Vlnění (2008)
Zbyněk Šiška. Listování v poezii olomouckého vysokoškolského pedagoga a lexikologa. Připravil a komentáři doprovodil Igor Fic. Účinkuje Alfred Strejček. Režie Ivan Chrz.
Natočeno 2008 (13 min.). Premiéra 28. 6. 2008 na stanici ČRo 3 – Vltava v pořadu Svět poezie.
Lit.: Fic Igor: Poezie jako říční vlny. In web ČRo 26. 6. 2008 (anotace). – Cit.: Básník Zbyněk Šiška (1930) není – s výjimkou generací jeho studentů a okruhu blízkých přátel – čtenářské veřejnosti příliš znám. Pravděpodobně si jeho jméno vybaví odborníci z oblasti lexikologie. Šiškovu básnickou tvorbu nyní představí vltavský Svět poezie.
Zbyněk Šiška se narodil v Malenovicích na Zlínsku jako syn baťovského dělníka a dělnice. Vysokoškolská studia na olomoucké Filozofické fakultě UP mu přinesla setkání s Oldřichem Králíkem, který se stal zároveň jeho prvním kritikem. Zaujaly jej semináře z estetiky vedené Bohumilem Markalousem, jinak spisovatelem Jaromírem Johnem.
Zbyněk Šiška dlouhá léta upřednostňoval profesní orientaci lexikologa. Téměř až do samotného konce univerzitního působení v Olomouci byly jeho verše známy výhradně z novoročenek výtvarně zpracovaných jeho přáteli malíři a výtvarníky. Teprve v posledních letech vydal několik básnických sbírek a tím odhalil podstatnou část svého díla, které bylo do té doby smlčené. Nikoli však zapřené. Šiškovu básnickou tvorbu lze chápat jako deklarovanou symbiózu hluboce zakořeněného vztahu k původu, potažmo k významovému růstu slova a vnímání přírodní rozmanitosti.
Sám básník o tom říká: “Poezie je skutečně myšlení v obrazech. A jak vznikají mé básně? Jako říční vlny. Některé se zrodí najednou – nebo, vyjádřeno přesněji – jakoby najednou, a jiným to trvá dlouho. Dlouho si je přeříkávám a ohlazuji jako křemen.”
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Premiéra 28. 6. 2008 na stanici ČRo 3 – Vltava v pořadu Svět poezie.
Lit.: Fic Igor: Poezie jako říční vlny. In web ČRo 26. 6. 2008 (anotace). – Cit.: Básník Zbyněk Šiška (1930) není – s výjimkou generací jeho studentů a okruhu blízkých přátel – čtenářské veřejnosti příliš znám. Pravděpodobně si jeho jméno vybaví odborníci z oblasti lexikologie. Šiškovu básnickou tvorbu nyní představí vltavský Svět poezie.
Zbyněk Šiška se narodil v Malenovicích na Zlínsku jako syn baťovského dělníka a dělnice. Vysokoškolská studia na olomoucké Filozofické fakultě UP mu přinesla setkání s Oldřichem Králíkem, který se stal zároveň jeho prvním kritikem. Zaujaly jej semináře z estetiky vedené Bohumilem Markalousem, jinak spisovatelem Jaromírem Johnem.
Zbyněk Šiška dlouhá léta upřednostňoval profesní orientaci lexikologa. Téměř až do samotného konce univerzitního působení v Olomouci byly jeho verše známy výhradně z novoročenek výtvarně zpracovaných jeho přáteli malíři a výtvarníky. Teprve v posledních letech vydal několik básnických sbírek a tím odhalil podstatnou část svého díla, které bylo do té doby smlčené. Nikoli však zapřené. Šiškovu básnickou tvorbu lze chápat jako deklarovanou symbiózu hluboce zakořeněného vztahu k původu, potažmo k významovému růstu slova a vnímání přírodní rozmanitosti.
Sám básník o tom říká: „Poezie je skutečně myšlení v obrazech. A jak vznikají mé básně? Jako říční vlny. Některé se zrodí najednou – nebo, vyjádřeno přesněji – jakoby najednou, a jiným to trvá dlouho. Dlouho si je přeříkávám a ohlazuji jako křemen.“