Stříbrní Chilané aneb Legenda žije (2012, 2013)

Přidal: Přemek |

Leden 24, 2013

Jan Jiráň a Jan Kaliba. Hudba Dominik Renč a Jan Jiráň se skupinou BOTAFOGO.
Zvuk, mix a mastering Ladislav Reich. Režie Jan Jiráň.

Osoby a obsazení: vypravěč (Michal Pavlata), reportér (Jaromír Bosák), trenér Vytlačil (Jaromír Meduna), Josef Masopust (Ivan Trojan), Andrej Kvašňák (Martin Myšička), Jozef Štibrányi (Braňo Holiček), Václav Mašek (David Novotný), Josef Jelínek (Ladislav Hampl), Ladislav Novák (Robert Záruba), Svatopluk Pluskal (David Suchařípa).

Natočeno 2012. Pro KPJM agency (Klub přátel Josefa Masopusta) vyrobil Audioberg (2 CD, EAN 8594172010032, celkový čas 134 min.). Distribuce Radioservis.

Lit.: Šefl, Milan: Stříbrní Chilané aneb Legenda žije (sleeve-note). – Cit.: Loni uplynulo rovné půlstoletí od obdobně ikonické události, k níž došlo na mistrovství světa v kopané v Chile. Čechoslováci tehdy překvapili celý fotbalový svět a pavoukem šampionátu prošli až do finále, přičemž vyřadili favorizované Španěly, Maďary i Jugoslávce. Památné osudy podceňovaných fotbalistů v zemi tvaru fazolového lusku nyní připomíná dvojalbum Stříbrní Chilané aneb Legenda žije (vydává Audioberg). Na prvním cédéčku ožívá jeden z nejslavnějších českých sportovních příběhů v umělecké dramatizaci, druhý disk obsahuje jeho dokumentární zpracování.

MEDAILE PRO HONZU LÁLU
Duší záslužného projektu, na jehož realizaci spolupracoval i Klub přátel Josefa Masopusta, je herec, režisér, muzikant a velký fotbalový fanda Jan Jiráň. K myšlence alba ho inspirovala cesta do Brazílie, kam se loni v červnu vydal s pěti stříbrnými medailisty slavnostně otevřít výstavu připomínající padesát let starý brazilský triumf. Zaujalo ho, jak v Brazílii pečují o fotbalové veterány, jaké úctě se tam těší, a zamrzelo ho, že úspěch z roku 1962 nechává českou veřejnost již poměrně chladnou. Po návratu proto podle námětu Jiřího Hory vytvořil hodinovou rekonstrukci stříbrné cesty našich reprezentantů, od kvalifikační bitvy se Skoty po smolné finále s Brazilci.
Skvělé obsazení, kdy například Ivan Trojan ztvárňuje Josefa Masopusta, Martin Myšička Andreje Kvašňáka či Jaromír Bosák reportéra, posluchačům zpřítomňuje dramata nejen sportovní, ale i lidská. Vždyť čím jiným bylo třeba Masopustovo gesto z prvního zápasu s Brazilci, v němž český záložník džentlmensky zavelel neatakovat zraněného Pelého, a odmítl tak početní výhodu, již by náš tým patrně ostřejším přístupem k černé perle docílil – střídat se totiž tehdy nemohlo. Hotový dramatický oblouk pak skýtá příběh dalšího českého poctivce, obránce Jana Lály. Do Chile přijel jako outsider hrající v tehdy jen druholigové Slávii. V průběhu mistrovství ale zapadl do sestavy, nedal kopnout řadě hvězd a odehrál všechny zápasy. V tom semifinálovém ho ale zranil Jugoslávec Skoblar a trenér Vytlačil Lálu přes jeho zoufalé naléhání do finále nenominoval – hráč tím pádem přišel i o medaili, které se tenkrát dávaly jen členům jedenáctky, která k utkání nastoupila, plus trenérovi. Právě Rudolfu Vytlačilovi se ale nakonec Lály zželelo a věnoval mu „placku“ svoji…

NÁVRAT DO VIŇA DEL MAR
Pandánem Jiráňovy dramatizace je ryzí dokument sportovního redaktora Radiožurnálu Jana Kaliby, jenž mapuje výpravu již zestárlých fotbalistů „na místo činu“. Masopust a spol. se totiž loni nepodívali jen do Brazílie, ale po padesáti letech znovu zavítali i na stadion Sausalito v přímořském letovisku Viňa del Mar, kde věhlasný turnaj odstartovali porážkou Španělů, i do prostor skromné rekreační chajdy v Zelené rokli, kde pořadatelé přehlíženou výpravu ubytovali a kde netekla teplá voda a nebylo zaplacené ani tréninkové hřiště. Z autentických promluv hráčů dosud žijících i těch, kteří již odešli, se dozvíme také to, jak funkcionáři ČSTV své svěřence do Jižní Ameriky oblékli – prostě jim dali to, co dva roky předtím nosili českoslovenští olympionici v Římě; zvláště erární baloňáky a rádiovky asi byly pravým výkřikem socialistické módy. Není divu, že „namachrovaní“ soupeři s ulízanými vlasy, bydlící v Hiltonu a navonění i před vstupem na trávník, měli z Čechů a Slováků pořádnou legraci. Naštěstí ve fotbale nerozhoduje, jaký je kdo fešák, ale kdo co umí, a ještě spíš – kdo je větší bojovník. A československý tým v Chile medaile dnešní hantýrkou „urval“, vždyť podle svědectví pamětníků se třeba čtvrtfinále s Maďary hrálo na jednu branku: našeho gólmana Viliama Schrojfa. Přesto Československo dokázalo dokráčet až do finále, a kdyby ruský rozhodčí viděl ruku Santose v pokutovém území, kdo ví, zdali bychom si dnes nepřipomínali Chilany zlaté, a ne „jen“ stříbrné…

Lit.: Šefl, Milan: Jak jsme nedorazili Pelého. In Týdeník Rozhlas 7/2013 (stejný text).

Mluvené slovo na zvukových nosičích