Pistolník (19??, 2005, 2010)

Přidal: Přemek |

Srpen 4, 2008

František Nepil. Vybral a sestavil Pavel Procházka. Spolupráce na titulu Světlana Popovičová, Blanka Špalková a Český rozhlas Hradec Králové.

Čte František Nepil.

Z nahrávek rozhlasových pořadů Na nedělní vlně Prahy, Letokruhy kraje a Dobré jitro z Prahy. Vydal Radioservis v roce 2005 (1 CD, CR 0319-2 801, 57:33). Reedice Radioservis (?) 31. 8. 2010 v edici Českého rozhlasu č. 30 (1 CD).

Obsah: 1. Pistolník, 2. Ochutnávka zvěřiny, 3. O cestování, 4. Můj největší trapas, 5. František Nepil a chalupa, 6. Libovice, 7. Kacanovy, 8. Českomoravská vysočina, 9. Zbudovská blata, 10. Vysoké Tatry, 11. Sny a vzpomínky,12. Příbram.

Pozn.: Úsměvná vyprávění o mužské statečnosti, cestování do dalekých krajů a návratech domů, o všem, co je možné nalézt na talíři, o betonování zahrady, o matce jabloní, o žebrajících tatranských medvědech nebo tom, jak se dá ztratit dítě – to vše v neopakovatelném podání spisovatele Františka Nepila. (anotace)

Lit.: Tamchyna, Robert: František, řečený Vypravěč. In Týdeník Rozhlas 7/2015 (recenze). – Cit.: „Kdybych měl říct, čím František je, řekl bych, že vypravěčem. A to je vzácné. To je, řekl bych, čím dál tím vzácnější, protože vypravěčů ubývá. A vypravěčů ubývá po celém světě proto, že mizí posluchači. Ono totiž vyprávět je těžké. Skoro tak těžké jako naslouchat…“ Tak o svém příteli v úvodu knihy Dobré aještě lepší jitro píše a přemýšlí Miroslav Horníček. A jeho slova jako by dnes měla ještě větší váhu než před lety. Vypravěčů – v tom pravém a původním slova smyslu – ubývá, zatímco bavičů od doby ranních fejetonů Františka Nepila znatelně přibylo.

Není tedy divu, že v Radiotéce, e-shopu Českého rozhlasu, patří nahrávky s nezaměnitelným měkkým Nepilovým hlasem k nejvyhledávanějším. A díky rozhlasovému archivu zde zájemci najdou i skutečné nepilovské unikáty! Intimní zpověď oblíbeného spisovatele nabízí v rozhovoru s Vlado Príkazským Nepilův Soukromý dotazník, reportáž z návštěvy Dany a Emila Zátopkových na chalupě u Zdeny a Františka Nepilových – Zátopkovi u Nepila – na jaře roku 1988 zaznamenal a později pro vysílání připravil Karel Tejkal. A stejný autorský rukopis doprovází také jeden z dílů rozhlasového cyklu Naše století: František Nepil v Dobrém jitru, kde Karel Tejkal ve zkratce za pomoci dochovaných ukázek připomíná poslední rozhlasové vysílání Františka Nepila a zároveň ve vzpomínkách spolupracovníků jednou provždy zaznamenal pohled do zákulisí tehdejšího čtyřhodinového ranního bloku na stanici Praha.

„I kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Těmito slovy přivítal František Nepil čtenáře a posluchače nejen nad stránkami knihy Střevíce z lýčí, ale i v tříhodinové rozhlasové nahrávce, která je vlastně audioknihou z časů, kdy se tak četbě na pokračování ještě neříkalo.

V kategorii mluveného slova našeho e-shopu najdete i starší CD Pistolník sestavené z dalších rozhlasových vyprávěnek Františka Nepila plné úsměvných příběhů ze života o mužské statečnosti, cestování do dalekých krajů a návratech domů, o všem, co je možné nalézt na talíři, o betonování zahrady, 0 matce jabloní, o žebrajících tatranských medvědech nebo o tom, jak lze ztratit dítě. A pokud byste si snad chtěli dopřát vánoční atmosféru kdykoliv během roku, jistě vám k tomu pomohou alba Vánoce a předvánoce nebo Písničky u kamen. Protože od chvíle, kdy František Nepil poprvé na rozhlasových vlnách vzpomínal na Vánoce svého dětství, od toho okamžiku v Čechách 1 na Moravě platí, že jeho rady, jak strojit vánočkonstrukci ní stromeček nebo rozbalovat dárky, patří v mnoha rodinách ke sváteční náladě na konci roku stejně neodmyslitelně jako koledy nebo zasněžené obrázky Josefa Lady.

V Radiotéce Českého rozhlasu se ve zvukových záznamech zastavil čas, František Nepil nám proto vlastně nikdy nezestárne. A když slyším jeho mazlivé přání „dobrého a ještě lepšího jitra“, které už dávno zlidovělo, ani se mi věřit nechce, že letos osmého září uplyne už dlouhých dvacet let od chvíle, kdy nás tak náhle opustil.