Táto, povídej (1969, 2013)

Přidal: Přemek |

Květen 15, 2013

Vyprávějí Jan Werich a Jana Werichová. Režie a dramaturgie Vladimír Rohlena a Jiří Melíšek.

Natočeno léto 1969. Vydal Supraphon – Supraphonline 17. 5. 2013 (8 CD, komplet; SU 6180-2).

Pozn.: V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku. Z devíti hodin celkového záznamu vyšel počátkem sedmdesátých let malý, osmdesátiminutový sestřih na 2 LP Pantonu, který byl po celá desetiletí jedinou zprávou o legendárním pořadu. Nyní vychází celý, nesestříhaný záznam v kompletu 8 CD. Čerpá z archivu ČRo, Supraphonu a Jiřího Melíška, obsahuje také hodinu vyprávění, vydaného v roce 2000 nakladatelstvím Lotos. Navíc se podařilo vyhledat i rozhovory dosud nikdy neslyšené.
Uslyšíme tedy konkrétní, velmi podrobné vzpomínky na počátky, aktéry a jednotlivé hry Osvobozeného divadla. Důležité a nesmírně zábavné je dále vyprávění o tzv. hovadismu, směru, vyznávaném nejenom protagonisty divadla, ale i řadou jejich přátel a známých. Z něj pak plynou gejzíry humorných příběhů, nazvaných v našem kompletu pracovně Koktavý telegram, Kapesník, Kanon, Vítej nám, otče vlasti, Hovadnej Tonda, atd. Werichovy vzpomínky vrcholí emigrací a životem v USA ve čtyřicátých letech, kdy se ke slovu dostává výrazněji i Jana.
Táto, povídej! je zdrojem informací o celé první polovině minulého století v české, ale i francouzské a americké kultuře, doplněné nesmírně cennými postřehy mimořádného člověka Jana Wericha.
Kompletní záznam legendárního rozhovoru s dosud nikdy nezveřejněnými pasážemi. (anotace)

Obsah:

CD 1 - 1. Začínáme od rodiny 03:50 - 2. Devětsil 04:53 - 3. Jak to bylo s Vest Pocket Revue 08:17 – 4. O hraní kulečníku 13:07 - 5. Počátky Osvobozeného divadla 04:31 - 6. Růže z Jericha 07:19 - 7. O podnikání 03:56 - 8. Vlasta Burian a Ferenc Futurista 15:13

CD 2 – 1. O Kampě a nápisech na zdi 07:47 – 2. 28. říjen 1918 06:30 – 3. O Karlu Hašlerovi a Rudolfu Frimlovi (na flámu) 04:48 - 4. Jak získali koncesi 11:48 - 5. Sezona 1929 09:38 - 6. Na zájezdech 17:56 - 7. O Kampě a nápisech na zdi II 02:10 – 8. Na zájezdech II 10:27

CD 3 - 1. U Nováků 07:01 - 2. O humoru 02:22 - 3. Sever proti jihu 05:19 -
4. O politické satiře 11:19 - 5. Nástup fašismu 02:46 - 6. Osel a stín 04:01 -
7. Slaměný klobouk 06:25 - 8. Kat a blázen a Vždy s úsměvem 06:12 – 9. Nepřátelská kampaň 07:03 - 10. O Jaroslavu Ježkovi 17:32

CD 4 - 1. Koktavý telegram 12:08 - 2. Balada z hadrů 07:29 - 3. Nebe na zemi 00:51 - 4. Mejerchold v Praze 13:06 – 5. O Karlu Chaplinovi 05:26 – 6. Rub a líc, Svět patří nám a Těžká Barbora 04:01 - 7. Pěst na oko 05:14 – 8. Herci Osvobozeného divadla I 25:21

CD 5 - 1. Herci Osvobozeného divadla II 26:15 - 2. Personál Osvobozeného divadla 10:08 - 3. Kapesník 12:38 - 4. O sprostotě 04:50 - 5. Jindřich Honzl o cenzuře 01:59

CD 6 - 1. Hovadismus 10:49 - 2. Kanon a Karel Steklý 15:35 - 3. Vítej nám, otče vlasti 09:43 - 4. Velekněz hovadismu (Hovadnej Tonda) 08:01 – 5. Zkazky z nesmyslna 02:50 – 6. Faustovy skleněné hodiny 05:10

