Inscenace, které zaujaly III (1972, 2023)

Přidal: Přemek |

Září 14, 2005

Realizace Jiří Šrámek a Jarmila Bezděková. Zvuková režie Adolf Řípa. Střih a mixáž Jiří Bartoš. Sleeve-note Zdeněk Kaloč, 1972. Režie Zdeněk Kaloč (1), Miroslav Vildman (2) a František Miška (3).

Účinkují Stanislava Strobachová, Rudolf Chromek, Miroslav Středa, Ladislav Lakomý, Boleslav Roček, Leopold Franc, Libuše Geprtová, Jaroslav Dufek, Lenka Loubalová, Eva Miláčková, Jiří Štěpnička, Štěpán Bulejko, Svatopluk Beneš, František Němec, Jaroslav Raušer, Felix Le Breux, Jaroslava Adamová, Václav Postránecký, Libuše Švormová.

Nahráno v březnu – říjnu 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1972 (1 LP, 118 1220 G). Reedice 25. 8. 2023 (Supraphonline, VT 2110-2).

1. Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Montáž scén. Překlad Jaroslav Hulák. Dramatizace a režie Zdeněk Kaloč. Na housle hraje Jiří Najbert.
Osoby a obsazení: voiceband (Jana Benešová, Jana Hlaváčková, Karel Kabíček, Jarmila Lázničková, Arnoštka Mohelská, Boleslav Roček a Stanislava Strobachová), Darja Alexejevna (Stanislava Strobachová), Lebeděv (Rudolf Chromek), Ippolit (Miroslav Středa), Kníže L. N. Myškin (Ladislav Lakomý), Keller (Boleslav Roček), Ferdyščenko (Leopold Franc), Nastasja F. Baraškovová (Libuše Geprtová), Semjonič Rogožin (Jaroslav Dufek).
Z repertoáru Státního divadla v Brně.

2. Ferenc Molnár: Balada od kolotoče (Liliom)
Hra o 7 obrazech, scéna z 1. obrazu. Překlad Jaromír Tomeček. Úprava Gerik Císař. Režie Miroslav Vildman.
Osoby a obsazení: Máry (Lenka Loubalová), Julča (Eva Miláčková), Ondřej Závodský zvaný Liliom (Jiří Štěpnička).
Z repertoáru Divadla Vítězného února v Hradci Králové.

3. Peter Barnes: Čtrnáctý hrabě Gurney (Vládnoucí třída)
Komedie o 2 dílech; ukázky z 1. dílu. Překlad Ota Ornest. Režie František Miška.
Osoby a obsazení: Matthew Peake (Štěpán Bulejko), Daniel Tucker (Svatopluk Beneš), Dinsdale Gurney (František Němec), biskup Lamptnon (Jaroslav Raušer), baron Charles Gurney (Felix Le Breux), baronka Claire Gurneyová (Jaroslava Adamová), 14.hrabě Gurney (Václav Postránecký), Grace Shelleyová (Libuše Švormová).
Z repertoáru Městských divadel pražských.

Nahráno v březnu-říjnu 1972 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1972 (1 LP Su 118 1220 G).

Lit.: Kaloč, Zdeněk – Průša, Petr: „Inscenace, které zaujaly (III)“ (sleevenote). – Cit.: DOSTOJEVSKÉHO KNÍŽE MYŠKIN – filantrop tvořený zcela podle křesťanského ideálu: na urážky, ponižování a křivdu odpovídá laskavým úsměvem a pokorou; nepoznal ženu a fyzickému styku s ní se vyhýbá. Můžeme uvěřit v existenci takového člověka? Nevěří v ni ani spisovatel a zatíží ho duševní chorobou. Dokonale krásný idiot – paradox, který je výrazem rozpornosti Dostojevského myslitele a Dostojevského básníka…Dostojevský dochází k ohromujícímu poznání: jeho hrdina měl být prototypem dobra, ale stal se příčinou neštěstí druhých. Ideál se zbortil, neboť už od začátku stál na hliněných nohou. Dostojevskij ztroskotal, neboť – slovy Ejzenštejnovými – společenská filantropie nespočívá v lítosti, nýbrž v přetváření. Proč tedy s IDIOTEM na jeviště? Dostojevského ztroskotání je velkolepé a krásné. Podobá se o pokusu o sestrojení perpetua mobile, při němž byl objeven zákon o zachování energie. Výchozí hypotéza potvrzena nebyla, ale byl nalezen důkaz k jejímu vyvrácení. Umělecká pravda vítězí nad subjektivní názorovou doktrínou. Brněnská inscenace zkoumá rozhodující okamžiky, které vedly k tomuto výsledku: prostředkem tohoto zkoumání je „tušené psychodrama“…
DÍLO FERENCE MOLNÁRA (1878-1952), maďarského novináře, spisovatele a dramatika, je typické dítě složitých národnostních a politických poměrů Rakousko-Uherska. BALADA OD KOLOTOČE vypravuje o nešťastné lásce služtičky k perifernímu krasavci Zavockému, zvanému Liliom (tak se také původně hra jmenuje). Pod banální sentimentalitou příběhu se rozvíjí barvitý obraz tehdejší budapešťské periferie: kouzelný svět ohrad, hospůdek ve dvoře a pod platany, svět stísněných bytů a dřevěných bud, kde se tísnily dělnické rodiny. Společné rysy rakousko-uherských velkoměst dovolily přenést hru i postavy do Prahy. Hudba a písnička dotváří atmosféru prostředí, ale také apeluje a účinně promlouvá o lásce a bídě lidí z periferie…Inscenace Miroslava Vildmana přistupuje ke hře se značným nadhledem a její jednotlivé motivy uvádí do nových souvislostí. V novém uměleckém celku inspirovaném lidovými morytáty, jejich naivitou i hlubokým citovým obsahem, zazní Molnárova hra jako velké a přitažlivé podobenství o člověku. Všemi svými prostředky tlumočí krásný pocit, za který dobré umění bojuje už věky: závratně sladké je – žít.
DRAMATIK PETER BARNES je objev anglické divadelní kritiky let 1969-1970. Do té doby byl znám jako filmový kritik, scénárista a povídkář. Byl tak úspěšný, že se na dva roky finančně zabezpečil a mohl se pustit do práce na divadelní hře Čtrnáctý hrabě Gurney (původní název Vládnoucí třída). Dílo je označeno jako barokní komedie o dvou dílech…Hra vypravuje příběh dědice po zemřelém hraběti. Z otce udělala podivína úcta k tradicím, puritánství a aristokratická noblesnost. Syn – čtrnáctý hrabě Gurney – je rozpolcená osobnost; v první části hry hlásá ke zděšení „normálního“ ziskuchtivého příbuzenstva lásku a zase jen lásku a ztotožňuje se s Kristem a Bohem. V druhé části hry je domněle vyléčen – a jeho „zdravý“ egocentrismus ho žene do role vládce, tentokrát však ne Krista, ale Diktátora, zbabělého vraha a zrádce. V závěru hry se zcela zákonitě objevuje obraz fašismu. Peter Barnes nepovažuje svou hru za pouhý výpad proti britské aristokracii a třídním výsadám, nýbrž za jakýsi širší pohled na společnost jako celek. Na společnost, která uctívá vnější okázalost a pro kterou „jemnocit, láska a něžnost jsou abnormální odchylky“.

Mluvené slovo na zvukových nosičích