Návrat anakondy (2008)

Přidal: Přemek |

Červen 2, 2008

Horacio Quiroga. Povídka uruguayského spisovatele. Překlad Jiří Rausch. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Aleš Procházka.

Natočeno 2008. Premiéra 7. 6. 2008 (47 min.). Repríza 15. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou; Repríza 21. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 6.00 h.).

Lit.: Turek, Petr: Horacio Quiroga: Návrat Anakondy. In web ČRo 3 Vltava, 15. září 2019 (článek). – Cit.: Souboj destruktivního člověka s pralesem je jedním z ústředních témat tvorby uruguayského spisovatele, který je u nás známý jako autor Pohádek z pralesa a výboru Návrat anakondy. Titulní povídku poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Uruguayský básník, prozaik a dramatik Horacio Quiroga (1878–1937) je znám jako zakladatel moderní hispanoamerické povídky. Muž mnoha zaměstnání (novinář, středoškolský profesor, fotograf, filmař, diplomat a farmář) zažil v roce 1903 rozhodující událost pro svůj další život: jako fotograf vědecké expedice tehdy navštívil zříceniny jezuitské redukce San Ignacio v provincii Misiones na sv. Argentiny. Tento první kontakt s divokou přírodou na rozhraní pampy a pralesa ho silně ovlivnil. Vrátil se sice do hlavního města, kde působil jako profesor a účastnil se literárního dění, ale na Misiones nezapomněl. Za zděděné peníze zakoupil roku 1906 pozemek u San Ignacia a řadu let se zde pokoušel vybudovat prosperující hospodářství. Zároveň nepřestával psát. Když se roku 1917 po sebevraždě ženy vrátil do Buenos Aires, byl již uznávaným spisovatelem.

Quirogovy počátky jsou spjaty s literárními vlivy přelomu 19. a 20. století, spisovatele ovlivňuje modernismus, dekadence, ale i starší vzor E. A. Poea, autor vstřebává podněty od francouzských a ruských realistů a naturalistů. Stopy cizích vlivů však postupně ustupují a Quirogův styl nabývá na originalitě. Po dlouhém období, kdy publikoval povídky časopisecky, přichází roku 1917 první knižní výběr Povídky o lásce, smrti a šílenství, který mu získal pověst vynikajícího povídkáře. Část textů jsou příběhy „s tajemstvím“, které nesou stopy romanticko-modernistické poetiky, situované do města a tíhnoucí k fantasknu, k druhému okruhu patří realisticko-naturalisticky laděné příběhy z pralesa s autobiografickými prvky. Oba okruhy spojuje téma smrti, především smrti tragické, kterou autor důvěrně znal. Povídkám je společná i výrazová úspornost, dramatická zkratka a působivé zakončení.

Quirogovy nejlepší texty prokazují, že jeho povídková tvorba vstřebala dobové podněty a zároveň svou dobu přesáhla. Otevřela cestu jednak laplatské fantastické povídce, jednak proudu regionální prózy. Quirogova tvorba představuje důležitý mezník ve vývoji latinskoamerické povídky a svým významem překročila hranice autorova kontinentu. Titulní povídka výboru vydaného česky roku 1978 je apoteózou jihoamerického pralesa i mocných řek, a také důvěrným přiblížením tamní fauny a flóry. Metafora oprávněnosti zápolení zvířecího světa s člověkem, při němž bohužel vítězí útočící a destruktivní člověk, ač je paradoxně „lidskost“ u tamního vůdce zvířat – obrovské anakondy. Povídka s básnickými valéry a přírodními impresemi personifikuje chováním i vzájemnou řečí zvířecí obyvatele pralesa, již se semknou kolem anakondy k zápasu s krutým suchem, ohrožujícím jejich životy.

Povídky