CD 7 – 1. Listopad 1938 11:36 - 2. Emigrace 05:21 - 3. Paříž 06:27 - 4. Cesta do Ameriky 02:48 - 5. V USA 07:36 - 6. Automobil Lincoln 16:43 – 7. Ježek v Americe 06:50 - 8. Propaganda proti nacistům 06:25 - 9. Dobrý jen po jednom 00:48

CD 8 - 1. Zvířena 19:25 - 2. Sen 06:43 - 3. Rybaření 04:03 - 4. Želva 11:16 -
5. Anton Pustina 14:04 - 6. Děti imigrantů 08:35 - 7. O nucení 03:08 – 8. O jazycích 11:55

Lit.: Gregor, Lukáš: Táto, Werichu, vyprávěj! In web Knihožrout, 24. 6. 2013 (recenze). – Cit.: V roce 1969 přišel rozhlasový režisér Jiří Melíšek s nápadem zaznamenat formou rozhovorů životní vzpomínky Jana Wericha. Od září každou sobotu se tak z rádia linul hlas tohoto velkého pábitele. Počátkem následujícího desetiletí na dvou LP vyšel pouze dvouhodinový výběr, až od letošního května máme možnost si takřka devítihodinový cyklus poslechnout v jeho úplnosti.

Táto, povídej!
Natáčelo se v roce, kdy se teprve začínaly utahovat šrouby a normalizace ještě nesevřela celou společnost, což vedlo Wericha k poměrně svobodnému hodnocení okolní společnosti a k vyprávění o zkušenostech ze západu. Werichovi dělala společnost jeho dcera Jana, jejíž rolí bylo otevírat některá témata a udržovat svého otce v alespoň částečné jednotné linii hovoru. Nutno říct, že se jí to příliš nedaří. Tedy, kladu si otázku, zda je to vlastně špatně. Přednost poslechu Jana Wericha do nemalé míry spočívá právě v nepředvídatelnosti, kde se za malou chvíli (natož na konci dílu) octneme. Povídání se skládá z mikropříběhů a mikroepizod, k tomu připočtěte asociace, které Wericha odvádí stranou, o to plastičtější obraz doby/osob/jeho samého však mohou vykreslit.

Určité výtce vůči Janě Werichové se však nevyhnu. Zvláště v prvních dílech do hovoru vstupovala minimálně a když, tak s podivně (promiňte mi) infantilním projevem. A jako by snad Werich totéž cítil, neboť řadu jejích dotazů či připomínek přechází a stejně si pokračuje dál. Vzhledem k tomu, že jsem celou nahrávku poslouchal více méně „na jeden zátah“, neuniklo mi, jak se postupem času jejich vztah více vyrovnává. Jana Werichová zhruba od poloviny, především však v poslední třetině série vyprávění více kočíruje, nejen se ptá, usměrňuje, ale také přidává i vlastní postřehy a zkušenosti. Je pochopitelné, že ústřední postavou zůstává její otec, ale z dramaturgického pohledu mi toto přišlo mnohem povedenější.

Když jsem si do telefonu nahrával téměř devět hodin Werichova povídání, měl jsem spíše za to, že půjde o bezpočet vtipných historek, fórků a také jisté míry herecké exhibice, přehánění prodchnutého „lidskou moudrostí“, jaká se od Wericha jaksi povinně očekává. Pakliže si přesně to od nahrávky slibujete, může se dostavit určité zklamání. Ne, v mém případě nepřišlo, jen jsem zkrátka musel svá očekávání přeformulovat. Humor a jím prodchnuté historky prostupují cyklem poskrovnu, jako letmý déšť v létě, který občerství vzduch a provoní jej. Táto, povídej mnohem více vypovídá o době, než o tom, jak Werich umí dělat srandu. Najdou se v něm i místa, která si budete chtít zastavit, vzít do rukou pero a udělat si výpisek, najdou se v něm i místa, která poněkud zapadnou do popisnosti. Jsem ale za vydání kompletní nahrávky moc rád, má mnohem větší výpovědní hodnotu. Je také skvělým doplňkem k nespočtu Werichových biografií, potrétů i knižních rozhovorů.

Mluvené slovo na zvukových nosičích