Brambora byla pomeranč mého dětství (2002)

„Život je přesně takový, jako chceš, jen když nic nechceš“. Úryvek z postmoderního románu, který se odehrává v 70. letech v Československé socialistické republice. Jeho hlavním hrdinou je dvouhlavý chlapec Piolin, žijící na pražském předměstí.

Premiéra 22. 9. 2002

Michal Bureš, Petr Hanuška k uvedení napsali :
Prozaik Bohuslav Vaněk-Úvalský napsal román, který se zřejmě zařadil mezi letošní prozaické bestsellery. Své možné čtenáře jistě zaujal již ve chvíli, když ho spatřili na knihkupeckých pultech. A to jednak svým názvem: Brambora byla pomeranč mého dětství, a jednak obálkou, na níž jsou různými typy písmen uvedena rozličná jména či hesla, jako Kabrhelová – splníme – nedáme – přestavba – práskač – dočasně – Colotka – mír či komunismus.
O textu samotném autor na obálce knihy napsal: „Sedmdesátá léta. Chromy nárazníků a modré nebe. Transparenty a hesla. Zaříznuté naděje a arokola. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Předstírané nadšení. Zákazy. Automat Koruna a diktatura proletariátu. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A někde v tom oparu, uprostřed vikslajvantového štěstí a raket jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého Piolina. V časech, které teprve přijdou, se stane posledním prezidentem sjednocené Evropy. Toto je příběh jeho dětství, prožitého ve zmatené době.“
O ději více prozrazovat o ději nebudu, jen bych ještě jednou připomněl, že Piolinův osud přibližuje jedna z jeho dvou hlav. To jen pro pořádek a pro porozumění.
No a pokud byste přece jen chtěli nějakou bližší informaci o jeho tvůrci, pak vězte, že Bohuslav Vaněk-Úvalský se narodil r. 1970 v Praze, dnes žije v Nuslích a vlastní Krásné nakladatelství, vydávající poesii.
Sám napsal ještě tyto knihy: Amerika, Psí roky, Nářez brouků na palouku, Hubotřasný román Poslední bourbon, Zabrisky a Poslední burbon.
Ale nezdržujme, Piolin čeká…