Rozhlasové seriály jsou na západě ‚trendy’

Přidal: Přemek |

Březen 30, 2006

Martin Karlík, citováno z webu RadioTV

Dramatická tvorba už dávno není v rozhlasovém éteru na výslunní posluchačského zájmu. Pryč jsou doby, kdy umělci z divadla (František Filipovský, Luděk Munzar, Karel Höger a další) natáčeli rozhlasové hry pod vedením takových režisérů jako byl Miloslav Disman nebo Jiří Horčička. Dávno zašlá je i sláva rozhlasového studia v Pardubicích, kam za dob jeho největšíí slávy jezdili i pražští herci. Rozhlas byl i důležitým působištěm literátů. Řada mladých talentů zkoušela zaslat své prvotiny právě do rozhlasu, z dnes známých osobností tak začínal mj. i bavič Petr Novotný.

Dnes už se příliš nového netočí. Je to asi tím, že soukromá rádia (až na výjimky) ještě nepřišla dramatické tvorbě na chuť. Ale doba, kdy budou hvězdy českého showbussinessu propůjčovat své hlasy rozhlasovým hrdinům a díky rozhlasové dramatické tvorbě budou vznikat nové hvězdy, snad ještě přijde, stejně jako přišla doba, kdy se roztrhl pytel s televizními seriály.

V Německu už na kouzlo seriálů rádia přišla. Nejedná se samozřejmě o takovou podobu rozhlasových her, jak je známe z Českého rozhlasu, ale o krátké vtipné scénky na pokračování. Dalo by se říct něco na způsob legendárního seriálu o rodině Tlučhořových v podání Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera, který se stále vysílá a už bylo natočeno přes 700 dílů.

Im Namen der Roses

Im Namen der Roses se jmenuje seriál, který si pro své posluchače připravila stanice Rock Antenne. Seriál je zároveň propojen se soutěží. Detektivní seriál má dvacet dílů a vysílal se od 12. září do 7. října. Každý všední den se objevil jeden nový díl. Premiéra byla vždy v ranním vysílán Frühschicht – Ranní směna mezi šestou a desátou, první repríza následovala během dopoledního vysílání Rock Kantine (10 – 13) a druhá během odpoledního vysílání Home Run (15 – 19). Stopáž jedné epizody je okolo čtyř minut.

Teď trochu nastíním děj. První díl začíná jedné deštivé noci v Augsburgu. Atmosféru dotvářejí ruchy domixované do textu vypravěče a dialogů hlavních postav. Kriminální vrchní rada Barnsteiner a komisař Eisprinzessin vycházejí z hospody a stěžují si na to, že jejich oblíbená skupina Guns’n’Roses už dlouho nevydala žádné album. Když v tom zazvoní Barnsteinerovi mobil. Ozve se manažer jednoho nejmenovaného vydavatelství, který mu oznámí, že v Kalifornii byl ukraden pásek s připravovaným novým albem Guns’n’Roses. Barnsteiner a Eisprinzessin proto odjíždějí do Kalifornie a vyšetřují proč se pásek s albem Chinese Democracy ztratil. Pásek se totiž záhadně ztrácí každý rok, když skupina ohlásí vydání tohoto alba. Než se vyšetřovatelé dozvědí, jak to všechno bylo, poznají vůdce sekty doktora Guggerleho, zahradníka Josta, dostanou se do nebezpečného podsvětí Augsburgu a nakonec se dostanou až do Kalifornie, kde narazí na plážovou blonďatou sexy krásku Bini-Bikini. Zatímco v britských detektivkách je řeč o Scotland Yardu v seriálu na Rock Antenne vyšetřuje Rockland Yard.

Role Bini-Bikini se ujala moderátorka Sabine Altena. Ranní moderátor Barny hraje radu Barnsteinera a jeho kolega Christian Lisch vyšetřuje jako komisař Eisprinzessin. I v některých dalších vedlejších rolích vystupují moderátoři rádia Rock Antenne. Tým tvůrců tvoří lidé z rádia. Produkce se například ujal ranní moderátor Chrisitian Lisch, který má ostatně na starosti v rádiu celou produkci. Autory jsou Uli Reisch a Hartmut Grawe.

Celý seriál se promuje nejen ve vysílání ale i off-airově ho podporuje řada reklam v tištěných médiích, letáky a plakáty. Printová reklama, jak píše server Radioszene.de, vyšla například v programových časopisech Gong nebo Bild & Funk, případně v různých kulturních tipech. Na stránkách internetového obchodu s cédéčky a dalšími médii bol.de se navíc objevily bannery. Právě bol.de věnoval denní ceny pro vítěze soutěže, která je se seriálem spojena. Na závěr každého dílu totiž zazní otázka, díky které se posluchači sami stanou detektivy. Svá řešení můžou posílat mailem nebo telefonovat. Právě od internetového obchodu bol.de dostanou výherci ceny. Hlavní cenou pak je role v komparsu při natáčení nového kriminálního seriálu televize Sat1.

