Otevřený dopis panu Tůmovi aneb Apologie Radioservisu

Přidal: Přemek |

Červenec 20, 2010

Mgr. Přemysl Hnilička

Velkého překvapení se dočkali čtenáři Lidových novin. Dozvěděli se, že vydavatelství Radioservis je vlastně spolek hyen, které jsou ochotny týt ze smrti, dokonce ze smrti Jana Palacha! Sděloval to již titulek: „Chtějí vydělat na mé nahrávce s umírajícím Palachem!“ Titulek i samotný článek vyvolal jen hořký úsměv.

Nechceme se tu věnovat autorskoprávním nárokům páně Tůmovým. Nebudeme ani komentovat morální stránku jeho požadavků. To už za nás udělala redaktorka Jana Machalická v článku „Rozhovor s umírajícím za peníze?“ (v závěru článku zveřejňujeme několik úryvků z jejího článku). Jde nám teď o absurdní obvinění Marka Janáče a Radioservisu. Jestli si totiž pan Tůma myslí, že na projektu „Srpen 1968″ se dá zbohatnout, žije asi v jiné realitě. Měl by se spíš zamyslet nad tím, jakou práci projekt dal a jak vzácné materiály byly na jednom jediném CDmp3 shromážděny. Janáčův „Srpen 1968″ je zatím nejlepší dokument, který na toto téma vznikl – ale rozhodně se na něm nedá zbohatnout. Ostatně Radioservis nedělá celou svou historii nic jiného, než že zpřístupňuje svým zákazníkům nahrávky, které by jinak – právě pro svou nekomerčnost – nespatřily světlo vydavatelského světa.

EDIT 27. 7. 2010: Možná je problém v tom, že zatímco TV dokument uveřejnil z nahrávky pana Tůmy pouze ukázky, CD nahrávku prezentuje v nezkrácené verzi, z níž jasně vyplývá, jakým způsobem s Janem Palachem jednali on i paní doktorka – a za jakým účelem…

Úryvky z článku Jany Machalické:

Nosič s lapidárním názvem Srpen 1968, který Radioservis jako vydavatelství Českého rozhlasu připravilo, je unikát svého druhu, nabízí pohled na léta od zrodu pražského jara až po začátek normalizace. Výběr zvukových dokumentů je kvalitní, především se zřetelem na výpovědní hodnotu. To se na první pohled jeví jako samozřejmost, ale probrat se archivem ČRo tak, aby se z detailů zrodil celistvý obraz dramatického dění se všemi zvraty, bylo velmi náročné. Autorem toho schopným je dokumentarista Marek Janáč, jenž také dal dohromady i nahrávky fonoamatérů, kteří nahrávali to, k čemu se dostali. (…) Předmětem žaloby na Radioservis je záznam rozhovoru zařazený na toto CD. Pochází z archivu ČRo a jde o rozhovor, který psycholožka Zdeňka Kmuníčková pořídila na klinice plastické chirurgie v Legerově ulici s Janem Palachem, těsně než zemřel. Podle žaloby se za autory rozhovoru prohlašují zmíněná lékařka a tehdejší kameraman Československé televize Vladimír Tůma. (…)

Třebaže obsah rozhovoru není předmětem žaloby, je nutné připomenout, že i po létech působí velmi tísnivě. Umírající mladík odpovídá z posledních sil, statečně trvá na svém, a byť mluví těžce, formuluje přesně svůj cíl. Otázky jsou až dotěrné a zjevně účelové, nemají uklidnit mladíka na smrtelné posteli, mají se dozvědět – „kolik má být dalších „pochodní“, s kým se dohodli, má smysl takhle trpět, kdy to udělá další? Třeba už to nikdo nepřežije, všichni umřou…“

Produkční Radioservisu Bohdana Pfannová to, že se Tůma s Kmuníčkovou prohlašují autory nahrávky, považuje za absurdní. „Nešlo o žádnou soukromou iniciativu vlasteneckých nadšenců, pochopitelně oni ani nemohou doložit okolnosti vzniku tohoto záznamu. (…)“

Podle Pfannové i z dokumentů žaloby jasně vyplývá, že část inkriminovaného záznamu byla zjevně pořízena na základě podnětu VB, tedy orgánu veřejné moci a jedné z bezpečnostních složek bývalé ČSSR. (…) „Kdyby šlo jen peníze, které po nás žalující strana chce, ale oni si přejí, aby se veškerý náklad CD zničil. Prostě chtějí kontrolovat jakékoliv užití tohoto záznamu, ale žádné právo k tomu nemají. Naopak jejich účast je přinejmenším podivná a vůbec není jasné, komu náleží odpovědnost za pořízení této nahrávky, pro jakou osobu či subjekt vznikla. To, že se televize s panem Tůmou jako se svým bývalým zaměstnancem finančně vyrovnala, nic pro nás neřeší. Zůstali jsme v tom sami, ale nevzdáme se,“ dodává produkční.

Vyjádření Vladimíra Tůmy:

V roce 1989 jsem udělal pořad Tvá oběť nebyla marná a tam vystupoval i pan Príkazský, který mi pak volal, jestli bych rozhovor nepůjčil. Půjčil jsem ho s tím, že ho pak vrátí. Nikdy ho rozhlas nevrátil a takhle se objevil v jeho archivu. Chci, aby se to zničilo, nelze, aby někdo vydělával na tom, co není jeho výtvor. Já jsem ho všem vždy dal zadarmo. (!!!)

Názory a komentáře