Já robot (1990)
Isaac Asimov. Čte Milan Neděla.
Načteno pro KTN v roce 1990 (6 MC).
Pozn.: Ve 40. letech 20. století publikoval Isaac Asimov v časopisech několik povídek o robotech. Tyto povídky měly velký čtenářský ohlas a tak byly vydány jako jedna kniha, která se stala jednou z těch opravdu klasických sci-fi publikací. Definuje zde tři zákony robotiky, okolo kterých se pak točí děj devíti povídek. Příběhy jsou zápisky z povídání novináře s robopsycholožkou Susan Calvinovou, která vypráví o historicky významných či zajímavých událostech z oblasti vývoje humanoidních robotů. První povídka je zasazena do období konce 90. let 20. století – o osmiletou holčičku se stará robot a ona si k němu vytvoří silné citové pouto. Matce se to vůbec nelíbí a tak nechá robota odvést, ale holčička to nese tak špatně, že její otec nakonec dohodne, aby se s robotem znova setkala.
V dalších povídkách již vystupují zaměstnanci Národní americké společnosti pro výrobu robotů – chudáci testeři robotů jsou vždycky někam posláni, aby vyřešili zapeklitý úkol. Na Merkuru se jim nevrátí robot, protože mu ve vyplnění úkolu brání nebezpečné prostředí, které by ho zničilo. Na sluneční kolektorové stanici transportující energii na Zemi se nový robot domnívá, že je nadřazen lidem a vůbec nevěří, že existuje nějaká Země – ostatní roboty nakazí svojí představou a vzniká robotické náboženství. Konflikt se vyhrotí a technici jsou odstaveni od ovládání stanice. Lidem na Zemi tak hrozí nebezpečí, pokud by se paprsek ochýlil od své dráhy. Vše zachrání robotovo náboženství, protože udržet paprsek ve správném místě je vyšší poslání…
V dalších povídkách se objevují vyvinutější roboti. Dochází k vynálezu mezihvězdného transportu (vynalezl to robotický mozek – a s testovacími techniky si pěkně zahrál na posmrtný život). Roboti se nesmí účastnit politiky a o jednom kandidátovi na starostu se proslýchá, že by to mohl být robot. Důkazem, že není robot je až jeho vystoupení, při kterém vrazí facku demonstrantovi, což vypovídá o tom, že může ublížit člověku a tudíž to není robot. Susan Calvinová však tuší, že to mohlo být trochu jinak – robot robotovi přeci ublížit může… V závěru již celou lidskou planetu ovládají robotické mozky. Řídí především ekonomiku a tak nedochází k přebytkům, ani k nedostatkům. Přesto dochází k lokálním výkyvům. Ty ale mají zajímavé vysvětlení sledující dlouhodobější záměr s existujícími odpůrci robotiky.
Povídky jsou něco na způsob zajímavých hlavolamů – jak obelstít techniku za daných podmínek. Není zde ani trochu negativních obav z nadvlády robotů. Problémy jsou řešeny ku prospěchu lidstva a vývoj jde optimisticky kupředu. (anotace)
Obsah:
[01] Robbie 48:15 -
[02] Hra na honěnou 43:06 -
[03] Rozum 45:14 -
[04] Chyť toho králíka 48:47 -
[05] Lhář 46:48 -
[06] Malý ztracený robot 1:07:55 -
[07] Únik 58:21 -
[08] Důkaz 1:03:47 -
[09] Konflikt nikoli nevyhnutelný 1:02:26.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
6 MC