Dokud nás smrt nerozloučí (1997)
Josef Škvorecký. Povídka. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Zvukový mistr Ladislav Reich. Režie Petr Adler.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
Natočeno 1997 (29 min.). Repríza 23. 6. 2011 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h) a 30. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 28. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 7. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 26. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k 100. výročí narození Josefa Škvoreckého.
Lit.: Halas, Jan: Josef Škvorecký: Dokud nás smrt nerozloučí. In web ČRo 30. 7. 2001 (anotace). – Cit.: Povídka Dokud nás smrt nerozloučí z roku 1955 původně vyšla ve sbírkách Hořkej svět a Babylónský příběh, v autorových Sebraných spisech pak ve svazku nazvaném Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky.
Vypráví o osudech příslušníků někdejší zlaté mládeže, v polovině padesátých let, kdy se děj odehrává, už poněkud zestárlých. Smutně ironický příběh se v podání mladého jazzového hudebníka, hráče na tenorsaxofon, dotýká melancholických, trpkých, nevyzpytatelných zákoutí života i složitosti a nepostižitelnosti mezilidských vztahů. V režii Petra Adlera účinkuje Lukáš Hlavica.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství hudby a umění.
V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Halas, Jan: Josef Škvorecký: Dokud nás smrt nerozloučí. In web ČRo 30. 7. 2001 (anotace). – Cit.: Povídka Dokud nás smrt nerozloučí z roku 1955 původně vyšla ve sbírkách Hořkej svět a Babylónský příběh, v autorových Sebraných spisech pak ve svazku nazvaném Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky.
Vypráví o osudech příslušníků někdejší zlaté mládeže, v polovině padesátých let, kdy se děj odehrává, už poněkud zestárlých. Smutně ironický příběh se v podání mladého jazzového hudebníka, hráče na tenorsaxofon, dotýká melancholických, trpkých, nevyzpytatelných zákoutí života i složitosti a nepostižitelnosti mezilidských vztahů. V režii Petra Adlera účinkuje Lukáš Hlavica.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946-1949). Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství hudby a umění.
V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Povídky zaujímají ve Škvoreckého rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.