Talk in the City

Už název dává tušit jistou spojitost se seriálem Sex And The City (Sex ve městě). A tato podoba není náhodná. Ve skutečnosti se jedná o jakési volné pokračování nebo o seriál inspirovaný svojí televizní předlohou. Hrdinky Talk in the City se jmenují stejně jako dívky z televizního Sexu ve městě Carrie, Miranda, Charlotte a Samantha. Hlasy jim propůjčily dabérky, které nadabovaly německou verzi seriálu. Na rozhlasovém zpracování se dokonce podílí i autor německých synchronů Theo Dopheide.
I svým obsahem je rozhlasová podoba seriálu podobná té televizní. Rádia, která tento seriál přinášejí, používají jako takový tahák na posluchače právě to, že nabízejí pokračování tolik oblíbeného televizního seriálu. Každý týden přichází jeden nový díl a Talk in the City se vysílá hned na několika stanicích najednou, aby se tlachání o mužích a sexu, které mezi sebou hrdinky vedou, dostalo k posluchačům v různých regionech. Premiéra je vždy v pátek, ale časy vysílání se různí. Například Radio Saw pouští Talk in the City v 13.40, Radio Ton ve 11.45, rs2 v 10.30 a na Radiu Salü běží nový díl už v 9.21, Jeden čas dokonce existovala i možnost si už odvysílané díly stáhnout ze stránek sponzora pořadu, kterým je čokoláda Dove. Nyní jsou starší díly k dostání na cd.

Obsahem se jedná o krátké rozhovory hlavních protagonistek seriálu. Ty spolu sedí v restauraci nebo kavárně (ruch na pozadí) a sdělují si nějaké poznatky. V podstatě tak i svým způsobem nahrazují moderátorský vstup s nějakou zajímavostí z internetu. Například řeší problém, že po smskování člověk hloupne. Kdo smskuje hodně, klesne mu IQ přechodně o deset bodů, říká jedna. Další ze čtveřice hlavních protagonistek pak v rozhovoru zmíní výsledky statistiky, že 22 procent němců vezme telefon i když jim zazvoní během sexu, zatímco v Itálii je to jen sedm procent. Na to pak přijde pár zážitků ze sexuálního života, “dobré rady“ do života a je konec. Další díl přijde opět v pátek.

Stopáž jednoho dílu je včetně úvodní a koncové znělky minuta a půl. Na začátku je uvedeno jméno sponzora, který pořad přináší ve spolupráci s rádiem. Stejně je tomu i nakonec, kde je už i slogan stanice a sponzora (výrobce sladkostí) a odhlášení s upozorněním na další díl opět za týden a s uvedením jména stanice. O tom, že seriál vysílají i kolegové v jiných regionech a že se jedná o jakousi koprodukci, tu zmínka není. Ostatně ohlášení, které například u veřejnoprávního rozhlasu nahrazuje titulky v televizi, se zde nepoužívá.

Havárie srdcí

Havarie der Hezen – Havárie srdcí. To je první radionovela v Hamburgu. Přišel s ní veřejnoprávní severoněmecký rozhlas NDR. Podtitul tohoto seriálu zní Láska a intriky na NDR 90,3. Oproti komerčním rádiím, které většinu vysílají nekonečné rozhlasové seriály, si veřejnoprávní instituce připravila pro posluchače jen dvoutýdenní seriál. První díl se vysílal v pondělí 17. října v 8.20. Po dva týdny běžel každý všední den v ten samý čas. Premiéra tedy ráno, repríza vždy v 17.40. Vyvrcholení se posluchači dočkali v sobotu 29. října ráno, kdy se i přesto že nebyl všední den, vysílal poslední díl.
A o čem seriál vypráví? Tanja Kurzmüller je nadějná dcerka z dobré rodiny. Po nehodě plachetnice na Labi ji zachrání dělník z loděnice Thomas Godecke. Ona se do něj šíleně zamiluje, on do ní taky, ale rodina Tanji je proti a snaží se všemi možnými prostředky jejich štěstí zničit, protože už pro ní má naplánovaný jiný život. Macecha Tanji spřádá intriky. Jistým tajemným prvkem jsou hlasy, které Tanja často slýchá.

Jak těžký byl boj Tanji o její štěstí vylíčili posluchačům autoři seriálu v celkem jedenácti epizodách. Místo moderátorů stanice tady hráli herci, které posluchači-diváci znají rovněž z televize, často i z komerční. Ani veřejnoprávní rozhlas se samozřejmě nebrání určitým komerčním prvkům, jakým jsou například soutěže. Ke každému dílu se pojila nějaká otázka. Každý den vyhrál jeden z těch, kdo správně odpověděl, romantickou večeři při svíčkách v hotelu Čtvero ročních období v Hamburgu. A ze všech zúčastněných se pak losovala hlavní cena, kterou byl týdenní pobyt v Paříži.

