Dvě nové audioknihy z Tympana na trhu
Mgr. Přemysl Hnilička
Audioknihy jsou populární především v německy a anglicky mluvících zemích. Prakticky každá zajímavá kniha se tam již dočkala své auditivní podoby. Knihy bývají načítávány většinou v nezkrácené podobě jedním čtecem; většinou to bývají buď význační herci filmu a divadla nebo herci rozhlasoví či přímo specializovaní na četby audioknih.
Bylo jen otázkou času, kdy tento fenomén dorazí i k nám. Měl tu dobré zázemí: již desítky let vydává Supraphon vlastní či rozhlasové četby, hry a seriály, v posledních dvou desetiletích se k němu přidal Radioservis (například vynikající Farma zvířat s Josefem Vinklářem) nebo AudioStory. Jako nejmladší vydavatelství se před nedávnem přihlásilo Tympanum.
Příběh „otců – zakladatelů“ zní spíše jako z románu: dva studenti architektury, ukracující si chvíle u rýsovacího prkna poslechem četeb, se rozhodli vytvořit si vlastní nakladatelství. Vystihli asi pravý moment a zajistili si kvalitní spolupracovníky, protože za tři roky jejich práce je tu několik desítek CD kompletů v přednesu vynikajících herců a hereček (Bořivoj Navrátil, Jiří Ornest, Igor Bareš a další).
V této recenzi bych se však chtěl věnovat pouze dvěma čteným knihám, které vyšly teprve před nedávnem: klasické detektivce Vražda Rogera Ackroyda od Agathy Christie a prvotině Michala Viewegha Báječná léta pod psa.
Detektivní příběh Hercula Poirota a doktora Shepparda natočil olomoucký rozhlasový režisér Michal Bureš s brněnským hercem Ladislavem Lakomým. Jejich spolupráce pro olomoucké studium je dlouhá a úspěšná, a tak není divu, že herec s tak náročným úkolem souhlasil. Na výsledku je ostatně jejich letitá souhra poznat: režisér nechává herci víceméně volný prostor a soustředí se na technické a dramaturgické detaily (které ovšem ve výsledku hrají velkou roli; některá – pro děj nutná – zaváhání v hlase postav totiž nelze nechat jen na – byť sebeschopnějším – herci).
Ladislav Lakomý se ujal své vypravěčské role bravurně: bez sebemenších problémů zvládá charakterizační proměny desítky postav, aniž by přešel do hlasové parodické machy. U postavy Hercula Poirota si nepomáhá francouzským přízvukem, nechává jej zaznít pouze na místech předepsaných autorkou; Poirotův hlas je pouze mírně vyšší než u ostatních mužských postav. S jemným hlasovým odstínem si Lakomý vystačí i u všech podezřelých.
Problémem nezkrácených četeb zůstane jednou provždy právě jejich nekrácenost. Každý trochu schopný dramaturg by vám při četbě Vraždy Rogera Ackroyda označil alespoň pět kapitol, které by bylo možné buď kompletně vystřihnout nebo alespoň zkrátit. Ostatně o touze vniknout do textu střihačskými nůžkami hovořil na křtu CD kompletu v brněnské Skleněné louce i sám režisér Bureš. Paradoxně jím zmíněná kapitola, v níž se případ probírá u partie mah-jongu, je právě tou výjimkou z pravidla. Dějově naprosto zbytečná část románu získává v hravém podání Ladislava Lakomého obrovské kouzlo, vypravěč se zde dostává do pozice jakéhosi self-dramatizátora, dokáže střídat postavy s obrovskou rychlostí a vytvořit tak v posluchači představu, jako by sledoval scénu z rozhlasové hry. K tomu všemu stačí ještě udržovat napětí i humor, předepsaný autorkou.
Ladislav Lakomý je svým výtečným hlasem přímo předurčen k četbám z knih, a tak můžeme jen doufat, že nezůstane u jedné detektivky, byť tak výtečně zpracované.
Lze-li u tohoto audiokompletu mluvit alespoň o nějakých vadách na kráse, zmiňme tedy ne příliš nápaditou hudební dramaturgii; stále se opakující motivy a především veristické používání zpěvu ptáků pokaždé, když jednající postavy vstoupí na terasu nebo do zahrady také příliš nepotěší.
I druhá načtená kniha – Báječná léta pod psa – se dá počítat mezi úspěchy mladého nakladatelství. Románové prvotiny Michala Viewegha se tentokrát ujali „pražští“: rozhlasová režisérka Hana Kofránková si k četbě přizvala Michala Pavlatu a věru vybrala dobře. Pavlata se v rámci žánru četeb na pokračování již dobře etabloval – je jen škoda, že v případě knihy Ivana Krause Číslo do nebe nedošlo k oficiálnímu vydání právě Pavlatovy interpretace, kterou vytvořil pro rozhlas a která předčila i zdařilou četbu autorskou.
Právě na Pavlatovo čtení Krausových zábavných povídek z nezábavných dob si posluchač vzpomene při poslechu nové audioknihy; Viewegh se svým literárním stylem v této knize Krausovu ironickému vidění světa přibližuje a Pavlata – snad i vědomě – tento souzvuk témat a stylů ještě podtrhuje: vychutnává si všechny humorné momenty, slovní špílce i pointy, zároveň však nechává dostatek prostoru i posluchači, nedoslovuje všechno.
Zdá se, že Tympanum ve své třetí sezóně již má alespoň dvě vlajkové lodě repertoáru. Přejme jim i sobě další takto úspěšné audioknihy.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Michal Pavlata byl úplně první, který načetl celou Krausovu knihu do vysílání četba na pokračování – rok 2000.
záznam by měl vyjít na CD, protože je to celá knížka. Autor sám sice také četl a to dvakrít z knížky ČÍSLO DO NEBE, ale jenom několik málo kapitol /studiová nahrávka vyšla na CD v režii a s hudbou Jana Jiráně – a druhé CD se stejným názvem je záznam z večera v divadle Viola s publikem, kdy čtou opět jen několik kapitol Ivan a Jan Krausovi./
eN.eM.