Vzkaz v láhvi (2015)

Studoval JAMU v Brně, přičemž občas hostoval v Divadle bratří Mrštíků. Později se stal postupně členem činohry Mahenova divadla a souboru Národního divadla v Brně. Od roku 2002 je na volné noze. Filmoví diváci jej znají např. ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Detektiv Martin Tomsa, Zdivočelá země, Krev zmizelého, Strážce duší, Hraběnky, Pojišťovna štěstí, Horákovi, Případy 1. oddělení, Život a doba soudce A. K., První republika… Vedle herectví se věnuje i dabingu.

Lit.: Severka: Jussi Adler-Olsen – Vzkaz v láhvi (audiokniha). In web Severské krimi, 16. 1. 2016 (recenze). – Cit.: Třetí případ oddělení Q se doslova vynoří z hlubin minulosti. Tajemný vzkaz v láhvi doputuje k trojlístku ze sklepení až po mnoha letech a nejednoznačné znění, nečitelné písmo a zub času z něj dělají předmět mnoha dohadů. Jedná se o nejapný žert, nebo je slovo POMOC skutečně posledním zoufalým počinem člověka v nouzi?

Carl Morck už ani nedoufá, že by se jeho starý život před nehodou mohl vrátit. Za nynějších okolností se spokojí s málem – pohodlná židle v kanceláři a chvilka ticha jsou pro něj oázou uprostřed hektického dne. Přesto však oddělení Q a celá budova kodaňské policie připomíná pavilon psychiatrického oddělení. Útočiště Carl nenachází ani za dveřmi vlastního domu, v obývacím pokoji bivakuje Hardy na polohovacím lůžku, Morten pořádá divoké grilovačky a na domovní dveře klepe Jasper, kterému život u matky Viggy přerostl přes hlavu. Matinka je mu v patách a požaduje svou polovinu domu. Pod takovým náporem by se zhroutil i nedělní kazatel, natož ubohý policejní komisař. Když se na oddělení Q vetře zpráva od skotských kolegů, která obsahuje informace k nalezenému vzkazu v láhvi, je to poslední kapka. Vzkaz je evidentně psaný krví, nicméně léta neopatrného zacházení a čas zanechaly na papíře stopy a kromě skličujícího slova POMOC je zbytek dopisu nerozluštitelný. Carlovi se do případu moc nechce, s Asadem mají co dělat s kauzou nevysvětlitelných požárů. Vcelku ochotně se vzkazu chopí Rose a díky ní se záhadná aura kolem vzkazu začíná rozplývat. Sama Rose se však brzy stává po Carla s Asadem tvrdým oříškem – zmizí a místo ní nastoupí její dvojče Yrsa. Nebo je to všechno trochu jinak? S každým nově odhaleným slovem ve vzkazu vyplouvají na povrch děsivé skutečnosti, ale smyčka kolem pachatele, který neoperuje poprvé, se ne a ne utáhnout. Pomůže v této kauze trojlístku z oddělení Q podaná pomocná ruka bývalého kolegy, toho času zaměstnance policejní kantýny? Podaří se objasnit identitu obětí z roku 1996 a zabránit dalším únosům? A co s masařkou na stropě a těmi pod stolem?

Jussi Adler-Olsen nám ve třetím díle Oddělení Q opět servíruje zcela odlišný případ, než ten předchozí. V Zabijácích jsme se s pachateli seznámili hned v úvodu, ve Vzkazu v láhvi je skutečná identita vraha neznámou veličinou až do poslední chvíle. Stranu po straně jsou místo toho objasňovány faktory, které pachatele vedou k jeho počínání, pronikáme do struktur církevních spolků. Velkým přínosem pro celou sérii Oddělení Q jsou Olsenovy bohaté zkušenosti s lidmi různých vad, poruch a sociálních statusů. O Jussim je známo, že rád využívá skutečné osoby zvláštních charakterů, které jej v životě nějakým způsobem ovlivnily, jako předlohy pro literární hrdiny. Zdálo by se, že narušené povahy bude obsazovat do rolí padouchů, ovšem v Oddělení Q jsou narušení úplně všichni! Je nesmírně osvěžující, že pod střechou budovy kodaňské policie se kolegy stávají schizofrenici, ohledávač se syndromem vyhoření, syřan s tajemnou minulostí, Carl s neútěšnou přítomností a šéf oddělení vražd nad tím jen shovívavě pokyvuje hlavou. Přestože Vzkaz v láhvi je thrillerem s atmosférou v podobě temných mračen, každou chvíli je jako sluneční paprsek prozáří Asadovy kořeněné koláčky, Carlova vášeň k psycholožce Moně Ibsenové a Rosin punkrockový zjev. Třetí díl povedené série se tak stává renesančním člověkem – vyniká ve všem.

Přestože pro většinu čtenářů je vrcholem literárního zážitku vlastní četba, pomalu se začínám na audioknihy dívat jako na vymoženost století. Občas nezbývá čas se zavrtat na gauč s knihou a v těchto okamžicích není nic jednoduššího, než si do uší píchnout sluchátka s audiovkou. Koza zůstane celá. Už minule jsem chválila výkon Igora Bareše v Zabijácích a přiměl mě si dát repete Ženy v kleci tentokrát také v audioverzi. Potěšilo mě, že  také Vzkaz v láhvi byl opět plně v režii pana Bareše. Přestože celou dosavadní sérii Oddělení Q už načtenou mám, už teď vím, že si ji sjedu ještě jednou – v audio verzi. Mám dojem, že při čtení Vzkazu v láhvi se Igor Bareš opravdu vyžil, podání smrtelného chroptění i výkřiků zoufalství je skutečně autentické a je znát, že tento vedlejšák pana Bareše baví. K samotné režii ani tentokrát nemám co vytknout, nadšená jsem především ze zvukového doprovodu, oceňuji, že se nejedná jen o krátký úsek na začátku kapitol, ale že hudební podbarvení se objevuje i uprostřed úseků. Za obzvlášť zajímavý a vkusně vybraný kousek považuji úryvek skladby Kyrie Eleison. Jistě není jednoduché vytvořit audioknihu se všemi doprovodnými prvky ke spokojenosti všech, nejen v tomto případě si však nakladatelství zaslouží pět hvězdiček. (…)