Neuvěřitelné příhody

Rádio se díky zavádění seriálů začíná tak trochu podobat televizi. Je pravdou, že tvůrci některých rozhlasových seriálů se vlastně s televizí svezou, aniž by sami něco tvořili a nebo nějaký nápad od kolegů z televize okopírují. Možná si ještě vzpomenete na pořad Věřte, nevěřte v zahraničí uváděný pod názvem X-Faktor, který u nás vysílala televize Prima. Diváci v každém díle shlédli pět neuvěřitelných příběhů. Každá scéna končila otázkou, zda je tato událost pravdivá nebo ne. To je rozdíl například oproti pořadu Setkání s tajemnem, který jako původní tvorbu ve svých počátcích vysílala TV Nova, která uváděla jen pravdivé příhody. Jestli historka ve Věřte, nevěřte byla nebo nebyla pravdivá, se diváci dozvěděli po skončení pořadu. Tento nápad v roce 2001 převedly do rozhlasové podoby německé společnosti Pro Studio GmbH a TW-Marketing. Autoři projektu Neuvěřitelné příhody na svých stránkách www.unglaubliche-geschichten.de přiznávají, že se inspirovali v televizi takovými seriály a pořady jako jsou Akta X, X-Faktor, Millenium a další, které přitahovaly diváky.

Pro Studio GmbH a TW-Marketing rádiím nabídli následující produkt. Jednak vlastní rozhlasový pořad. Jednalo se o minutu a patnáct až třicet sekund dlouhé díly cyklu neuvěřitelných příhod. Vypravěč, případně dva vypravěči, odvyprávěli krátký mystický příběh. Na začátku samozřejmě nechyběla znělka se jménem stanice, která si produkt objednala. Stejně jako znělka na začátku a na konci tak i podkres pod mluveným slovem byl dramatický a dotvářel téměř hororovou atmosféru. V závěrečném jinglu byla posluchačům položena otázka, zda je tato historka pravdivá nebo ne. Stanice tak mohla na seriál, nebo rubriku chcete-li, navázat soutěží.

Další součástí produktu jsou i předtočené anonce na tento seriál a také psané tzv. košilky pro moderátory, kteří budou tento formát anoncovat nebo přímo pouštět. Dvacet epizod nabízí producenti společně s anoncemi na jednom CD, které každý měsíc pošlou klientovi.

Na ukázku jedna taková neuvěřitelná příhoda, která se opravdu stala. Pojednává o největší cestovní lodi na světě, která se v dubnu 1898 vydává na svoji první cestu. Než ale dorazí na druhou stranu oceánu, narazí na ledovec a potopí se. Spousta lidí najde v chladných vodách Atlantiku smrt. Loď se jmenuje Titan a vymyslel si jí, stejně jako celý tento příběh spisovatel Morgan Robertson. Jeho román se ale postaral o pořádné pozdvižení teprve až čtrnáct let po svém vydání, kdy se událost, kterou popisuje opravdu stala. Dokonce k ní došlo i ve stejný měsíc (v dubnu) a přibližně na stejném místě. Jen jméno lodi bylo trochu jiné. Ta loď se ve skutečnosti jmenovala Titanic.

Travestita Bäppi

Se svým vlastním seriálem a to hned komediálním přišlo i nové rádio, které začalo vysílat pro oblastí Porýní a okolí řeky Mohan Main FM. Hlavním představitelem v tomto novém pikantním programovém prvku, který má vysílání pořádně okořenit, je travestita Thomas Bäppler přezdívaný Bäppi La Belle. Nejedná se ale o klasickou dramatickou tvorbu nýbrž o rozhovory moderátorky Dagmar Klieme s travestitou Thomasem Bäpplerem. Název seriál je tak trochu nadnesený. Bäppi vypráví svým osobitým ironickým stylem své příhody o setkáních s prominenty z regionu Porýní a okolí řeky Mohan. Thomas Bäppler si regionální celebrity dobírá vždy v úterý a v pátek v ranní show Aufgeweckt Dagmar Klieme, která běží od šesti do devíti hodin.

Nováček v éteru Radio Main o sobě ale dává vůbec vědět. V září a říjnu vylosoval mezi svými věrnými posluchači celkem 350 posluchačů, kteří dostali nálepku rádia a poukaz na nákup zboží v hodnotě padesáti euro v Hessencentru ve Frankfurtu. Kdo si nálepku nalepil na zadní sklo svého auta, mohl být 31. října vylosován ještě jednou. Tentokrát už šlo o skútr.

11. 4. 2005.

Názory a komentáře