Zmoudření Dona Quijota (1988, 1995, 2013)

Přidal: Přemek |

Srpen 21, 2013

Viktor Dyk. Gramofonový přepis divadelní hry. Hudba Vadim Petrov. Hraje soubor sólistů a skupina Regius, řídí Přemysl Charvát. Kytara – Tomáš Krotil.

Účinkují Josef Kemr, František Němec, Petr Pelzer, Rudolf Hrušínský I., Pavel Soukup, Alois Švehllík, Václav Postránecký, Jiří Klem, Stanislav Fišer, Bohumil Švarc, Jan Schánilec, Jana Březinová, Věra Galatíková, Julie Jurištová, Veronika Jeníková, Helena Friedrichová, Jana Šulcová a Miroslav Moravec.

Natočeno 9. 6. 1988 (studio Lucerna). Vydal Supraphon v roce 1988 (1 LP). Reedice 1995 (1 CD) a 2013 (Supraphonline, mp3).

Repríza 24. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h).

Lit.: Vondrovic, Tomáš: Zmoudření Dona Quijota… In Supraphon, 1995 (sleeve-note). – Cit.: Zmoudření Dona Quijota je pro mě jedním z nejkrásnějších snímků, které mi bylo dopřáno natočit. Měl jsem a dodnes ho mám rád z několika důvodů. Především pro hru samu, od mládí jsem ji ctil jako jednu z oněch „erbovních her srdce“, s nimiž bych se rád někdy setkal; ale také proto, že, domnívám se, její akustický přepis v mnohém vyhovuje básnickému originálu V.Dyka věrněji, než to může dokázat jeviště – hra na fantazie tu není vymezena hmotným prostorem, milenci nepotřebují malované hory – a rána, kterou Quijote utrží v souboji, nevyžaduje rozličného komparsu.

Dalším důvodem je, že jsem měl možnost vybrat si ideální soubor, který by se na jevišti sotvakdy mohl sejít; nemyslím tím na dva představitele hlavních rolí, pana J. Kemra a pan R. Hrušínského, ale skutečně na celý soubor a výkony všech dalších herců – však také práce probíhala podle toho, brali jsme jen to nejlepší a nenenechali se tísnit časem ani jinými vnějšími okolnostmi.

Samozřejmě dominantní role i výkony obou pánů – pravých mistrů svého oboru – nelze zapomenout; dnes už si své dialogy o věčném ideálu, kráse a lásce doříkávají na jiné scéně, kde, jak věřím, nešťastné Quijoty nesužuje malost, závist ani nepochopení.

Je paradoxní (ale možná i zákonité), že tenhle snímek čekal na okamžik, kdy bude smět spatřit světlo světa, víc než šest let.
Jsem opravdu rád, že ta chvíle nadešla, i když mě naplňuje jistým zármutkem fakt, že se jí nedočkal ani jeden z protagonistů.

Básnické poselství Viktora Dyka se tak – kouzlem nechtěného – stává i posledním hereckým vzkazem pana Kemra pro ty, kteří chtějí naslouchat. (Tomáš Vondrovic, 1995)

Mluvené slovo na zvukových nosičích