Na dotek Petra Viziny – Tereza Stejskalová (2020)
Připravil Petr Vizina. Hostem je kurátorka a teoretička umění Tereza Stejskalová.
Natočeno 2020. Webová premiéra 19. 8. 2020 (Aktuálně.cz, ).
Lit.: Vizina, Petr: Podcast Petra Viziny: Umění nás učí strpět názory druhého, říká Stejskalová. In web Aktuálně.cz, 19. 8. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: S kurátorkou Terezou Stejskalovou o bývalých „kulturácích“, frustraci z výstavních institucí nebo o tom, jak je někdy důležité neplatit vstupné.
Výstava organizovaná iniciativou Tranzit.cz se koná souběžně na pěti místech metropole: v prostorách Pražské tržnice, v Galerii hlavního města Prahy, v hotelu Panorama, na piazzettě u obchodního centra DBK na Pankráci a v podchodu u holešovického nádraží.
Akce hostí díla 45 autorů – jednotlivců i kolektivů. K nejvýraznějším patří islandský multimediální umělec Ragnar Kjartansson, jihoafrická filmařka a fotografka Candice Breitzová nebo interdisciplinární polský tvůrce Karol Radziszewski.
Setkání se současným uměním nemusí být vždy příjemným nebo povznášejícím zážitkem, varuje teoretička umění a kurátorka Tereza Stejskalová, která bienále připravila s kolegou Vítem Havránkem.
„Pokud má být veřejný prostor stále demokratický, člověk v něm je konfrontován s různými životními zkušenostmi, postoji a názory. Nemusíte s nimi vždy souznít, dokonce vám mohou být nepříjemné,“ uvažuje kurátorka s tím, že jsme v posledních letech vlivem sociálních sítí a názorových „bublin“ stále méně vystavováni zkušenostem lidí z jiného sociálního prostředí.
„Je důležité, abyste jako občan měl zkušenost s někým, kdo vidí věci jinak. Různorodost a také dostupnost kultury je pro nás důležitá. Proto nám jde o to, aby byl vstup na bienále zdarma a bezbariérový,“ vysvětluje Stejskalová.
Kromě setkání s jinakostí může být současné umění i komentářem k nedávné historii a změnám, jež přinesla. Na piazzettě u obchodního centra DBK tak vznikl projekt česko-norských tvůrců Isabely Grosseové a Jespera Alvaera, jehož výchozím bodem je velká skleněná stéla od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Plastika, která na tomto místě kdysi stávala coby součást architektonického řešení, byla zničena. Grosseová s Alvaerem ji teď nahradili replikou vyrobenou podle hmatových vzpomínek lidí, kteří si zmizelý objekt ještě pamatují jako součást veřejného prostoru.
Konfrontace s nedávnou historií se rovněž měla odehrávat v prostorách 20 let chátrajícího kulturního domu Eden v pražských Vršovicích. „Chtěli jsme bývalý ‚kulturák‘ s krásnými interiéry využít. Obrátit pozornost k funkci těchto zařízení a k otázce, co je dnes nahradilo,“ říká Stejskalová. Pořadatelům se ale nakonec nepodařilo jednání s městskou částí dovést k úspěšnému konci.
Tématem Terezy Stejskalové je rovněž povaha kulturních institucí. Ráda by je motivovala, aby opustily zaběhané způsoby a při přípravě expozic se spíše inspirovaly samotnými uměleckými díly. „Nejsem typ člověka, který by věřil, že umění je nejdůležitější věc na světě, obětuji mu život a je mi jedno, co se v provozu výstavních institucí odehrává,“ vysvětluje kurátorka například své nedávné výhrady k fungování pražské Národní galerie. „Pokud bych nevěřila, že se prostředí uměleckých institucí dá změnit, odejdu.“ (…)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku