérového vydání muselo vydavatelství Albatros uspořádat reedici.